LABORATOŘ
Přemýšleli jste někdy o tom, jak to vypadá v hlavě spisovatele? Jak barevné a pestré to musí být na místě, kde vznikají naše milované světy, oblíbení hrdinové, dechberoucí vyvrcholení a zlomyslné konce? Já si spisovatelský mozek představuji jako laboratoř, kde se smíchávají nejrůznější vzrušující přísady a chemikálie, kde jsou na nikde nekončících policích nedbale rozmístěné sklenice s roztodivnými tekutinami, které představují ty nejdůležitější přísady jež patří do dobré knihy, jako například napětí, překvapení, láska, tajemno či bolest a které se nerozlučně snoubí v dlouho vznikajícím lektvaru, který nakonec tak rádi uchvátíme do svých knihovniček. Kde všechno zprvu vybuchuje a dýmá, ale nakonec je výsledná receptura dokonale vyladěna vznikne omamně vonící, zářící a lesknoucí se roztok v nádherném, křišťálovém poháru.
LOKALITA/LOKACE
Ať chcete nebo ne, ale na prostřední záleží a to ať už jde o lokaci, ve které se sami fyzicky nacházíte při čtení knihy, nebo o to, kam vás kniha zanese ve vaší fantazii.
Nevím jak vy, ale já mám některé knihy spojené s určitými místy. Nejen, že mám díky tomu knížku pevně zakotvenou v čase, ale pamatuji si z ní i víc díky tomu, kde jsem ji četla. Mám s ní a s daným prostorem propojené emoce, které mě při čtení přepadaly a dokážu zpětně interpretovat spoustu věcí, které bych si za normálních okolností nepamatovala. Nevím, na čem záleží, zda knížka skončí v symbióze s danou lokalitou, ale každopádně se to děje a každá z knížek, která má tu výsadu mít vlastní místo v čase a prostoru je pro mě výjimečná.Důležitá je samozřejmě i lokace, do které vás zavede sám autor pomocí příběhu. Ne nadarmo se říká, že čtenář prožije tisíce životů. On i navštíví tisíce míst. A vše co k takovému cestování potřebuje je jen vlastní fantazie.
LISTOVÁNÍ
Jedna z mých nejzamilovanějších věcí na brouzdání mezi knihami, ať už doma u vlastní knihovničky, nebo v knihkupectví je ten pocit, kdy jednak poprvé listuji úplně novou knihou, nebo naopak laskám důvěrně známé stránky mému srdci blízké. Stejně jako speciální vůně, která k těm našim láskám neodmyslitelně patří je pro mě důležitý i kontakt s papírem, jako takovým. Ať už jsou stránky sněhově bílé, křídově lesklé, nebo zažloutlé stářím, každá kniha má svou duši, speciální aroma a specifický povrch, který lze na omak jednoznačně identifikovat. Ať už čtu a otáčím stránkami z toho důvodu, že nemůžu jinak a chci pokračovat v příběhu do kterého jsem právě ponořená, nebo si chci jen tak zběžně prohlédnout pár kapitol, vždycky jsem si plně vědoma toho rituálu listování. Šustění otáčených stránek a jejich ubývání směrem ke konci příběhu je jedním z nejuspokojivějších pocitů, které pochopí jen oddaný čtenář.
Jak jste na tom ve vztahu k listování vy? Jak si představujete spisovatelský mozek a kam se díky své fantazii vydáváte nejraději?
Tu laboratoř jsi vystihla úplně skvěle a hned jsem si to začala představovat :) Mě vždycky zajímalo, jestli autor ví, jak osud nějaké postavy pokračuje, třeba jen v náznacích, někdy skončíme v nějaké fázi její ho života, příběh, který měl být odvyprávěn, odvyprávěn je, ale ty postavy svým způsobem žijí, tak jestli ví, co dál :) (U toho jsem si vzpomněla na Hvězdy nám nepřály, kde to taky řeší, ale napadlo mě to už daleko dřív)
OdpovědětVymazatS tou lokací je to taky přesné, když se v myšlenkách vrátím k nějaké knížce a vzpomenu si, kde jsem ji četla, co jsem třeba v tom období prožívala, tak to úplně zbožňuju :) Asi už je to otřepané a já se hrozně omlouvám nějakým zarytým odpůrcům HP, ale já mám s určitými místy spojené i některé scény právě z HP a někdy si vybavím i ten prožitek :) Není to samozřejmě jen u této série, ale je to u ní asi nejsilnější :) Zároveň, když se ponořím do děje, a opravdu mě pohltí, mám pocit, jako by ožíval kolem mě a když zaklapnu knížku, tak někdy pociťuju hrozné ticho a klid, strašně zvláštní pocity prostě vždycky mám, tak snad nejsem sama :)
A listování, to je kapitola sama, někdy si jen tak sednu ke svojí knihovně a začnu si listovat, buď jen tak, přesně, jak píšeš, abych si přičichla, zavzpomínala třeba na nějaké pasáže u knížky, kterou jsem už četla, nebo naopak nahlédla do některé, na kterou se ještě nedostalo :) Vkročení do knihkupectví je běh na dlouhou trať, hrozně ráda si knížky beru do ruky a...listuju :) Než se do knížky pustím, tak se s ní nejdříve seznámím hmatem, očuchám ji, prohlídnu jen tak na pohled a pak se do ní můžu pustit :) Když si to tak po sobě čtu, jsme fakt trochu švihlí, ale líbí se mi být takhle švihlá :)
Asi jsem se zase rozepsala, já prostě neumím být stručná a ty všechny věci vždycky popíšeš tak, že to nejde k tomu nic nenapsat :)
Ach Terezko, ani netušíš, jak mě hrozně baví tyhle tvoje kilometrové komentáře číst!!!! Vždycky jsem úplně radostí bez sebe, když mi přistanou v mailu ♥♥ Děkuju!
VymazatA děkuji za slova chvály! :) Laboratoř byla nutností, moje duše chemika se nezapře. I když je tahle laborka trochu jak z kreslené pohádky, stejně se mi ta představa hrozně líbí :) Možná je to spíš takové alchymistické doupě, ale to nezačíná na L :D
To by mě taky hrozně zajímalo! Protože podle mě osud postav prostě nemůže končit poslední stránkou! To přece není fér! :D To je fakt, ten křeček užnevímjaksejmenoval :D
K HP se i v mém případě pojí tuna vzpomínek :) A jelikož teď audioknihy poslouchám už asi po desáté dokola, tak se vzpomínky pořád nabalují. Většina jsou banality, protože je poslouchám při každodenních, většinou dost nudných, činnostech, ale i tak :) když pak tu část slyším znova, vzpomenu si, kdy jsem to slyšela naposledy :)
To s tím tichem je mi také důvěrně známé. Hlavně u knih, do kterých se tak ponořím, že je přečtu na jeden zátah, nebo naopak u sérií, které čtu pěkně za sebou a prožiju dlouhou dobu s těmi postavami a pak najednou...nejsou...
Jsme hrozně švihlí, ale každý má něco :) Někdo knížky, někdo třeba sbírky motýlů, někdo miluje traktory, někdo zase něco ještě ujetějšího :D
Děkuju, děkuju, děkuju :)
S tou laboratoří jsi to naprosto vystihla, autoři musí mít neskutečnou fantazii, obzvlášť někteří. Nedovedu si představit, jak jinak by se mohly zrodit třeba takové Bradavice nebo Noční cirkus :) A s místem, kde knížku čtu, to mám taky tak. První, co se mi při vzpomínce na knihu vybaví, není ani tak děj nebo postavy, ale atmosféra při čtení spojená s tím, kdy a kde jsem ji četla. Jako by to knížce dodávalo třetí rozměr, jestli ji čteš v zimě schoulená pod dekou, nebo na dece ve vysluněné zahradě. A teřba Ready Player One mám spojený s tím, že jsem celou druhou polovinu knihy přečetla v noci zmáčklá na nepohodlných schodech, protože v pokoji spal bratránek a nemohla jsem tam svítit, ale nutně jsem potřebovala vědět, jak to skončí :D A listování... Aaaw! Miluju vůni knih! Obzvlášť těch starých a zažloutlých, půjčenýh od babičky. Nejvíc mě ale baví listovat knížkami, které už jsem přečetla, a tu a tam si přečíst nějakou větu a připomenout si tak tu báječnou atmosféru při jejím čtení. :)
OdpovědětVymazatTak to jsem šíleně ráda! :)
VymazatBradavice taky nechápu, ale jsem hrozně moc vděčná, že J.K. nechala ten nápad vybublat na povrch :)
Přesně tak :) Třetí rozměr :)
A RPO mám zrovna taky spojený se vzpomínkami, ovšem ne až tak nepohodlnými, jako ty :D
Já to nechápu, jakto, že ten starý papír tak pěkně voní, ale je to úplně omamné :)