Grace nikdy nevzdala pátrání po své obdivuhodné starší sestře a nyní má pocit, že je k vyřešení záhady blíže, než si kdy představovala ve svých nejdivočejších fantaziích. Vydává se na nebezpečnou výpravu po vytipovaných místech, s obviněným, ale nikdy neodsouzeným vrahem po boku. Carl Feldman byl kdysi slavný fotograf, tvořící neskutečné snímky s atmosférou, o které by si jiní umělci mohli nechat zdát. Nyní však skončil v ústavu pro lidi s demencí a už není tak docela sám sebou. Vidí duchy a záchvaty agrese nejsou zcela vyloučeny. Přesto Grace neváhá a vydává se s ním do texaské divočiny. Co když Carl ale není tak docela mimo a demenci jen předstírá? Nebo si snad Grace do auta posadila nevinného muže, jehož fotografie se jen čirou náhodou ocitla ve špatnou chvíli na nesprávném místě?
Julie Heaberlin na české čtenáře zapůsobila knihou Černooké Zuzany, která se zaslouženě stala bestsellerem, a bylo o ní poměrně hodně slyšet. Papíroví duchové byli proto netrpělivě vyhlíženi davem nadšených čtenářů a ti se konečně dočkali. Jenže když se jedna z vašich knih setká s takovým úspěchem, je těžké titul téměř dokonalého autora obhájit. A to se právě s Papírovými duchy bohužel tak docela nepovedlo.
Poutavá obálka a atmosférické fotografie uvnitř působí na čtenáře jako droga a každý příznivec první česky vydané knihy této autorky knihu automaticky koupí už jen proto, že se mu líbily Černooké Zuzany a ani nemusí příliš podrobně studovat anotaci novinky. Papíroví duchové však Černookým Zuzanám nesahají ani po kotníky nápadem, atmosférou, hlavním padouchem ani rozuzlením.
Podobně jako v předchozí knize, i nyní autorka pracuje s motivem, kdy není zcela jisté, že podezřelý svůj zločin skutečně spáchal. Zatímco v Černookých Zuzanách byl domnělý vrah bezpečně zavřený za mřížemi, tady se pohybuje volně na svobodě a navíc mu Grace dává prostor klást si lehce strašidelné podmínky jejich společně strávené dovolené. Protože i vrahovo přiznání pod nátlakem má zřejmě svá pravidla. Grace tak na cestě žije v neustálém strachu, ale ze všeho nejvíc jí děsí podivné pouto, které mezi ní a Carlem vzniká a také to, že by nakonec po letech opět skončila na startovní čáře svého pátrání.
Klasické kapitoly jsou proloženy černobílými fotografiemi i s poznámkami samotného fotografa a také útržky s Graceina dětského deníčku. Fotografie mají skrytý význam a souvisí jak s Carlovou minulostí, tak se současností nesourodé dvojice. Grace je hazardérka a na tento výlet se připravovala prakticky poslední dekádu. Na životě jí přestalo záležet v momentě, kdy z něj zmizela Rachel. I proto se pustila do plánu, který by jí nikdo neschválil.
Julia Heaberlin popadla za pačesy klasický koncept, ve kterém si pozůstalá hodlá na vlastní pěst vyřídit účty s někým, o kom je přesvědčená, že převrátil její život podělaným navrch. Autorka umístila své postavy do prostředí, kde byli nuceni k neustálé interakci a rozjela se s nimi na roadtrip, jež mohl dopadnout všelijak. Bohužel v tomto případě hrdinové zůstali pouze na papíře a nedokázala je proměnit v živé lidi a jejich problémy v něčí skutečný osud. Příběh působí nedotaženě, jako by se odehrával zbytečně zrychleně. Papíroví duchové jsou přinejlepším šedým průměrem v oblasti thrillerů a zapadnou mezi desítkami jiných, naprosto nezapamatovatelných příběhů. Pokud chcete získat představu, jak má vypadat dobrý thriller, přečtěte si raději Černooké Zuzany.
50 %
Za poskytnutí recenzního výtisku bych ráda podekovala nakladatelství OMEGA.
No to snad néé. Já byla na začátku tak nadšená a vzpomněla jsem si, jak jsem úplně stejně chtěla číst Černooké Zuzany, až jsi mě tím závěrem zase dostala zpátky na zem :) Uvidíme. Recenze je kažopádně skvělá, tan zvrat zhruba uprostřed a pád dolů jsem vůbec nečekala.
OdpovědětVymazatČernooké Zuzany jsou boží! Tohle je jeden velkej fail :D
VymazatDíky! :)