Jarní dumání #4 Sebevzdělávací knihy

Syki pořádá už druhý ročník Jarního dumání. Jelikož mě témata zaujala a vlastně jsem nad několika z nich už mnohokrát přemýšlela, tohle mi dává krásnou příležitost je zveřejnit. Podrobnosti najdete na Knižním doupěti.

SEBEVZDĚLÁVACÍ KNIHY

Knihy o osobním rozvoji, nebo také sebevzdělávací knihy v mém pomyslném žebříčku neoblíbených žánrů zaujímají místo na úplném vrcholu. Spolu s životopisy, cestopisy a esoterickými knihami se řadí mezi žánry, které u mě v knihovničce nenajdete, neboť mě ani v nejmenším nedokážou zabavit, což je funkce, kterou od knih očekávám. Nikomu nezazlívám, když má výše uvedené žánry v oblibě. Však kde bychom to byli, kdyby všichni milovali totéž. Diverzita je na lidské společnosti to nejlepší, a jakmile se ji snaží někdo potlačit, většinou to špatně dopadá. O tom jsme se snad z dějin poučili.

Jsem člověk, který si hrozně nerad nechává radit a špatně snáší, když se mu někdo snaží kecat do života, ať už jsou úmysly rádce jakkoli čisté. Dobře míněné rady na mě působí spíš naopak a já automaticky, a tak trochu na truc zvažuji, že se zachovám naprosto opačně. Na všechno si musím přijít sama, musím si sama sáhnout na dno, abych pochopila, že tudy cesta nevede. Musím si natlouci nos a pak se z vlastní vůle zvednout a zkusit jinou, třeba i trnitější cestu. O tom, zda přijmu pomocnou ruku si musím rozhodnout z vlastní vůle. Ničeho tím nedosáhnete, když mi budete chtít pomoci za každou cenu.

Nelíbí se mi pomyšlení, že má někdo tolik kuráže a myslí si, že má patent na rozum ohledně toho, "Jak mám žít svůj život". Ráda se řídím hodnotami, které jsem si sama nastavila a považuji je za správné. A myslím, že by to tak měl dělat každý. Můžete namítnout, že podobně uvažují i teroristé či sérioví vrazi, kteří mnohdy páchají své činy ve jménu vyššího dobra. Moje hodnoty jsou však v souladu nejen s trestím a občanským zákoníkem, ale i s všeobecně platnou morálkou, dobrým vychováním, empatií a lidskostí.  

Nechci tady tvrdit, že jsou všechny sebevzdělávací knihy špatné. Vlastně nemám právo soudit ani jedinou, protože jsem žádnou nedokázala přečíst a kritizovat něco, co nemám právo hodnotit z nedostatku podkladů k argumentování se mi příčí. Nicméně v tomto případě mi nejde pod nos už jen celá ta myšlenka. A svůj odpor nemohu lámat přes koleno. Od toho četba není. Četba pro mě představuje relax, nikoli cestu, jak žít svůj život. Vzdělávám se ráda, ale dávám přednost exaktním vědám, nikoli hypotetickým pravdám v oblasti osobního rozvoje. Je to žánr, který považuji spíš za módní výstřelek, než nějakou skutečnou pomoc. Chcete-li svůj život směřovat jiným směrem, rozhodnutí musí vycházet z vás samotných.

Pokud se vám článek zdá poněkud kontraproduktivní a plný protimluvů, můžete mít pravdu. Zdálo by se, že i já mám sklony někomu radit, ale ani já nemám pověstný patent na rozum a jedná se pouze o můj velmi zmatený a těžko vyjádřitelný názor na problematiku sebevzdělávacích knih. Pokud se vám zdá, že se mi téma podařilo úplně špatně uchopit, či dokonce překroutit, napište mi. Můžeme si o tom promluvit...

Jaký je váš názor na sebevzdělávací knihy? Které knihy, které člověka někam posunou, by si měl podle vás každý přečíst? Tipy, tentokrát tedy ne pro mě, neboť já názor asi nezměním, pište do komentářů. Třeba někomu pomohou.