Jednoho dne, možná - Lauren Graham

Franny se odstěhovala do New Yorku s jediným záměrem - stát se slavnou herečkou. Dala si na to lhůtu tři roky, protože nesnáší, když někdo neví, kdy se přestat upínat na sen, který se nikdy nesplní. Jenže už ztratila spousta času a jediné co dokázala bylo najít si ucházející místo jako servírka a natočit jednu reklamu na kousavé vánoční svetry. 

Jakmile jsem zjistila, že moje oblíbená herečka Lauren Graham (miluju Gilmorova děvčata!) napsala knihu, bylo mi naprosto jasné, že si ji chci přečíst. Role Lorelai musela být napsaná Lauren přímo na tělo, protože jsem v knize zaznamenala její typický styl humoru. Lehkost a vtip s jakými byl příběh napsán mi přímo vyrazil dech. 

Příběh je vyprávěn z pohledu Franny, se kterou si okamžitě padnete do noty. Je trochu praštěná, hodně roztěkaná, většinu svých telefonních hovorů nechává spadnout do záznamníku a málokdy na vzkazy odpovídá, neustále shání práci a má úžasný smysl pro humor. Občas jsem si rvala vlasy rozčilením, protože si maličko seděla na vedení, ale za svou čtenářskou kariéru jsem nepotkala mnoho hrdinek, kterým by to myslelo ve všech ohledech naprosto na jedničku. 
Celá kniha stojí hodně na dialogu. Franniným hláškám jsem se smála nahlas, což na knihách miluji ze všeho nejvíc. Její odpovědi mě dostávaly do kolen, stejně tak některé její úvahy. Hodně mi připomínala mě samotnou. Když je nervózní, začne totiž blábolit neskutečné nesmysly a většinou se dostane do maximálně nesouvisejících témat, až na ni momentální parťák v rozhovoru zůstane zírat s otevřenou pusou. Stejně tak když něco vypráví, tak podobně jako mně, jí náhle něco vytane na mysli, kvůli souvislosti, kterou vidí jen ona a začne líčit něco úplně jiného (hm, myslím, že jsem právě předvedla jeden dokonalý příklad toho, co se tu snažím vysvětlit). Každopádně díky tomu na mě všechno, co se točilo kolem jejího života působilo hrozně autenticky.

Od pohledu se Jednoho dne, možná může jevit jako bezduchá romantika, ale věřte, ničeho takového se nedočkáte. Kniha má obrovskou jiskru a romantická zápletka jen tak visí na pozadí líčení  komplikovaných hereckých začátků, které jsou jistě inspirované autorčiným vlastním životem.

Jak už jsem uváděla, nejlepším aspektem knihy je její neskutečná vtipnost. Miluji každé slovo, které vyšlo z pera Lauren Graham. Ta ženská umí psát, umí rozesmát a způsobila něco, co se povedlo jen několika málo autorům před ní. Jakmile jsem knihu dočetla, měla jsem chuť otočit na první stránku a začít číst od znova. Co víc, já si přála další stránky. Další díly, další castingy. Často autoři spíš nevědí kdy přestat, Lauren Graham však knihu uťala příliš brzy (no dobře, skončilo to perfektně a takhle by to mělo být vždycky, jenže já chci ještě!!!)
Nejen Franny, ale i její otec, Jane, Dan a Barney nabízejí úžasnou společnost, se kterou se budete jen neradi loučit. Postavy jsou zkrátka naprosto nádherně popsané a nedovedla jsem najít na žádné z nich nic, co by mě štvalo tak, abych se na ně mohla nějak déle zlobit.

Jednoduše řečeno, máte-li rádi Lorelai a její humor, pak je naprosto bezpředmětné, abyste nadále váhali, zda si tuto knížku přečíst, neboť je přesným odrazem její osobnosti a toho, co na ní máte nejradši. Franny možná chvílemi budete proklínat, že jí vše trochu pomaleji dochází, ale většinu času ji budete zbožňovat a budete si přát, aby byla vaší kamarádkou. Aby popsala svůj další zmatečný den a další trapasy na konkurzech.
Jednoho dne, možná navždy zařadím na seznam svých oblíbených knih a vy byste pro autorku měli udělat alespoň to, že jí dáte šanci. Stojí to za to. Věřte mi.

Je na mě teď žalostný pohled. Z nosu mi teče, hlava se mi točí a já vím, že bych se měla vzchopit a v zrcadle v koupelně zhodnotit míru zkázy. Pokusím se vyškrábat na nohy, šaty jsou ale příliš těsné a měkký gauč mě znovu pohltí, takže upadnu zpátky na záda. To vyvolá nový záchvat pláče. 
"Mám ti podat kapesník, Franny?" zeptá se Dan jemně, já přikývnu a škytnu, zatímco on vstává od stolu. O chviličku později je zpátky i s koulí toaletního papíru, která je dost velká na to, aby se do ní vsákla půlka Atlantiku. Kromě toho Dan přinesl z ledničky vychlazené pivo. Stojí teď trpělivě nade mnou, já si utírám oči, smrkám a usrknu si piva.


"Já, hm, dneska jsem se zrovna dozvěděla, že se se mnou chtějí sejít nějaké agentury," říkám a snažím se překlenout tu propast mezi námi. 
"No vida, schůzky!" řekne tónem, jakým by někdo jiný řekl třeba "Jéé, zmrzlina! nebo "Jéé, diamanty zadarmo!" 

Asi bych tady mohla uvést ještě mnohem víc úryvků, ale ty jsou vlastně vtipné až v kontextu celé knihy. Až se s Franny trochu poznáte. Věřte mi, tahle kniha stojí za přečtení.

Touto cestou děkuji Verunce z Knižního přátelství, díky jejíž recenzi jsem existenci knihy zazanamenala :)