Tragicky opožděný book haul za listopad 2017

Opoždění haulů má jednu výhodu. Zvyšuje se pravděpodobnost, že vám kromě informace "jo, mám novou knížku" můžu předat i svůj ucelený názor na ni ve formě recenze. Neříkám, že se mi doma neválí hory knížek, které jsem pochopitelně potřebovala v den vydání a přitom dnes, o půl roku později jsou stále nepřečtené. Ale ta možnost tu je, oukej?

Nevýhodou pak je, že už si knížky tolik nehlídám, abych je měla doma na focení haulu. Ráda totiž čtení půjčuju a některé se mezitím stihly rozutéct do světa.

Jak tak koukám na listopadovou kupičku, jsem na sebe pyšná. Nevím, co se stalo, co to bylo za umírněné období, ale evidentně jsem si pořídila jen osm nových knih. Jedna na fotce chybí, ale o tom za chvíli.

V listopadu se podle diáře evidentně konal křest knihy Grafitové děvče, na který mě pozvalo nakladatelství Slovart. Mirka Varáčková se k nám do Česka vydává docela pravidelně a i tentokrát bylo setkání s ní velice příjemné. Ačkoli už nepatřím zrovna mezi cílovku jejích knih, musím objektivně ocenit její snahu upozornit na témata, která si vybírá do svých knih. Grafitové děvče je navíc povedenou kombinací komixu a klasického textu a tento aspekt by si klidně zasloužil rozpracovat více. Kdyby byla knížka vydána před dvanácti a více lety, bylo by to přesně něco, co si s chutí přečtu. 

Kniha Už jsem normální pak byla dalším dárečkem, který jsme na křestu dostali a já na ni zpočátku hleděla skrz prsty jako na něco, co se ani nebudu namáhat otevírat. Když jsem zjistila, že knížku přeložila Romana Bičíková, získala jsem naději, že by to přece jen nemuselo být špatné. A to opravdu nebylo. Bylo to sakra skvělé. Hlouboké, důležité, děsivé a nesmírně zajímavé čtení. Nenechte se odradit poněkud dětinskou obálkou a názvem. Tohle chcete číst. No vážně.

Listopad se evidentně odehrával ve znamení dárků. Šest vran se mi dostalo do rukou díky akci #GivingBooksWeek a dostala jsem ji od skvělé Ellen (na instagramu @betweenpaperandmind. Já jsem jí na oplátku podarovala knížkou Slyším tě všude. 

Osm hor mi pak dala úžasná Terka (na instagramu jako @bookish_teri), prostě jen tak, protože je moje zlato. Osm hor je jubilejním dvoustým svazkem Světové knihovny Odeon a já doteď nechápu, proč jsem si jej ještě nepřečetla. Co se týče Odeonek, u těch dvojnásob platí, že je potřebuji hned, ale pak si je z nějakého záhadného důvodu šetřím pro nějakou příležitost, nebo co a nakonec se mi tu kupí a kupí a smutní po tom, kdy si je konečně přečtu. Co takhle nějaké pravidlo? Dvě přečíst, než si pořídím jednu další?  

Moje nejočekávanější kniha roku 2017 vyšla právě v listopadu a byly jí bezkonkurenčně Ohníčky všude kolem od Celeste Ng. Kolem dne vydání jsem chodila šmejdit do knihkupectví, jestli už je náhodou nemají a v momentě, kdy jsem věděla, že ač knihy nemají vystavené na prodejně, ale ve skladu je už mít musejí jsem hodila trochu šíleným, lehce šikanujícím a velmi prosebným pohledem na prodavače v Dobrovském a jelikož viděl, že nemá jinou možnost, šel mi svazek vyhrabat někam dozadu a já jsem pyšně odjížděla s knížkou v rukách, jako jedna z prvních. Aspoň tomu věřím. Samou vděčností jsem chtěla utratit ještě trochu peněz a tak jsem přihodila i všemi vychvalovanou Geniální přítelkyni, která vskutku dostává své pověsti. To, že jsem si na ni nenašla čas za těch šest měsíců (četla jsem v květnu) omlouvá snad jedině fakt, že jsem přece čekala, až bude vydaná celá tetralogie. A teď už mi nic nebrání ve čtení pokračovat téměř na jeden zátah. Hurá!

Nakladatelství Domino vydává ty nejlepší thrillery a právě Byly tady a už nejsou se mezi ně beze sporu řadí. Je zde vše, co moderní thriller potřebuje. Nedůvěryhodná vypravěčka, policejní šikana, strach, odhodlání a napětí. Úžasnost. 

Na fotce chybí třetí díl série Roberta Bryndzy Temné hlubiny, které v době focení měla u sebe moje kamarádka, která postupně louská všechny thrillery a detektivky z mojí knihovničky. Bryndzu si oblíbila a já jí ho přísně dávkuji s podobnými rozestupy, které jsem si mezi vydáními musela protrpět i já. 

Světe div se, ale vypadá to, že jsem z knížek pořízených v listopadu 2017 nečetla jen Osm hor dvě třetiny Šesti vran (mám rozečteno, ale nějak se do toho nemůžu dostat, nekamenujte mě). To považuji za úspěch!
Vlastně mě možná tenhle odstup baví! Aspoň si nepřipadám tak marná, že akorát shromažďuji a nečtu tak rychle, jak bych si přála. No ještě mě dohánění pár měsíců čeká, než se dostanu do standardních kolejí, tak si té rekapitulace užiju až až. A vy taky!

Vzpomenete si ještě, co jste si v listopadu pořídili vy? 

Četli jste některý z mých přírůstků? A jak vás bavily? 

Máte nějaké omezující pravidlo na nákupy knih? Funguje? Nebo si zkrátka koupíte to, po čem vaše srdce touží?