Kniha Andyho Weira s názvem Marťan, která prolétla světem jako hurikán a získala spoustu fanoušků se stala mou nejmilejší knihou tohoto roku a spolu s Ready player one zaujala dokonce první místo žebříčku mých nejoblíbenějších knih vůbec. V momentě, kdy jsem se dozvěděla o filmové adaptaci jsem tedy byla naprosto u vytržení a nervózně počítala dny do premiéry. Marťan se teď konečně dostal do kin a já už měla tu čest ho vidět. A bylo to naprosto senzační.
Jako správný fanoušek knihy a internetový závislák jsem v rámci ukrácení čekání na film samotný shlédla bezpočet trailerů, v duchu hodnotila obsazení, říkala jsem si co jsem si představovala úplně jinak a trápila sama sebe neustálým stěžováním si, že se snad nedočkám.
Nejsem žádný velký filmový guru. Filmy mám ráda, ale vždycky jsem byla spíš seriálový tip a v poslední době zjišťuji, že do kina chodím pouze na animáky a filmové adaptace knih, které si předtím samozřejmě přečtu. Naštěstí ale dovedu oddělit dojmy z filmu od dojmů z knihy, takže nejsem úplně totálně zdrcená, když se film nepovede přesně podle mých představ, ale srovnávání se samozřejmě neubráním.
Matt Damon byl pro mě jako herec velká neznámá. Takhle z hlavy si nevybavím jediný film, ve kterém bych ho viděla a tak jsem byla na jeho výkon pochopitelně zvědavá. Jako Mark mi zpočátku úplně neseděl, protože při čtení jsem si (navzdory obálce, kde je už vidět jeho tvář, ale já si to prostě nepřipustila) Marka nepředstavovala jako žádného fešáka a Matt má pro mě nepopiratelný sex-appeal. Marka jsem však spíš viděla jako takového toho nerda, vědce, který na střední nepatřil mezi kluky, kteří si užívali velké pozornosti něžného pohlaví. Ostatně tak sám sebe v knize tuším několikrát označil. A ačkoli mi samozřejmě imponují inteligentní muži, vůbec není na škodu, když jsou ještě navíc pohlední. Ale nejdůležitější je samozřejmě smysl pro humor, díky kterému jsem se do Marka dokonale zbláznila.
Nakonec jsem s Mattovým výkonem byla více než spokojená, na svou roli se hodil a co vám budu povídat, rozhodně jsem mu nevyčítala, když se několikrát vysvlékl ze skafandru.
Zbytek posádky si v průběhu filmu taky získal mé sympatie, ačkoli herci samozřejmě nedostali tolik prostoru. Beck byl na můj vkus a navzdory mé představě po přečtení taky příliš hezký, ale asi bych byla padlá na hlavu, kdybych si na to stěžovala. Stříbrné plátno prostě miluje pěkné lidi, co naděláme. Martinez byl oproti očekáváním (taky jsem ho ve své fantazii viděla úplně jinak) super a Johansenová, Lewisová i Vogel do svých rolí vklouzli s grácií. Lewisovou jsem si představovala starší, ale možná jen kvůli její sbírce disca a starých seriálů. Nevím, jestli byl věk členů posádky někde přímo uveden.
Naopak lidé z NASA mi ve filmu dost splývali. Jména jsem si z knihy už moc nepamatovala a tak jsem je během sledování příliš nezvládla rozlišovat a porovnávat se svou představou. Jedině snad ta slečna, která dostala za úkol sledovat vše co Mark udělá, ta se na svou roli hodila skvěle.
Potěšilo i obsazení Seana Beana (modří už vědí proč přesně...).
Film měl o proti knize z pohledu diváka, který si knihu užíval hlavně díky spoustě hlášek, hodně hluchých míst. Spoustu dloooouhých (i když samozřejmě dechberoucích) záběrů na povrch Marsu, Marka funícího ve skafandru nebo přecházejícího mlčky po Habu. To samozřejmě v knize, kde chybí vizuální prvek nepřipadalo v úvahu a žádné tiché přemýšlení se nekonalo.
Líbilo se mi, jak režisér vyřešil způsob záznamu, který Mark pořizoval. Nevím, jak jsem si to přesně představovala, když jsem četla knihu, snad že si pěkně postaru psal papírový deníček, i když by tím vyplýtval spoustu drahocenného času. Filmové řešení bylo elegantní a smysluplné.
Sečteno podtrženo si Ridley Scott s adaptací jedné z nejdokonalejších knih všech dob poradil více než uspokojivě. V kině jsem se bavila, mnohokrát jsem se spolu se zbytkem sálu musela smát nahlas a přes úctyhodnou délku 134 minut jsem se ani na chvíli nenudila, neměla jsem potřebu koukat na hodinky, ani jsem neměla pocit, že by film trval dlouho. Naopak jsem byla poměrně překvapená, jak rychle všechno utíká. Měla jsem dojem, že filmový Mark měl ve spoustě věcí jasno během dvaceti minut, i když to jeho knižnímu protějšku trvalo klidně dvě stě stránek. To ale samozřejmě v rámci nutných škrtů nebylo na škodu. Bohužel toho samozřejmě filmaři byli nucení hodně vynechat, některé scény si upravili k obrazu svému (ne vždy nutně podle mě), ale některé moje oblíbené hlášky naštěstí zachovali (Iron Man).
Líbilo se mi to? Moc.
Kouknu se na to znova? Ráda. A opakovaně.
Mám chuť se teď na celý den zavrtat do postele s knižním Marťanem a číst a číst? Šílenou!!!!
Jakou poučku jsem si odnesla z filmu? Na Marsu není nic, co by nespravil kousek lepící pásky.
Všichni fanoušci knížky film prostě musí vidět a jsem přesvědčena, že se bude líbit i nečtenářům. Líbivé a vděčné téma vesmíru, spousta vtipných scén a hlášek, napětí, navzdory počáteční skepsi skvělé obsazení a krásný filmový zážitek jako takový. Stojí to za to vidět na velkém plátně a já už se teď nemůžu dočkat, až si knižního i filmového Marťana zopakuji.
