Všechny malé zázraky - Jennifer Niven

Theodor Finch je fascinován představou smrti. Trpí bipolární poruchou a často se necítí být sám sebou. Jaké je vlastně jeho pravé já? 
Violet Markeyovou stále silně trápí smrt milované sestry, která jí zemřela před očima při autonehodě. V Indianě se Violet už necítí jako doma, těší se až vypadne z místa, kde jí všechno připomíná Eleanor a netrpělivě odpočítává dny zbývající do maturity. 
Violet a Finch se setkají na římse zvonice, kam oba přišli kvůli svým vnitřním démonům. Mohou jeden druhého zachránit od osudného kroku do prázdna?

Theodor Finch je dokonalou záhadou pro své okolí a někdy dokonce i sám pro sebe. Ve škole mu přezdívají Theodor Magor, neboť je občas jako neřízená střela. Je to podivín s občasnými záchvaty vzteku, záhadnými dlouhodobými absencemi a pouhou hrstkou kamarádů.

Violet byla oblíbená, bavila se s tou správnou populární partou lidí, měla skvělého kluka a vedla úspěšný internetový magazín. To všechno zhatila náhlá smrt její sestry, která jí vzala chuť do psaní, řízení i do života. 

Může toto osudové setkání roztleskávačce a školnímu podivínovi změnit život?

Violet a Finch spolupracují na školním projektu, který má za cíl poznat krásy Indiany. Pro Finche je to příležitost se sblížit se zajímavou Violet a ukázat jí, že jejich stát není zas tak marné místo k životu. Ačkoli sám často pomýšlí na sebevraždu, shledání na zvonici mu otevřelo oči. Už nehledá důvody proč umřít, ale proč stojí za to žít. Rád by s Violet navštívil všechna zajímavá místa v okolí, zapamatoval si je a zařídil, aby místo zase nezapomnělo na ně. Usiluje o to, aby se mu jednou podařilo prožít perfektní den. Den, kdy se nestane nic strašného, smutného, ani obyčejného.

Už při prohlížení záložky s anotací a názory novinářů je čtenáři vnucena myšlenka srovnání Všech malých zázraků s knihami Johna Greena a Rainbow Rowell, ale i kdyby se tak nestalo, dojde k tomuto poznání člověk sám. Tentokrát nejde o marketingový tah, aby se prodalo více výtisků fanouškům těchto dvou populárních autorů, spíše si až říkáte, jestli se náhodu Jennifer Niven neinspirovala až příliš okatě. 

Ve vyprávění se nepravidelně střídají Finch a Violet a nabízejí nám ne zrovna šťastný pohled do svého nitra. Charakter jich samotných není čtenáři příliš exaktně odhalen, jako by byli pouze chodícími problémy a nemocemi zabalenými v lidské skořápce s danou barvou očí. Jiné charakterové rysy vlastně nemají a tím tato sonda do lidské psychiky trochu ztrácí třetí rozměr. 

Velice pobuřující je také přístup jejich nejbližších. Jako by si všichni mysleli, že potíže přestanou existovat, pokud se budou dostatečně okázale ignorovat. Škola těmto dvěma zlomeným dětem poskytne výchovné poradce, ale ti svou práci evidentně nezvládají příliš dobře. Abychom byli spravedliví, každá mince má dvě strany a pokud si někdo nechce nechat pomoc, je dost těžké problém vyřešit. Nicméně pokud se nikdo ani nepokusí o odhalení podstaty problému, může se před očima rozvinout do šíleného rozsahu.

Finchovo rodinné zázemí je navíc značně pošramocené, ale i Violetina rodinná idylka může mít své mouchy. Violet a Finch mají být jeden druhému záchranným lanem, které by je mohlo vytáhnout z jejich hluboké studnice problémů. Nepotýkají se však s něčím víc, než vůbec mohou být schopni pochopit?

Všechny malé zázraky se staly fenoménem u nás i v zahraničí a já rozumově celkem chápu proč. Lidé mají rádi srdceryvné příběhy o osudovém setkání dvou dospívajících, kteří na sebe narazili v pravý čas a v nejkritičtějším okamžiku života. Dokáží ocenit dobře vystavěný příběh o netypických strastech o kterých by se mělo mluvit, ale místo toho hromadně předstíráme, že jde o něco nenormálního, co by si měl každý nechat pro sebe a neobtěžovat s tím své okolí. Milují knížky o lidech vyloučených ze společnosti kvůli své odlišnosti. 
Mně však pouze odlišnost a nápad nestačí. Skuteční lidé nejsou tvořeni pouze svou diagnózou. Je v nich mnohem víc a to by se v takovéto sondě do psychologie teenagerů mělo projevit. 

Knížka podle mého názoru není dokonalá, jak se mnoho čtenářů snaží tvrdit, ale ani není z podstaty špatná. Jen má tu smůlu, že ji Jennifer Niven přivedla na svět, ve kterém už jsme podobné příběhy slyšeli a četli. Ačkoli má autorka trochu náskok díky osobní zkušeností s jistým aspektem příběhu, za mě to nevyváží některé nezvládnuté záležitosti, které jsou pro dobrou knihu naprosto klíčové.
Se svým trošku zklamaným názorem však budu pravděpodobně v menšině a proto bych nerada kohokoli odradila od knížky, která se dost dobře může stát jejich nejmilejší a třeba i toho Greena a Rowellovou překonat. Za mě však velká bublina, která pomalu, ale jistě s ubývajícími stránkami splaskávala. 

66 %