O překládání s překladatelem - Zuzana Ľalíková

Přináším vám další článek ze série O překládání s překladatelem. Úvodní slovo k tomuto projektu naleznete zde a odkazy na předcházející rozhovory na konci tohoto článku. 

Tento týden bych vám ráda představila Zuzanu Ľalíkovou, ženu, které jsem asi pět minut poté, co jsme se poznaly řekla, že ji miluji a to zhruba před dvaceti svědky. Myslím, že ji to poznamenalo do konce života. Moji lásku a speciální význam v mém srdci získala za překlad Monumentu 14, jedné z mých vůbec nejoblíbenějších dystopií, které se na trhu objevily. Ale teď už dost o mně a více o Zuzaně.

Medailonek překladatelky

Mezi moje první překladatelské zkušenosti patří překládání povídek a rozhovorů se spisovateli pro web Děti noci zaměřený na paranormální fantastiku, pro nějž dodnes recenzuji knihy a filmy. Pomáhala jsem s  redakcí několika románů v nakladatelství Brokilon, v nakladatelství Epocha vyšlo v mém překladu několik dílů série o Anitě Blakeové, spolupracovala jsem také s nakladatelstvími Fantom Print a Domino. V současnosti překládám pro nakladatelství Baronet.

Zuzana Ľalíková přeložila téměř čtyři desítky románů, z toho zatím rovných třicet pro nakladatelství Baronet. Právě u tohoto nakladatelství vyšly její překlady erotických romancí od Mayi Banksové, postapokalyptické trilogie Monument 14 od Emmy Laybourne nebo urban fantasy Čarodějka stínů od Kalayny Price. Překládala také romány Katy Evans, Mii Sheridan, Kylie Scott a další. Momentálně pracuje na třetím románu ze série Off-Campus od Elle Kennedy.

Zuzana Ľalíková

Jak dlouho se zabýváte profesionálním překládáním?

Knihy jsem začala překládat ještě na vysoké škole. Studovala jsem na Karlově univerzitě knihovnictví a při studiu pracovala v knihovně. Překládat jsem nikdy neplánovala, dostala jsem se k tomu náhodou a jsem za to moc ráda. Čistě překladem se zabývám od roku 2012 a v současnosti pracuji na svém už třicátém devátém překladu.

Co vás na vaší práci nejvíce baví? 
Baví mě výzvy, které s sebou překlad přináší. Baví mě pohrávat si s jazykem, vymýšlet, jak kterou slovní hříčku nebo dvojsmysl převést do češtiny tak, aby to zapůsobilo na českého čtenáře stejně jako na čtenáře originálu. Jsem ráda, když narazím na překladový oříšek. Nestěžuji si, když jde překlad od ruky a řádky letí, ale různé hlášky nebo části, které mi třeba nejsou ihned srozumitelné, jsou pro mě vítaným zpestřením, protože to znamená, že mě čeká průzkum, studium, zjišťování a s tím spojené učení se novému.

Co je pro vás hlavním faktorem při rozhodování, zda knihu přeložíte, nebo ne? Je vůbec takové rozhodnutí ve vašich rukou? 
Překladatel má samozřejmě právo knihu k překladu odmítnout, a tohoto práva jsem také už několikrát využila, když jsem věděla, že by mě nebavil příběh nebo nevyhovoval styl autora, případně že bych daný titul přeložit nestihla. Vše je o domluvě s redakcí nakladatelství.

Jak probíhá přidělování knih k překladu? Můžete nakladatelství sám/sama navrhnout knihu k vydání, nebo vám je vždy prostě nabídnut určitý titul a poraďte si s ním? 
S redakcí svého „kmenového“ nakladatelství Baronet, pro nějž jsem přeložila většinu knih, mám skvělé vztahy, takže často, když mě nějaký román zaujme jako čtenářku, o něm informuji redakci. Ta po zvážení, zda za vydání román stojí, mi ho často také k překladu nabídne. Není to ale pravidlo. Překládala jsem romány, které mi nabídla redakce sama od sebe, ale nedostala jsem na překlad všechny romány, které jsem k vydání navrhla.

Jste nějak žánrově vyhraněn/a? Je pro překladatele žánr při práci směrodatný?
Žánrově vyhraněna nejsem, překládala jsem romance, fantasy i postapokalyptické romány. Pravdou ale je, že žánr romance mě i jako čtenářku oslovuje nejvíc, což redakce nakladatelství ví, takže se to odráží i na tom, co povětšinou překládám.

Konzistentnost překladu je pro čtenáře poměrně důležitá. Jakmile začnete překládat jistého autora, máte na něj u daného vydavatelství víceméně monopol? 
Obvykle to tak funguje. Je vhodné zachovat styl překladu pro celou sérii. Nicméně i tady existují výjimky, kdy jednu sérii nebo autora překládá víc překladatelů. Je to opět otázka vytíženosti překladatelů a také, zda jim autor takříkajíc „sedl“.

Kolikrát ji během překládání přečtete? Vracíte se ke "svým" knihám po vydání, třeba i po několika letech? Knihu čtu vždy nejméně čtyřikrát. Poprvé před začátkem překladu, abych si „připravila půdu“. Jako čtení počítám i samotný překlad, protože některé části čtu i několikrát, než se mi podaří najít nejvhodnější český ekvivalent. Poté ho čtu znovu po dokončení, než román odešlu jazykové redaktorce, a naposledy, když se mi překlad vrátí opravený. Poté už své překlady v drtivé většině vůbec nečtu. Neužila bych si to, protože mívám tendence přemýšlet, jak jsem co mohla přeložit jinak, poupravit a předělat. Výjimku tvoří jen moje trojice „srdcovek“ – V ringu, Archerův hlas a Návrh. Tyto romány jsem četla i po jejich vydání a vždycky se k nim ráda vrátím.

Máte i vlastní spisovatelskou zkušenost, případně toužil/a jste někdy po napsání vlastní knihy? 
Spisovatelské tendence jsem mívala na základní a střední škole, kdy jsem psala například i fanfikce ze světa Hvězdných válek. Napsat vlastní román mě samozřejmě také lákalo a ovlivněna desítkami příběhů, které ročně přečtu, o tom stále sním. Prozatím ale zůstávám jen u zprostředkovávání příběhů jiných autorů.

Konzultujete nějakým způsobem překlad přímo s autorem, případně odborníky na danou problematiku, nebo se spíš spoléháte na vlastní rešerši na internetu a vlastní znalosti a zkušenosti? 
Nejčastěji se spoléhám na vlastní všeobecný přehled a internet. Je to zábava, člověk si takhle rozšiřuje obzory. Kvůli románu V ringu jsem přečetla několik studií o bipolární poruše a pamatuju si, jak jsem někdy kolem druhé ráno seděla na internetu a studovala strukturu rotátorové manžety ramenního kloubu, abych správně dokázala do češtiny převést jednu scénu. Jindy je ale potřeba spolehnout se na odborníky, takže například kvůli překladu románu Návrh jsem některé hokejové termíny konzultovala s redakcí jednoho hokejového e-zinu.

Máte nějaký způsob jak zůstávat v obraze, co se týče jazykových i jiných trendů, aktuálních odkazů a podobně? 
Nejlepší způsob, jak zůstat v obraze, je s tím jazykem pracovat. Číst, dívat se na filmy, sledovat práci ostatních, protože, jak se říká, víc hlav víc ví. Pochytila jsem takhle obraty, které jsem poté použila i ve svých překladech. Překladatel se nesmí spoléhat na to, že mu slovní zásoba pochycená během života od rodičů a okolí postačí navěky.

Čtete ve volném čase literaturu v češtině, nebo preferujete originální znění? Dokážete si ještě užít knihy jako obyčejný čtenář, nikoli jako profesionál? 
Ve volném čase čtu romány v češtině i angličtině a po letech se pomalu vracím i ke španělštině, kterou jsem studovala na střední škole, i když je to boj, hodně jsem za ty roky zapomněla. Převládá u mě angličtina, protože hledám tituly vhodné k překladu, nebo romány, které mě zaujmou, vyjdou v češtině až za dlouho, případně chci dočíst série, jejichž vydávání se u nás stoplo. Číst v češtině je pro mě ale nutnost i proto, abych si osvěžila a rozšířila slovní zásobu, poučila se od svých kolegů překladatelů a okoukala zajímavé slovní obraty od českých spisovatelů. Přiznám se ale, že co se čtení v češtině týče, převládá u mě četba překladové literatury.

Snažím si četbu užít i jako čtenář, i když je pravda, že se u anglicky psaných knih často zarazím u nějaké věty a uvažuju, jak by se dala vhodně přeložit, a to i u knih, o nichž vím, že je nebudu doporučovat k vydání.

Děláte záslužnou práci, ale jelikož je vaše jméno skryto až uvnitř knihy (a neskví se na obálce), čtenáři úsilí překladatele tolik neřeší (případně ho řeší jen v momentě, kdy je něco špatně). Jak se vyrovnáváte s "prací v anonymitě"? Nepřijde vám to trochu líto? Tento rozhovor, a mnoho dalších, které poskytují mí kolegové překladatelé, je důkazem, že zas tak anonymní překladatel není. Nicméně mi „práce v anonymitě“, jak jsi to podala, vyhovuje. Nepotřebuju být ve světlech reflektorů. Jsem ráda, že dělám, co mě baví, že mám to obrovské štěstí a můžu se živit svým koníčkem. Překlady jsou pro mě také způsob, jak po sobě na tomhle světě něco zanechat.

Máte mezi svými překlady nějakou oblíbenou knihu a naopak existuje nějaký titul, se kterým jste bojoval/a?
Své oblíbence jsem zmínila už výše. Romány V ringu, Archerův hlas a Návrh si mě jejich autorky okamžitě získaly, a ráda se k nim vracím, stejně jako k dalším jejich románům. Podobně se těším, až se pustím do překladu další svojí „srdcovky“, románu Paper princess od Erin Watt.

Máte nějaký rituál spojený se svou prací?
Pracuji z domova a pracovní dobu si upravuji podle potřeby, i doma ale odděluji „domácí“ a „pracovní“ oblečení. V teplácích a obyčejném triku bych neměla pocit, že jsem „v práci“. Také si vždy k překládání pouštím soundtrack k filmu Transformers. Rodina i přátelé se tomu diví, ale téměř všechny knihy jsem přeložila za zvuků stále dokola hrajícího soundtracku k tomuto filmu, a myslím, že na tom nebudu ani u následujících překladů nic měnit.

Máte-li na Zuzanu nějaké otázky, směle je prosím napište dolů do komentářů. Pokusím se s překladatelkou domluvit, aby vám je zodpověděla sama, případně vám odpovědi nějakým způsobem dodám já. 

Dříve publikované rozhovory s překladateli

Renata Heitelová - např. Pátá vlna, Neohlížej se

Ondřej Duha - např. knihy Jamese Pattersona

Lenka Kapsová - např. Kostičas