Hlasy - Ursula Poznanski (Beatrice Kaspary #3)

Na jedné salcburské psychiatrické klinice bylo nalezeno brutálně znetvořené tělo Maxe Schlagera. Zatímco kovová lišta vražená v jeho krku znepokojivě odvádí pozornost laických očí, vyšetřovatelům Beatrice Kasparyové a Florinu Wenningerovi je jasné, že oběť zemřela jinak, než se na první pohled zdá. Vzhledem k prostředí, kde byla mrtvola nalezena, se smiřují s tím, že je čeká jeden z těch složitějších případů. Případnými svědky i podezřelými jsou totiž nejen přítomní lékaři, ale hlavně pacienti. Vedení výslechu se najednou jeví jako nadlidský úkol. Zdejší klienti jsou psychicky nemocní či traumatizovaní a komunikace s nimi je komplikovaná. Nemluvě o tom, že s důvěryhodností je to vzhledem k jejich diagnóze také na pováženou.

Život mladého, nadějného a všeobecně oblíbeného Maxe Schlagera, mimořádně eticky založeného lékaře, byl surově ukončen, dokonce téměř před zraky jednoho z těžce traumatizovaných pacientů kliniky. Waltera Trimmela pronásledují hlasy, které ho ponižují, ale hlavně mu říkají, co má dělat. A právě u něj začíná pátrání po člověku, který by mohl chtít Schlagerovi ublížit. Když navíc Beatrice a Florin odhalí, že se klinika snaží ututlat jeden velice citlivý případ, musejí přehodnotit veškeré postupy a pokračovat úplně jinak, než jsou zvyklí.

Třetí setkání s Beou a Florinem nás po vraždách s motivem geocachingu a facebookovém masakrování přenese do naprosto odlišného prostředí psychiatrické léčebny. Tady plyne čas úplně jinak a potenciální pachatelé jsou mentálně tak moc jinde, než aby se s případem dalo zacházet jako obvykle. Aby toho nebylo málo, ani Bea, které se rozvíjející se vztah s Florinem momentálně nehodí, nedokáže dále ignorovat sílu citů, které se v ní vůči jejímu parťákovi probudily.

Většina kapitol psaných ve třetí osobě se zabývá děním kolem Beatrice, chytré a cílevědomé, jak ji máme rádi už od prvních dílů. Zatímco jí její bývalý manžel dělá ze života peklo, ona zvládá péči o děti, začínající nový vztah, který sama sobě konečně začíná dovolovat a ještě náročné pátrání po vrahovi lékaře, který udělal vše pro to, aby policii svedl ze stopy a hodil vinu na jiného, skoro nejpravděpodobnějšího viníka.

Styl Ursuly Poznanksi vás nenechá jen tak přestat číst. Její rozčlenění kapitol je postaveno tak, abyste ani po jejich dočtení nebyly schopni knihu odložit. S každou otočenou stránkou vám do hlavy valí nové informace, které ve vás jen vzbuzují zvědavost. Napětí a odhalování jednotlivých vodítek k vyřešení případu šikovně střídá s detaily z osobního života naší hlavní dvojky. Vzhledem k tomu, že je tato série jednou z těch, kdy vás vztahy a trable hlavních hrdinů zajímají skoro stejně jako samotný hlavní motiv, budete si rvát vlasy a tiše nadávat, ať už budete zrovna číst o Bee a Florinovi, nebo o výsleších, policejních postupech a odhalení dalších podezřelých skutečností.

Díky zvolenému prostředí psychiatrické léčebny nahlédneme také pod roušku fungování vedení podobné instituce a povrchně se podíváme na zoubek i několika nejrůznějším druhům onemocnění, kvůli kterým jsou zdejší klienti hospitalizováni. Máme tady schizofrenika, dívku, která byla v dětství sexuálně zneužívána a nyní si provokativním chováním vynucuje pozornost a ženu, která byla roky zavřená ve slepě a nyní je naprosto apatická k jakýmkoli podnětům, nereaguje, nemluví, nekomunikuje. Beatrice má ale podezření, že něco ví. Dovede dosáhnout toho, co se nepovedlo nikomu z profesionálních lékařů a donutí ženu, aby prozradila, co se jí honí hlavou?

Poznanski jako autorka detektivek vyniká obsazováním postav, které nežijí pouze na papíře. Hrdiny píše tak, že působí reálně, mají skutečné problémy, se kterými se lze snadno ztotožnit a nejsou to žádní superhrdinové s nadlidskými schopnostmi, naopak, mají své slabosti a dělají chyby. Máte pocit, že vyšetřování probíhá realisticky, některé věci jsou úmorné, trvají dlouho, nestačí pouze zadat pár informací do počítače a vše se jako zázrakem vyřeší. Autorka neuplatňuje lákavý fenomén deus ex machina a nechává své vyšetřovatele honit se ve slepých uličkách a spoléhat mimo zkušeností i na instinkt, což se ne vždy vyplatí.

Hlasy skvěle zapadají do ladění celé série. Svou napínavostí a zajímavostí předčí Slepé ptáky, kteří trpí neduhem druhých dílů a řadí se po bok senzačního prvního dílu Pět, možná jen o chlup za něj. Hlasy jsou zkrátka solidní detektivkou pro všechny, komu nestačí suchopární vyšetřovatelé zabývající se pouze a jenom prací, ale mají radši, když mohou hlavní hrdiny brát tak trochu jako svoje přátele a fandit jim, aby konečně našli své štěstí. Poznanski boduje na obou frontách, jak na osobní rovině, tak s překvapivostí a nečekaností rozuzlení detektivního případu. Pokud jste po senzačních prvních dvou dílech netrpělivě očekávali pokračování, rozhodně nebudete zklamáni. Právě naopak. Poznanski vás opět přesvědčí, že je s ní třeba počítat a kvůli jejím knihám dokonce začnete zvažovat, jak rychle člověku asi tak trvá, naučit se německy, abyste se na další díl mohli vrhnout co nejdříve. Tak skvělá ona totiž je.

90 %