Těžko říct, jak definovat, ten zlomový bod, který způsobí, že najednou všechny ty dystopie či romantické knížky pro ženy (doplňte libovolný žánr, který už po vás najednou není) nemůžete ani cítit, ale nevyhnutelně na to dojde. Každý má možná nějaký ten srdcový žánr, na který nedá dopustit a který nikdy číst nepřestane, všichni máme nějaké to guilty pleasure, knížky, které milujeme, ale radši se tím nechlubíme, ale pak je tu spousta náhodných, které tak nějak přicházejí a odcházejí.
Hodně čtenářů a zejména recenzentů jde tak nějak s davem a čte to, co je zrovna v módě, protože je to tak zkrátka jednodušší. Co myslíte, jakou recenzi si přečte víc lidí: klidně slabší a hůře napsanou, která se týká novinky od momentálně populárního nakladatelství, nebo sice brilantně zvládnutou, ale o knize, která přišla na trh již před několika lety, nebo je určena pro trochu jinou cílovou skupinu, než pro lidi, jež čtou, nebo dokonce píšou knižní blogy?
Ale o tom jsem se tady rozhovořit nechtěla.
Původním záměrem článku bylo poukázat na jev, kterého jsem si v poslední době ve svém knižním výběru všimla. Ačkoli čtu poměrně rozmanitou škálu různých knih, z nějakého důvodu, možná podvědomě si vybírám takové, které mají společné rysy, ač zdánlivě nemají žádnou souvislost, nebo vykazují až zarážející podobnost. V tomto případě je naprosto klíčové, v jakém pořadí si knížky ke čtení vyberu, ale jak je možné, že vždy v následující knize najdu něco, co se vyskytovalo i v té předchozí? Může jít o nejmenší detaily, jako jméno, zlozvyk, hlášku, či formulaci věty, ale i podstatné rysy, jako místo konání, povaha hlavní postavy či rozuzlení.
Chvílemi jsem se snažila vést si seznamy podobností v jednotlivých po sobě následujících knížkách, ale nikdy mi to nevydrželo. To ale nemění nic na tom, že trend podobností se táhne mým čtenářským výběrem minimálně už několik měsíců.
Uvedu pár příkladů, které jsem zvládla zachytit.
Dlouho jsem zůstávala ponořená v řecké mytologii, když jsem si dala maraton Percyho Jacksona. Pak jsem se rozhodla od Percyho na chvíli upustit a vybrala jsem si k recenzi náhodnou knihu od Jamese Pattersona s názvem Soukromé hry. A jaká byla vrahova motivace? Kronos, jak sám sebe přezdíval chtěl, aby se olympijské hry vrátily do starých kolejí a získaly původní záměry ze starého Řecka.
Dalším příkladem byla kniha Kosti nikdy nelžou, jejíž hlavní hrdinkou je geniální Temperance Brennanová. A abych těch géniů neměla málo, ihned poté jsem si zvolila knížku Příliš mnoho Kateřin, kde vystupuje Colin, jež by se Temperance zvládl hravě vyrovnat. A následně Zpovědi podezřelé, kde zase vystupovaly geniální děti Angelovy.
Ani nemluvím o tom, že knížka Na větrné hůrce měla velkou úlohu v knize The Duff a stejně tak Jeden den. Dva tituly, které jsem se rozhodla přečíst bezprostředně za sebou.
Myslím, že pro demonstraci by to stačilo.
Může to být tím, že tyto podobnosti záměrně vyhledávám a ať chci nebo ne, vždycky nějakou drobnost najdu. Ale co když to není náhoda? Co když si prostě nemůžeme pomoci a vybíráme si stále stejné knihy? Podvědomě a napříč žánry? Proč se nedokážeme vymanit ze stereotypu a vystoupit ze své pohodlné skořápky, kde čteme stále totéž? Stalo se vám někdy něco podobného? Nacházíte stále stejné motivy v knihách, které čtete?
Zajímavá úvaha. Určitě má člověk trochu tendenci sahat po knize mající nějaký prvek, který ho v minulosti nezklamal a měl s ním jen dobrou zkušenost. Na druhou stranu, kolikrát, když po knize saháš, víš, že ten prvek skutečně má? Zkrátka a dobře, pod obálku nevidíš. Nemůžeš přece vědět, jaké bude rozuzlení a to, že je stejné jako v knize, kterou jsi četla naposledy, je čistě náhodné a spíš než "osudové" vybírání knih s podobnými náměty je to podle mě problém nedostatku odlišnosti a celkové unifikace knih jednoho žánru. Zmiňované dílo Na Větrné hůrce má rád snad každý young adult hrdina u kterého autor chce, aby vypadal jako správný intelektuál s neotřesitelnou vírou v lásku zároveň si uvědomující její nevyhnutelnou tragičnost. Stejně tak těžko narazíš na detektivku, ve které by vraždu vyšetřoval nějaký policejní trouba. Vždy je to někdo jako Harry Hole s pořádným fištrónem - protože jinak by to ani moc nefungovalo / resp. autor by si s tím spíš nedokázal poradit.
OdpovědětVymazatP.S.: Úvahové články chci častěji! :) :) :)
Možná jsem to nevyjádřila úplně šťastně. Celá úvaha právě stojí na tom, že to děláme podvědomě. Nebo aspoň já. Vůbec netuším, že se v té knize bude vyskytovat něco stejného, ale nakonec to tam najdu. To, že si záměrně vybíráme něco, co máme rádi je celkem jasné :)
VymazatPravda, ale jde právě o to, že se stejné prvky vyskytují i napříč žánry a to je právě to nejvíc zarážející.
To s Větrnou hůrkou jsi vystihla dokonale.
Já taky, ale zase ta témata nesypu z rukávu :D Ale baví mě je psát, když už mě napadnou :)
Skvělý článek, zase trochu něco jiného a rozhodně zajímavá úvaha :) Někdy si podobností taky všímám, ale v některých případech se jedná spíše o náhodu, stejně jako jsi psala některé ty, to jsi předem nemohla vědět :) Ale samozřejmě každý máme nějaké žánry, s kterými je nám dobře a které rádi čteme, vracíme se k nim, atd. Já si YA pořád ráda přečtu, někdy potřebuju odlehčit od vážnějších témat nebo detektivek, aby se mi to neslilo v jeden velký případ.
OdpovědětVymazatMáte pravdu, že Na větrné hůrce se objevuje často, a když to není Hůrka, čtou young adult hrdinové taky Jako zabít ptáčka, toho jsem si celkem všimla :) Celkově ty podobnosti asi lépe najdeme právě v YA, všechny mají určité stěžejní body a málokterá je opravdu nějak výjimečná :)
Na základě poliček z knihovny, nepředstavíš nám někdy v článku svoji sbírku? :) Jen tak letmo, ne nijak podrobně, samozřejmě :)
Děkuji :)
VymazatSamozřejmě, že je to náhoda, ale to je právě to fascinující. Jak je to možné, že se ta náhoda táhne už půl rokem mého čtení? :D
Já mám taky občas vyloženě chuť na nějakou typickou YA a pořád se k těmto knihám občas uchýlím :)
Jako zabít ptáčka je v Americe naprostým základem literatury na střední. U nich je to dáno prostředím, téma té knihy je pro ně aktuální a je to pro ně něco jako pro nás Čapek, Kundera nebo Kafka...A protože většina YA je z USA, tak si těchto titulů užijeme až až :)
Bookshelf tour jsem dělala kdysi ve svých blogových začátcích. Hodně knížek mi ale přibylo, tak pokud by tě takový článek potěšil, tak se na to vrhnout můžu :) U mě je jen neštěstí, že mám málokdy slušné světlo na focení. U knížek to vždycky nějak vyřeším, u té knihovny už je to komplikovanější. A bookshelf tour bez fotek by byla dost na houby :)
Zajímavý článek. Já jsem se nad podobnostmi nijak extra nepozastavovala, pamatuju si jen jeden případ, kdy jsem četla Písečného muže od Keplera a hned nato Sněhuláka od Nesba. Tam jsem si těch podobností všimla tolik, že jsem pak byla z obou knih leda tak naštvaná. Ale jinak většinou čtu hodně rozdílné knihy.
OdpovědětVymazatA popravdě já mám radši recenze na knihy, které "nikdo" nečte. Když se na Knižních blogerech objevuje třeba 10 recenzí na jednu knihu, tak jsem spíš potom už unavená a znechucená :D Vždycky si říkám, že v Čechách vychází tolik knih a tam naráží neustále na jedno a to samé. Ale občas tam narazím na recenzi na nějakou knihu, která mě zajímá, a která není takovým hitem a o to větší mám pak radost. :)
Děkuji :)
VymazatO tom to právě je. Že jsou dvě knihy tak strašně odlišné a přesto je tam něco stejného. Ale asi to prostě bude tím, že ty podobnosti teď už hledám a když budu chtít, najdu je mezi jakýmikoli dvěma knihami. Na druhou stranu zezačátku jsem si těch podobností všimla náhodou. Nepátrala jsem po nich a uvědomila jsem si to až zpětně :)
Vážně? :) No, já jsem z opakovaných recenzí taky občas mrzutá, ale na druhou stranu, jak jsem psala - jako bloger jsi ráda, když se na tvoji recenzi přijde někdo podívat. A když zrecenzuješ random knížku, tak si recenzi přečte jen hrstička lidí, které bys spočítala na prstech. Na druhou stranu mě to ještě neodradilo a stejně ty radnom knížky číst klidně budu a i kdyby si moji recenzi na Pattersona už nepřečetl vůbec nikdo, stejně ho budu milovat, číst a tvrdohlavě recenzovat dál, protože mě to prostě baví :D
Jojo, obecně blogeři, hlavně poslední dobou, čtou všichni to samé. Ani já nejsem většinou výjimka. Novinky, které vídám na blozích a tak mě většinou zaujmou a dřív nebo později si je přečtu. Myslím, že ale čtu občas i méně známe a zpropagované knížky :)
Tak to je dobře!
Já tak nějak nejvíc vsázím na knihy ze života, případně historické, protože i když jsou to většinou podobná témata, každé je vzhledem k možné reálnosti trošku odlišné a jinak poutavé. :)
OdpovědětVymazatNo vidíš. Historické já zase nečtu vůbec. Ale proč ne? :)
VymazatJá mám už spoustu let v oblibě fantasy žánr a to se nemění. I když sem tam odběhnu k thrilleru, románu či čemukoli jinému, fantasy prostě vede. A nezmění na tom nic ani recenze. Nejdu s davem a nemusím číst všechno, co ostatní, musí mě to především zajímat. Neberu v potaz, že je to novinka a tak to musím mít. Vůbec ne... Navíc, pokud se člověk zaměří na jeden žánr, je jasné, že se mu zdá, že čte stále to stejné, nebo hodně podobné. Protože to už tak bývá, najdi knihu, která je úplně o nečem novém, co předčí ty ostatní :-D
OdpovědětVymazatKaždý asi má nějaký ten srdcový žánr, na který nedá opustit a jehož obliba ho nikdy nepustí.
VymazatTvůj přístup se mi moc líbí. Razit si vlastní cestu :) Já sice jdu s davem často, ale ten důvod je, že mě to vážně zaujme, ne že bych to musela číst proto, že je to teď in, čtou to všichni a já nechci být pozadu.
V rámci žánru jsou knihy samozřejmě podobné. To je jasné, ale na to jsem v článku právě vůbec nenarážela. Cílem bylo se zamyslet nad tím, jakto, že si jsou knihy tak podobné napříč žánry :)
mnoho knih a málo příběhů :-P
VymazatA proto tak šílíme, když někdo přijde s něčím neokoukaným :)
VymazatNo já osobně mám obrovský rozsah a většinou si v knihovnách půjčuju méně známé knížky, protože upřímně jsem zjistila, že jen málokterá profláklá kniha se zrovna střete v dobrém s mým vkusem, prostě mám hodně odlišný vkus od většiny, ale samozřejmě, že si profláklé knihy a série čtu, protože mě zajímá co na tom tak všichni děsně vidí...
OdpovědětVymazatJinak mě osobně se dost čast stává že se v několika knihách, různých žánrů, odehrávajících se v různém období a jsou pro různé věkové kategorie vyskytují velmi podobné věci, např. ve třech knihách které jsem četla hned po sobě se hlavní postava vydala do nějakého města udělat zde něco důležitého a ve všech knihách to bylo to stejné město, nebo třeba hlavní hrdina nebo hrdinka měla kamarádku či přítele stejného jména v obou knihách co jsem četla hned po sobě, přesné příklady si nepamatuju, ale tyhle náhody jsou občas dost děsivé =)
O mém rozsahu se asi nedá říct, že by byl úplně obrovský. Říkala jsem o sobě, že přečtu všechno, ale to už asi dávno není pravda. Některé žánry prostě nevyhledávám a asi ani nikdy nebudu. Každopádně ani nečtu pouze jeden nebo dva. Profláklé knihy se mi většinou líbí, i když ne vždy. Hodně se míjím s vkusem třeba většiny amerických booktuberů Najdu u nich inspiraci, ale jejich posedlost některými, pro mě spíše průměrnými sériemi moc nechápu.
VymazatDíky, že v tom nejsem sama! :) Přesně jsi pochopila, co jsem měla na mysli a jsem ráda, že se to nestává jen mně :D
Velmi zajímavý článek :) Mám široký záběr a přečtu skoro cokoliv, co se mi dostane pod ruku. Ale jsou žánry, kterým se vyhýbám a naopak třeba fantasy můžu číst skoro pořád. Žánry střídám, abych se moc nepřesytila :) A je pravda, že mám tendenci vybírat si knihy, které mají podobné prvky, jako jiné knihy, které mě bavily. A občas se mi i stane, že se mi nakupí hned několik knih, které si jsou něčím podobné. Většina new adult si je podobná jako vejce vejci, ale teď se mi tu sešly třeba hned tři knihy se stejným nápadem- Pod vodou, Modré hlubiny a Captivate..Takže z toho asi vznikne nějaký Podvodní čtecí měsíc :D
OdpovědětVymazatDěkuji pěkně :)
VymazatDřív jsem o sobě taky prohlašovala, že přečtu cokoli, ale už to taky dávno není pravda. I u některých knih, které jsem si kdysi koupila a hrozně moc je chtěla a nepřečetla teď váhám, zda mám vůbec chuť si je přečíst.
Taky se snažím trochu střídat, aby se mi všechno nepletlo dohromady :)
No vida :) Četla jsem jen Pod vodou, o ostatních jsem neslyšela, ale určitě se na ně mrknu :)
Hned k tomu prvnímu, dost jsem si všimla, zvláště když sleduji youtubery, že se všem opakují stejné knihy a to už pak člověk ani nemá chuť si vzít inspiraci a knihu přečíst, jak mu ji všichni "podbízejí". Já se proto nebojí sáhnotu i po starších knihách. Je fakt, že sleduji především knižní novinky, ale když mě nic nezaujme nebo naopak ve výprodeji naleznu zajímavou starší knihu, jsem za to ráda.
OdpovědětVymazatJinak co se týče čtených knih, já jsem totálně nezaměřený člověk. Už se mi pár lidí smálo, že to není možné. Jenže já když dočtu knihu, tak vím, že další kniha musí být úplně s jiného žánru, abych se tzv. nepřejedla. Jediné, co dokážu číst neustále dokola, je fantasy, můj nejoblíbenější žánr. Jinde na sobě nepozoruji, že by knihy měly nějakou souvislost - když dočtu drama z reálného života, sáhnu po pohádce nebo fantasy knížcem apod.
Přesně tak. Taky mě to občas rozčiluje. I já mám často tendenci všem cpát a doporučovat své oblíbené série, až to jednoho skoro odradí, ale nevidím moc význam v tom, že v každém videu člověk ukáže tu samou knížku či sérii. Působí to pak skoro tak, že ten daný člověk ani snad moc jiných knih nečetl.
VymazatTaké sleduji knižní novinky, ale opět jsem začala chodit do knihovny a tam často objevím kousky, po kterých jsem toužila kdysi a pak na ně zapomněla, nebo mě jiným způsobem zaujmou :)
Každý má k výběru knih jiný přístup a nedá se říct, že by něco bylo dobře a něco špatně :) Chápu jak to myslíš, i když já mám zase třeba trochu jiný postup :)
Veľmi pekne a dobre si to vystihla. Milujem romantické romány, všelijaké zaláskované hlúpotinky, no niekedy ich mám plné zuby a najradšej by som sa dopracovala k nejakému inému žánru. Niekedy dokonca nemým chuť na nič :))
OdpovědětVymazatDěkuji :)
VymazatJá už poslední dobou romantickou četbu vůbec nevyhledávám, ale samozřejmě každý má jiný vkus, každého baví něco jiného a nemám ve zvyku nikoho odsuzovat za to, co čte. Právě naopak :)
Někdy prostě není chuť na čtení vůbec. Na tom taky není nič špatného :)
Já si myslím, že každý si tak nějak podvědomě vybírá podobné knihy... Už podle anotace je lehký odhadnout jaký nádech a náladu bude kniha mít a i když to neděláme záměrně, knihu si podle toho vybereme. Protože ty témata se jenom recyklují, stále dokola a jediný rozdíl nakonec je v tom jak je to tentokrát podané.
OdpovědětVymazatU mě se to třeba střídá - mám období zamilovaných knížek, young adult, thrillerů apod. - a vždycky když už mě nějaký žánr přestane bavit, přejdu k jinému, jsou to takové cykly :D V podstatě kromě biografií a svépomocných knížek, mám v určitém období ráda všechno :D No a s tím je i způsobena ta podobnost některých titulů. Asi mi to vlastně ani nevadí, občas to ani nevnímám a když podobnost najít chci, dokážu ji najít všeho i napříč žánry :D Nicméně, jelikož u knížek hlavně odpočívám, moc toho nehledám a důležité pro mě zůstává, jak se mi to četlo a jestli jsem si to užila :)
Jinak skvělý článek ! Za zamyšlení tohle rozhodně stojí :)
Asi jo, asi máš pravdu :) Ale o to právě nejde, jde o to, že i když si ta kniha vůbec není podobná, tak se tam něco podobá. A je to podezřelý! :D
VymazatJá ani ne v cyklech, ale někdy mám prostě náladu na to, jindy zas na ono. Někdy dovedu číst pět detektivek za sebou, jindy je zase musím střídat s něčím úplně jiným :)
Kromě životopisů, cestopisů a knížek o osobním rozvoji taky nezavrhuju žádný žánr :)
Právě. Asi je to hodně tím, že se na to soustředím a prostě tam nějakou drobnost najdu :)
V tom jsme na tom stejně :) Občas mi nejde ani o obsah nebo rozuzlení, ale prostě o ten pocit, který ve mě knížka vyvolala :)
Díky! :)