Book haul za květen 2017

Ač mi to tak v průběhu dubna a května nepřipadalo, státnice se na mém blogování značně podepsaly. Číst a recenzovat jsem stíhala poměrně běžně, ale cokoli dalšího okolo, jako články či focení haulu už nepřipadalo v úvahu. Proto přicházím s haulem za květen s téměř měsíčním zpožděním a za pár dní se zřejmě budete moci těšit na ten červnový. Květen byl, jak je vám jistě známo, měsícem Světa knihy. A to byl ten důvod, proč jsem oproti normálu musela dvouměsíční haul rozdělit. Protože jsem se zase utrhla ze řetězu (ale může za to děda!).
Za květen se mi podařilo nasbírat celkem 22 knih. Jedna na fotce bohužel opět chybí, protože jsem ji stihla půjčit kamarádce.

Na Světě knihy se letos ukázal irský autor John Boyne, který napsal Chlapce v pruhovaném pyžamu a Chlapce na vrcholu hory. Jde o knížky z doby druhé světové války, psané neotřelým pohledem nejen v tom, že vypravěči jsou malí chlapci, ale jsou to chlapci, kteří jsou nějakým způsobem, velmi zjednodušeně řečeno, "na straně Hitlera".  Přesto je minimálně Chlapce v pruhovaném pyžamu, kterého jsem již četla knihou nesmírně dojímavou. Obě knížky mi poskytlo nakladatelství Slovart, za což děkuji a obě mám i podepsané!
Hana je poválečná a je v současnosti všemi opěvovaná a označovaná za jednu "z nejlepších knih, jakou jste kdy četli". Já se na ni teprve chystám udělat vlastní názor a jsem nesmírně zvědavá, protože knihy podobného ražení čtu velice svátečně. Vždycky se tak trochu bojím, že mi budou unikat některé třeba historické souvislosti, protože já jsem na dějiny maximálně nemožná.

Dcera někoho jiného je naopak titulem, který absolutně spadá do mého pole působnosti, do žánru, který hltám s takovou samozřejmostí, až mě to začíná trochu děsit.
Její život v očích panenky jsem okukovala už kdysi, ale nakonec jsem si ji nikdy nepořídila. Až Svět knihy a krásný stánek Hostu mě zlákal a já nemohla jinak, než podlehnout hypnotické obálce.
Skočný příliv je pak podobný případ. Kdysi jsem ho obcházela a snažila se držet pevnou vůli, ale když jsem ho zmerčila na stánu Euromedia a ještě za nějakou směšnou cenu, nemohla jsem ho tam zkrátka nechat. Včera jsem viděla, že jsou venku minimálně další dvě knihy od autorů, tak uvidíme, jak to nakonec bude s nimi.

Sucho mě hodně překvapilo. Nechybí tam napětí, šokující zvraty, ani propracovaná psychologie postav. Kniha je vyšperkovaná a senzačně zvládnutá.
Sráči  pak byli bohužel jedním z mých největších letošních zklamání. Vulgarita a drsnost by mi nevadila, kdyby nepůsobila tak strašně neautenticky a kdyby celý příběh nebyla tak donebevolající nuda. Motiv mě nikterak nepřekvapil a neměla jsem při čtení ty pocity, které u dobré krimi hledám.
Tajemství hřbitova Cross Bones bylo dalším zklamáním. Mohl za to nejen horši překlad, ale hlavně tak nějak nepřitažlivá a absolutně zapomenutelná zápletka.

Metoda 15/33 naopak překvapila. Příšerný překlad a nulová redakce textu sice zážitek trochu kazily, nicméně příběh samotný byl skvělý. Zvrácená a geniální hrdinka, děsivý vývoj a pohrávání si s klasickými vzory autorce vyšlo.
Ví o tobě bylo dalším překvapením měsíce. Anotace slibovala hodně a kniha těmto slibům dokázala dostát. Navíc nabízela i něco, co jste od začátku nečekali a vůbec to je jeden z nejoriginálnějších thrillerů, jaký se mi za poslední dobu dostal do rukou.
Posvátné lži Minnow Blyové byla po dlouhé době YA, kterou jsem se rozhodla přečíst. Jednak proto, že ji vydalo nakladatelství Host, které jak známo má čuch na skvělé knihy a jednak proto, že zaváněla úplně jiným žánrem a slibovala něco úplně odlišného, od všech těch dystopií a podobně. Kniha dle očekávání stála za přečtení, i když jsem možná přece jen čekala o chloupek víc.

Alpress je moje láska a Patterson taky, ale to už víme dávno a nebudu vás tím dále zatěžovat. Díky Světu knihy jsem si zase trochu rozšířila sbírku a koupila si jednoho Alexe Crosse (Zabít Alexe Crosse) a jeden Ženský vyšetřovací klub (Dvanácté zlo).
Mary Higgins Clark mě přesto, že má venku už šílenou spoustu knih zaujala teprve nedávno a já si vzala na mušku Melodie stále zní. Autorka mě nezklamala. Knihu jsem přečetla málem na jedno posezení (během čekání na koncert na fesťáku), jak už to s Alpressáckými peckami mívám a na autorku budu nadále dávat pozor, protože umí zaujmout, má skvělé nápady a navíc je umí brilantně zpracovat. A jestli to podobně jako Patterson všechno nepíše sama? Je mi to fuk. Už jen fakt, že se pod knihu podepsala je pro mě dostačující.

V červnu se na mě mimo jiné usmálo štěstí a vyhrála jsem Žízeň (díky Míšo!). Harry Hole je super a i když jsem nečetla zdaleka všechny díly a už vůbec ne popořadě, na ten poslední se hrozně těším. Moc o něm nevím a tak trochu chci, aby to tak zůstalo, než se do něj pustím.
Něco víc jsem dostala od Slovartu a pořád na tu knihu musím koukat, protože je hrozně zajímavě zpracovaná. Vím o ní také velice málo a jsem zvědavá, jestli se mi trefí do vkusu. Patrick Ness píše moc dobře, tak můžu jen doufat.
Temná hmota byla jednou z dlouho očekávaných knih. Hrozně dlouho jsem nečetla žádné sci-fi a myslím, že jsem si na rozjezd nemohla vybrat líp. Temná hmota byla strhující, zábavná a i když mohla být možná o trochu promakanější, moc mě bavila a jsem ráda, že ji mohu mít ve své sbírce. Je v ní hned několik myšlenek, které stojí za zapsání a vůbec na ni ještě teď občas myslím.

A konečně rozšíření mojí Odenské sbírky. Betonovou zahradu jsem si koupila proto, že mě poslední Ian McEwan dost bavil a jeho způsob uvažování se mi zdál nesmírně zajímavý. Doufám, že mě po skvělém Myslete  na děti! nezklame.
Opozdilec je útloučká knížečka, která mě bohužel trošku zklamala, dokonce jsem na ni ani nenapsala recenzi, což je u mě docela neobvyklé. Ráda se pyšním tím, že píši recenze úplně na vše, co přečtu, ale tady jsem to vlivem souhry okolností nezvládla a zpětně už to asi nedopadne. Vegetariánce jsem odolávala dlouho a neustále jsem se houpala mezi tím, že je krásná a všichni ji čtou a chci ji a mezi tím, že to přece nebude nic pro mě. Zatím jsem ji samozřejmě nečetla, ale těším se. Každopádně je růžová a krásná a rozhodně si ji ve sbírce nechám, i kdyby nevím co.

Posledním přírůstkem, který jsem si odnesla ze Světa knihy je Chyť mě! Tahle neuvěřitelně skvělá a dokonalá detektivka, kterou jsem četla minulý rok touto dobou stála pouhých 49 korun a jelikož jsem ji tenkrát měla z knihovny, tak jsem neodolala a přidala ji teď do své sbírky. Je to totiž přesně ten žánr, který čtou všechny kamarádky, které si teď navykly ode mě půjčovat knížky a mě hrozně mrzelo, že zrovna tuhle jim půjčit nemůžu. Ale nebojte holky, jste v pořadí!

Přesně polovinu knih z tohoto haulu už mám přečtenou, což budu s dovolením považovat za úspěch. Léto bývá na novinky obvykle trochu chudší a já věřím, že všechny resty z posledních měsíců doženu. Přece jen mě čekají poslední prázdniny, před tím děsivým, absolutně dospěláckým životem a kdo ví, jak to všechno bude, až konečně nastoupím do práce. 

Jaké krásné knihy přibyly do knihovničky za květen vám? Četli jste některou z mých? Nalákala jsem vás na něco? Pište do komentářů! Zajímá mě všechno!