MemoRandom - Anders de la Motte (MemoRandom #1)

David Sarac pracuje pro policii jako koordinátor informátorů. Pohybuje se mezi členy gangů a zahrává si s lidmi páchajícími organizovaný zločin. Jednoho dne se však za záhadných okolností vybourá, vlivem mozkové mrtvice přijde o paměť a kontrolu nad sítí lží, podvodů a manipulace, kterou si za svou kariéru zvládl vybudovat. Kolegové na něj tlačí, aby si vzpomněl na spoustu věcí, jeho kancelář je záhadně vyklizená a on nemůže přijít na kloub tomu, kdo je ten Janus, kterého chce získat policie a na jehož krk vypsaná odměna i v podsvětí.

David Sarac a jeho záhadná ztráta paměti, Atif Kassab, který musí řešit podivně vykonstruovaný scénář ohledně smrti svého bratra a Jesper Stenberg, jež se musí vypořádat s vlastním svědomím a následky svých činů, které by mohly ohrozit celou jeho kariéru i osobní život. Tři muži, jejichž osudy jsou si možná bližší, než tuší.

Těžko byste na pozici koordinátora informátorů hledali někoho lepšího, než je David Sarac. Dokáže přesvědčit kohokoli, aby mu důvěřoval, což se v nepřátelském a nelítostném podsvětí hodí. Svými schopnostmi předčí i svého mentora a nejlepšího přítele  Petera Molnara. Ten je mu ve zmateném období po nehodě největší oporou a cestou k získání vlastní minulosti. Davidova osobnost se hodnotí těžko, neboť jeho já, za které se rád vydával, zmizelo spolu se vzpomínkami a mrtvice si agresivně vybírá svou daň. David přišel o více, než několik posledních let života.
Atif Kassab není žádné neviňátko. Po smrti svého bratra Adnana se však mimo zjištění skutečných událostí, které akci při níž zemřel předcházely, stará hlavně o blaho své neteře Tindry a její matky. Jakmile jde o jeho rodinu, jde přes mrtvoly, což mu ostatně nedělá nejmenší problém.
Jesper Stenberg pracuje na ministerstvu a jeho kariéra je nyní ohrožena. Kdyby prasklo, že měl milenku, která spáchala velmi ošklivou sebevraždu a on byl možná jejím důvodem, nebylo by to zrovna to nakopnutí, které potřebuje. 

Anders de la Motte už ve své úspěšné trilogii Game dokázal, že je skvělým vypravěčem a že vymyslet zajímavý námět pro něj není žádný problém. Napsat MemoRandom samozřejmě nebylo jednoduché, ale autorovy osobní zkušenosti z let, kdy působil u policie byly cenným zdrojem inspirace a - jak se domnívám - i přesnosti. Neznám poměry u policie ve Švédsku, ale autor nenechává čtenáře na pochybách v tom, že ani této oblasti se nevyhýbají problémy, jako je přehlížení zločinů pro vyšší dobro, korupce a nekalé praktiky. MemoRandom je plné intrik, násilí, zrad a prozření. Sarac se celou dobu cítí jako štvaná zvěř a jelikož je čtenář odkázán na jeho nefunkční paměť, polovinu knihy všichni tápou, čemu mohou věřit a co je jen výplodem fantazie či popletené mysli. Hlavního hrdinu i vás ovládá nejistota, ale také značné napětí, jak to všechno spolu souvisí, kdo je tedy Janus a jestli se Davidovi nakonec rozsvítí a zda vůbec chce, aby si vzpomněl. 

Autor už v minulých knihách uplatňoval vkládání anglických frází do jinak švédských (v překladu českých) vět a já tento koncept oceňuji. Také mi někdy některé hlášky přijdou výstižnější v anglickém jazyce, než v mateřštině. Kniha však nenabízí české vysvětlivky, tudíž neznalci angličtiny na to doplatí Cizojazyčné části však netvoří nijak podstatnou část knihy, takže nezoufejte. 

Výhodou oproti ostatním severským příběhům tkví v tom, že Anders de la Motte to nepřehání s používáním krkolomných místních názvů, které mě obvykle zdržují a zpomalují děj. 

Na MemoRandom jsem se těšila už od předloňského Světa knihy, který Anders de la Motte osobně navštívil a o své chystané novince mluvil. Moje vysoká očekávání však možná mírně zkazila můj výsledný dojem. Nechápejte mě špatně, kniha je skvělá. Příběh mě k sobě připoutal a já se ke čtení vracela v každé volné chvíli. Davidův osud mě zajímal a vlastně jsem mu fandila, protože mi připadal přes všechno, co jsem se o něm dozvídala, jako dobrák. Knížka je poměrně tlustá, ale já ji měla sfouknutou za pár dní. Už teď vím, že druhý díl této duologie si s chutí přečtu, protože ačkoli jsme se dočkali poměrně uspokojivých vysvětlení, je zjevné, že si autor ponechal zadní vrátka, která lákají na pokračování. 

75%