Buzíčci - Jan Folný

Buzíčci nejsou čtení pro každého. Pro mě tématika zas až tak pohoršující není, ale někteří puritáni by mohli mít s mnohdy syrovým vylíčením jistých situací trošku problém.
Povídky moc často nečtu, ale v Buzíčcích se jednotlivé příběhy a životy tak šikovně prolínaly, že se dá snadno brát i jako jeden velký příbeh a ne 11 drobnějších povídek.
Radím vám, nenechte se odradit hned prvním příběhem, který je dle mého názoru už vážně přehnaný a naštěstí žádného člověka podobného Michalovi, ať už gaye, heterosexuála či lesbičku, neznám. Takhle afektované lidi vážně nezvládám a vůbec tato směšná postavička na gaye nevrhá právě pozitivní světlo. Ale předpokládám, že úmyslem autora bylo šokovat. Což se jednoznačně povedlo.
Další povídka s názvem Box of Roses je o poznání uvěřitelnější, mírnější a milejší. Tématika nevěry není tak drsně podaná, jako promiskuita a anonymní "šoustačky" (promiňte za to slovo, ale po přečtení této útlé knížečky už nevím, jak bych to jinak měla označit)v první povídce.
Supertalent je jedna z mých oblíbenějších povídek. Bývalá rychle vycházející a následně zapadající hvězdička Tomáš stále hledá toho pravého. Snaží se vymyslet, zda má cenu zkusit dát někomu druhou šanci. Dozvídáme se o jeho žalostné milostné minulosti a ptáme se, zda to vůbec má zapotřebí. 
Dán jen se dvěma rukama je nejkratší povídka o náhodném setkání dánského rockového zpěváka a nenápadného českého gaye v ranní Praze. 
Neviditelný  je dost smutná povídka o zoufalosti stáří a jistého pána, jehož jedinou životní radostí je šmírování krásného a mládím kypícího souseda. 
Dort pro Honzíka byla konečně moc milá povídka. Psaná s neuvěřitelnou citlivostí a grácií. O náhodném setkání dvou lesbiček.
Změna času byla hrozně podivná povídka o postarším učiteli, velice nešťastném ve svém manželství i  ve vztahu se svým umírajícím otcem. Nenávist vůči nespoutanosti mládí z ní přímo čiší. Hodně je zde znát také lpění na tradičních modelech. Popírání je ústředním tématem této povídky.
Osmá povídka s hrozně dlouhým názvem je psána v dopisech jednoho Vitenamského chlapce, který nesmí přiznat své babičce, že je homosexuál. Starší Vietnamská dáma by to samozřejmě nerozdýchala. 
Třídní sraz je další příběh psaný pouze v e-mailech o zahořklosti vůči činům spáchaným v mládí a o "nespravedlnosti" světa.
Desátá povídka je zajímavá tím, že je psaná 12-letým školáčkem, s jeho roztomilým( a ne tak naivním jak by se mohlo zdát) pohledem na svět.
Praha plná buzíčků je prazvláštní zpovědí jednoho nešťastného novináře.

Sečteno podtrženo, Buzíčci jsou kniha, kterou přečtete za jedno odpoledne a nebudete stačit valit oči. Nevěřím tomu, že by všichni gayové byli tak nešťastní, jak to vypadá po přečtení všech povídek. A že by všichni hledali útěchu v anonymním sexu někde v klubu či po seznamkách. Tady jako by sklony k promiskuitě byly u gaye tou nejsamozřejmější vlastností. Ale šťastný život dvou gayů by samozřejmě nebyl tak šokující a dost zajímavý na to, aby se dostali do této sbírky. 
Plně ztotožnit jsem se pochopitelně nedokázala s žádnou postavou, ale některé byly přece jen sympatičtější než jiné. Tomáš, lesbičky Marta a Anna, Lukáš a ten co pil hrozně moc kávy. 
Knížku mohu rozhodně doporučit všem, kdo se nebojí šokujícího tématu a trošku vulgárnějších scén. 
4 hvězdičky