Top týdne #43

Účastním se projektu/meme/čehosi s názvem Top týdne. Původním autorem je Luu

Úkolem je sestavit 52 žebříčků o 10 položkách na nejrůznější témata. Je to zamýšleno tak, že po celý rok budete každý týden přidávat jeden žebříček (52 týdnů = 52 žebříčků = jeden rok)

Téma číslo 43 zní

NESNÁŠÍM, KDYŽ...

Zrovna nedávno jsem se zamýšlela o sepsání článku o věcech, co mě v knihách, nebo na nich štvou. Pak jsem jedním pohledem do plánu tohoto meme nápad zamítla a počkala si na téma 43. týdne. Většina jich je asi nenapravitelná, ale o to právě jde.

1) Je hrdinka/hrdina blbá/blbý jak tágo/ přijde jim jako super nápad sám řešit veškeré problémy světa, na které zcela zjevně sám nestačí, nedokázat si říct o pomoc, co víc, nikomu neříct kam jdou a všichni je pak musejí tahat z malérů

  Ano, vskutku, mluvím o tobě Clary

2) Nenasytní autoři

Sláva je lákavá a penízky za úspěšnou knížku také. Ale autoři by měli poznat, kdy už se snaží dojit jednu krávu příliš dlouho. Uměle natahované série, další, mnohem méně kvalitní knihy jako spíchnuté horkou jehlou, které si čtenáři koupí jen kvůli slavnému jménu autora. Ale proč ne, když to my, blázniví knihomolové pořád trpíme a na takovéhle triky pořád skáčeme? 

3) Gramatické chyby, překlepy

Nikdo není neomylný, všichni děláme chyby, ale sakra, než něco vytisknu v milionovém nákladu, dám si pěkného majzla, abych si neuřízl ostudu. Existují přece ještě živí korektoři (ano i těm sem tam něco třeba unikne, ale nemělo by), kteří před vydáním knihy čtou, nebo už je všechno svěřeno počítačům? 

4) Hrdinové přes kopírák

Malá, drobná, nesmělá brunetka, nejkrásnější nenamalovaná, většinou má nějaký oslňující skill, sbalí nejkrásnějšího kluka na škole

Sexy, štíhlý, ale urostlý mladík, jiskřivé oči, úsměv trochu nakřivo, až se z něj podlamují kolena.

Jasně, funguje to. Kdo by četl (nebo koukal v televizi) o průměrných, nebo ošklivých lidech. Není to ale už trochu nuda?

Popravdě, stejně ty stále stejné knížky budu číst dál. A stále mě budou bavit. Jsou přece i jiné aspekty, které mohou být originální.

Asi dost těžko se dá brát jako oprávněná stížnost to, že v žánru YA jsou hrdinové vždy na střední škole, nebo že jsou horory moc strašidelné.

5) Roztodivné formáty knih

To jako nikoho nezajímá, jak ve výsledku bude vypadat moje knihovnička, když vydává knížky nejrůznějších velikostí a tvarů?(Odpovím si sama. Já vím, že ne :D Ale bylo by hezké, kdyby byly všechny knihy stejně vysoké :))Dobře, je to jen moje chyba, že čtu různé žánry, různá nakladatelství, ale i v rámci jednoho nakladatelství se najdou odlišnosti (a když se liší jednotlivé díly série, tak to už je úplně na odstřel) Každopádně poskládat moji směsici knížek je dost náročná záležitost.

6) Nedovydané série

Vyjde u nás několik dílů série, vy jí dokonale propadnete, jenže jste evidentně jedni z mála a nakladatelství se už nevyplatí investovat do práv na další díly. Ale to ke čtenářům není příliš laskavé. Naštěstí v dnešní době není takový problém získat knihu v originále, ale jak k tomu přijdou ti, kteří jiným, než mateřským jazykem nevládnou? (nemluvě o tom, že když máte půlku série česky, půlku anglicky, opět samozřejmě knihy nevypadají stejně! A jsme zase u toho!)

7) Nemám si s kým pokecat o tom, co jsem právě přečetla

Tahle starost mi naštěstí odpadla s průnikem do blogosféry. V té obrovské bandě lidí se vždycky najde někdo, kdo danou knížku přečetl, nebo si s vámi dá společné čtení a následně probere dojmy. Protože společné čtení a následné nekonečné probírání toho, co bylo k popukání, či co bylo trochu přes čáru zdvojnásobuje zážitek z daného příběhu.

8) Se knížka nedá pořádně otevřít/je moc těžká na cestování

Znáte to, paperback je moc tvrdý na to, aby se dal pohodlně číst a vy do něj nakukujete úzkou skulinkou, jen abyste proboha neponičili hřbet? Už jsem se naučila se nějak smířit s tím, že paperbacky jsou vlastně pěknější, když je na nich znát, že jsou čtené a milované, protože si chci číst i třeba při jídle, což je u některých knížek naprosto nadlidský úkol. Nejperfektnější, měkkoučký paperback má Veronica Mars. Dokonce krásně držela otevřená a na hřbetě není znát, že by byla čtená. Ve Vintage books to mají vymakané. Mnozí by se od nich mohli učit.

A když si díky knize málem udělám kýlu, případně ji nemůžu číst v tramvaji, kde je potřeba jednou rukou držet své tělo ve vzpřímené poloze, nebo v posteli na boku, kde mám taky použitelnou jen jednu ruku, to se mi nelíbí. V takových případech pak přichází ke slovu čtečka.

9) Přestanu mít zájem si knížku přečíst

Tohle bych mohla vyřešit tím, že bych nekřečkovala miliony knih do zásoby. A myslím, že se o tom pokusím. Se vstupem do blogosféry jsem se samozřejmě nechala strhnout a kupuji knihy ve velkém (i dřív jsem si knížky kupovala, ale co si budeme namlouvat, zkazili jste mě). Některé mi v knihovničce leží už pěkně dlouho a já už si ani nepamatuji svoji původní motivaci k přečtení daného titulu. Hrozně miluju pocit, že si knížku koupím a okamžitě si ji přečtu, ještě čerstvou a voňavou pěkně z obchodu. Jenže na druhou stranu mám ráda, když mám na výběr. Jsem náladový čtenář a musím číst jen to, na co mám aktuálně chuť. Neumím si předem naplánovat co budu číst dál. A dost těžko budu lítat do knihkupectví pokaždé, když něco dočtu. Hmmm....kompromisy...

10) Se nemůžu začíst

Hrozně moc bych chtěla, aby mě knížka bavila, nebo ji potřebuji přečíst kvůli recenzi, ale zkrátka to není to pravé ořechové. Když jde o moje knížky, tak je prostě odložím a nenutím se do toho, ale u recenzáků cítím samozřejmou povinnost knihu zdolat. Jenže když ze čtení, nebo prostě ze svého koníčku nemáte tu správnou radost, má vůbec cenu se do toho tlačit? 

(musím uznat, že jistý odpor jsem pociťovala k momentálně čtené knize - Talisman, King, Straub, ale tam šlo hlavně o to, překonat rozvláčný začátek (asi 250 stran), teď už se to celkem dá, takže je otázka, kolik knížek, které jsem odložila se mohly vyvinout v něco skvělého?)

Které situace v knihách, nebo v životě s knihami nemůžete vystát vy?