Elaine je mladá žena, svobodná matka čtyřleté dcerky, kterou miluje nade vše. Před čtyřmi lety během těhotenství náhle ovdověla a vlastně ji tragické smrti blízkých pronásledují už od dětství. S muži se stýká, ale teprve Erik v ní dokázal probudit něco víc. Erik je mladý muž žijící s břemenem otce podvodníka. Elaine se mu na první pohled zalíbí a jeho matce, paní Bennettové jakbysmet. Navíc si Erik zamiluje i malou Katie a Elaine čím dál tím víc propadá jeho kouzlu.
Melodie stále zní je román o lásce, zradě, stigmatech, tajemstvích, lžích a intrikách. Všechno a všichni jsou spolu nějakým způsobem propojeni a čtenář jen čeká, jak se tohle nekonečné klubíčko vztahů nakonec rozmotá. Pokud někdo na někoho něco ví, nerozpakuje se to použít. Pokud naopak neví, co si myslet, neustále pochybuje, přehodnocuje, ale nakonec dá na vnitřní dojem, místo na varování okolí. Srdce často vítězí nad rozumem, jindy zase mozek řídí vše, bez ohledu na city, ale s přihlédnutím k finančním výhodám.
Mary Higgins Clark je v tomto díle posedlá věkem postav, takže po téhle stránce se v příběhu dobře orientuje. Postavy si snadno představíte a zařadíte je do určité škatulky, ale pravděpodobně si je trvaleji do paměti nevtisknete. Nejsou ničím výjimečné a příběh balancuje na pomezí mezi romanticky laděnou knihou pro ženy a krimi, ze kterého se vám bude tajit dech. Hlavní roli hrají peníze, chamtivost a instinkt.
Autorka šikovně podsouvá nápovědy, stopy a náznaky a hraje si se čtenářem jako kočka s myší. Dokáže vyšroubovat napětí do takové míry, že se mezi jednotlivými kapitolami sotva stačíte nadechnout a dokážete jen listovat a hltat jednu stránku za druhou. Budete chtít vědět, jak spolu všechno souvisí a sami budete sypat z rukávu jednu teorii za druhou.
Knihy Mary Higgins Clark si drží vysokou laťku a vyznačují se tím, že se dají snadno přelouskat za jedno odpoledne. Ani u Melodie stále zní tomu není jinak. Autorka dokáže čtenáře ke svému příběhu připoutat a pustí ho teprve se svým posledním slovem. Dokáže ho okouzlit stylem, který se čte lehce jako peříčko a zápletkou, která ani po tolika vydaných titulech neztrácí punc jisté originality. Představa autorčiny fantazie je trochu děsivá a vzhledem k nápadům, které se jí rodí v hlavě k ní získáte určitý respekt, ale v koutku duše se jí budete i tak trochu bát. Autorka zkrátka umí psát a jakmile se s její tvorbou seznámíte, jste neodvolatelně polapeni do jejích osidel.
Já nevím, že Alpress má takové obálky, já po těch knížkách ani nějak nekoukám. Asi je to povrchní, ale pokud člověk neví, o čem by to zhruby mělo být, tak by tě na první pohled měla upoutat právě obálka :) Tohle si asi nechám ujít, i když by se mi to možná líbilo a je to jedna z těch knížek na odpoledne, i v rámci žánru jsou za mě větší taháky.
OdpovědětVymazatBohužel no, jejich obálky nezaujmou, hrají na to, že lidi prostě kupují každého Pattersona, každou Mary Higgins Clark, protože už je čtou léta, mají je rádi a vědi, že se na ně mohou spolehnout a je jim fuk, jak ty knížky vypadají. I když tahle je za mě ještě jedna z těch povedenějších :)
Vymazat