Monument 14 mohu už teď ohodnotit jako jednu ze svých nejoblíbenějších dystopií. Námět maličko zavání kombinací Mlhy od Stephena Kinga a Pána much od Williama Goldinga, ale výsledkem propojení dvou úžasných příběhů nemůže být nic jiného, než jiný úžasný příběh, no nemám pravdu?
Čtrnáctka z Monumentu je neuvěřitelně pestrá. Najdeme tu děti ve věku od předškoláků až po maturanty a všichni se spolu musí naučit nějak vycházet.
Příběh je vyprávěn z pohledu Deana. Nenápadného knihomola, který si rád zapisuje věci rukou, i když to je přežitek, který už nikdo neuznává. Je mu 16, plní funkci pozorovatele, je poměrně nesmělý, ale obětavý a má to štěstí, že v Greenway uvízl spolu se svým mladším bratrem Alexem, technickým géniem. Jediní další sourozenci jsou Henry a Caroline, pětiletá dvojčata bydlící v Deanově sousedství. Dalšími postavami jsou třináctiletá Sahalia, která se může zbláznit, když s ní jednají jako s dítětem, Astrid, úspěšná plavkyně a Deanova tajná láska, Jake a Brayden, školní oblíbenci a fotbalisti, otravná malá Chloe, nábožensky založený Batiste, pouze španělsky mluvící Odysseus, malý Max, který toho za sedm let své existence prožil víc,než kterékoli jiné dítě, Josie, která utrpěla neskutečný šok a dostat z ní jakékoli kloudné slovo je nadlidský výkon a Niko, který vždycky ví, jak se zachovat a jak přežít v těžkých podmínkách.
Všechny tyto děti se na rozdíl od jiných dystopií chovají naprosto úměrně svému věku. Nikdo není neporazitelný, ani nemá pocit, že zvládne všechno. Emmy Labourne dokázala velice autenticky popsat, jak by takové soužití dětí, najednou se ocitajících bez dozoru dospělých, probíhalo. Hádky a osobnostní neshody jsou na denním pořádku, hlídání malých dětí dá středoškolákům pořádně zabrat a pubertální výlevy teenagerů jim to dvakrát neulehčují.
Na Monumentu 14 mě kromě námětu ihned zaujal styl vyprávění. Příběh je psán neuvěřitelně čtivě a díky krátkým kapitolám se čte přímo sám. Kniha je poměrně tenká a napínavá a tak není vůbec záhadou, jak se vám povede ji přečíst maximálně za den. Na každé stránce se něco děje, neexistují tu žádná hluchá místa, každá kapitola, která není vyplněna akcí je dokonalým popisem vynuceného soužití dětí, které by o sebe v normálním životě ani pohledem nezavadily. Popisy se rozhodně nevlečou a baví stejně jako akční scény.
Vždy jakmile děti získají jakýsi pocit bezpečí, stane se něco dalšího, co jejich pracně vybudovanou pohodu naruší. Je to však všechno popsáno tak reálně, že v nejmenším nepochybujete o tom, že by se všechno mohlo vážně stát. Nejde o žádné zbytečné vršení jedné katastrofy na druhou.
S Monumentem 14 si uděláte perfektní obrázek o tom, jak by měla správná dystopie vypadat. Reálné, uvěřitelné a milé postavy, ke kterým si během necelých třista stránek vybudujete téměř mateřeský vztah, vzrušující katastrofa se zajímavými příčinami, zábavné prostředí a dobrý vypravěč.
Neskutečně povedené je i zpracování knihy samotné. Díky informaci v pravé rohu každé druhé stránky naprosto přesně víte, kolik času uplynulo od katastrofy.
Příslib toho, co se bude dít v dalších dílech je neuvěřitelně lákavý a já jsem moc ráda, že jsem si první díl zopakovala. Zítra vychází díl třetí a já se nemůžu dočkat, až se do něj po přečtení druhého (což mi bude trvat sotva pár hodin) pustím.
Monument 14 vřele doporučuji naprosto všem! Hrdinové jsou sice mladší, s čímž by někteří čtenáři mohli mít trochu problém, nicméně jsou tak skvěle vykreslení, že by se autoři starších hrdinů měli od Emmy Laybourne hodně co učit. Knize, ač naprosto geniální se zdaleka nedostává tolik pozornosti, kolik by si zasloužila.
Čtrnáctka z Monumentu je neuvěřitelně pestrá. Najdeme tu děti ve věku od předškoláků až po maturanty a všichni se spolu musí naučit nějak vycházet.
Příběh je vyprávěn z pohledu Deana. Nenápadného knihomola, který si rád zapisuje věci rukou, i když to je přežitek, který už nikdo neuznává. Je mu 16, plní funkci pozorovatele, je poměrně nesmělý, ale obětavý a má to štěstí, že v Greenway uvízl spolu se svým mladším bratrem Alexem, technickým géniem. Jediní další sourozenci jsou Henry a Caroline, pětiletá dvojčata bydlící v Deanově sousedství. Dalšími postavami jsou třináctiletá Sahalia, která se může zbláznit, když s ní jednají jako s dítětem, Astrid, úspěšná plavkyně a Deanova tajná láska, Jake a Brayden, školní oblíbenci a fotbalisti, otravná malá Chloe, nábožensky založený Batiste, pouze španělsky mluvící Odysseus, malý Max, který toho za sedm let své existence prožil víc,než kterékoli jiné dítě, Josie, která utrpěla neskutečný šok a dostat z ní jakékoli kloudné slovo je nadlidský výkon a Niko, který vždycky ví, jak se zachovat a jak přežít v těžkých podmínkách.
Všechny tyto děti se na rozdíl od jiných dystopií chovají naprosto úměrně svému věku. Nikdo není neporazitelný, ani nemá pocit, že zvládne všechno. Emmy Labourne dokázala velice autenticky popsat, jak by takové soužití dětí, najednou se ocitajících bez dozoru dospělých, probíhalo. Hádky a osobnostní neshody jsou na denním pořádku, hlídání malých dětí dá středoškolákům pořádně zabrat a pubertální výlevy teenagerů jim to dvakrát neulehčují.
Na Monumentu 14 mě kromě námětu ihned zaujal styl vyprávění. Příběh je psán neuvěřitelně čtivě a díky krátkým kapitolám se čte přímo sám. Kniha je poměrně tenká a napínavá a tak není vůbec záhadou, jak se vám povede ji přečíst maximálně za den. Na každé stránce se něco děje, neexistují tu žádná hluchá místa, každá kapitola, která není vyplněna akcí je dokonalým popisem vynuceného soužití dětí, které by o sebe v normálním životě ani pohledem nezavadily. Popisy se rozhodně nevlečou a baví stejně jako akční scény.
Vždy jakmile děti získají jakýsi pocit bezpečí, stane se něco dalšího, co jejich pracně vybudovanou pohodu naruší. Je to však všechno popsáno tak reálně, že v nejmenším nepochybujete o tom, že by se všechno mohlo vážně stát. Nejde o žádné zbytečné vršení jedné katastrofy na druhou.
S Monumentem 14 si uděláte perfektní obrázek o tom, jak by měla správná dystopie vypadat. Reálné, uvěřitelné a milé postavy, ke kterým si během necelých třista stránek vybudujete téměř mateřeský vztah, vzrušující katastrofa se zajímavými příčinami, zábavné prostředí a dobrý vypravěč.
Neskutečně povedené je i zpracování knihy samotné. Díky informaci v pravé rohu každé druhé stránky naprosto přesně víte, kolik času uplynulo od katastrofy.
Příslib toho, co se bude dít v dalších dílech je neuvěřitelně lákavý a já jsem moc ráda, že jsem si první díl zopakovala. Zítra vychází díl třetí a já se nemůžu dočkat, až se do něj po přečtení druhého (což mi bude trvat sotva pár hodin) pustím.
Monument 14 vřele doporučuji naprosto všem! Hrdinové jsou sice mladší, s čímž by někteří čtenáři mohli mít trochu problém, nicméně jsou tak skvěle vykreslení, že by se autoři starších hrdinů měli od Emmy Laybourne hodně co učit. Knize, ač naprosto geniální se zdaleka nedostává tolik pozornosti, kolik by si zasloužila.
Konec je napínavý jako kšandy a tak vám radím, abyste měli rovnou po ruce i další díly, jinak se odsuzujete k mučivému čekání, stejně jako já.
Toto byla nově napsaná recenze 24.11.2014. Pro porovnání a pro zajímavost zde nechávám (hlavně pro sebe) i původní "recenzi" z 28.11.2013
Toto byla nově napsaná recenze 24.11.2014. Pro porovnání a pro zajímavost zde nechávám (hlavně pro sebe) i původní "recenzi" z 28.11.2013
Tak jo, konečně jsem to zase já a dostala jsem se do svého čtecího módu a tak nějak čtu při každé volné chviličce, čímž se dostávám do vražedného tempa málem jedna knížka za den. Včera večer jsem začala Monument 14 od Emmy Laybourne a tak moc mě to zaujalo, že mi přečtení zabralo jeden večer a jednu pauzu mezi cvičeními ve škole. Hned jsem taky běžela pro druhý díl, protože jsem si nedovedla představit, že budu muset dělat pauzu mezi prvním a druhým dílem. Takže už čtu pokračování, protože je fakt na co se těšit.
Můj názor z Goodreads:
Tak to byla ovšem pořádná jízda. Postapokalyptická kniha přesně podle mého gusta. Na začátku jsem si říkala, že to stoprocentně bude něco mezi Pánem much a Mlhou od Kinga. Jistě, námět není úplně nový, ale zpracovaný je podle mého názoru geniálně. To že v obchoďáku zůstaly děti bez autorit dává příběhu mnoho možností k rozvoji. Jak se asi zachová skupina různě starých dětí od předškoláků až po maturanty bez dozoru dospělých? Dokáží přežít a vyházet mezi sebou, když venku zavládlo hotové peklo?
Nevím jestli je to tím, že jsem se opět dostala do svého brutálně čtecího období, kdy dokážu číst každou volnou chvilku, ale knížka se mi četla neuvěřitelně dobře a přečetla jsem ji ani ne za den. Dokonce jsem se během čtení hrozně bála, že ji dočtu dřív než si stihnu sehnat další díl, ale ten už mi naštěstí leží na stole a já se do něj okamžitě pouštím, protože prostě musím vědět, jak to dopadne! (nebue z toho náhodu třeba trilogie, na jejíž třetí díl budu muset čekat aspoň půl roku, že ne? Postavy jsem si oblíbila vlastně všechny, ale řekla bych, že neuvětřitelně komický prvek nabízí Max se svým pestrým životem a hrozně lituju Nika a nechápu, proč ho proboha neposlouchají! :D
Jdu na další díl :) Pět hvězdiček s přehledem.
Můj názor z Goodreads:
Tak to byla ovšem pořádná jízda. Postapokalyptická kniha přesně podle mého gusta. Na začátku jsem si říkala, že to stoprocentně bude něco mezi Pánem much a Mlhou od Kinga. Jistě, námět není úplně nový, ale zpracovaný je podle mého názoru geniálně. To že v obchoďáku zůstaly děti bez autorit dává příběhu mnoho možností k rozvoji. Jak se asi zachová skupina různě starých dětí od předškoláků až po maturanty bez dozoru dospělých? Dokáží přežít a vyházet mezi sebou, když venku zavládlo hotové peklo?
Nevím jestli je to tím, že jsem se opět dostala do svého brutálně čtecího období, kdy dokážu číst každou volnou chvilku, ale knížka se mi četla neuvěřitelně dobře a přečetla jsem ji ani ne za den. Dokonce jsem se během čtení hrozně bála, že ji dočtu dřív než si stihnu sehnat další díl, ale ten už mi naštěstí leží na stole a já se do něj okamžitě pouštím, protože prostě musím vědět, jak to dopadne! (nebue z toho náhodu třeba trilogie, na jejíž třetí díl budu muset čekat aspoň půl roku, že ne? Postavy jsem si oblíbila vlastně všechny, ale řekla bych, že neuvětřitelně komický prvek nabízí Max se svým pestrým životem a hrozně lituju Nika a nechápu, proč ho proboha neposlouchají! :D
Jdu na další díl :) Pět hvězdiček s přehledem.
0 komentářů:
Okomentovat
Děkuji za tvůj příspěvek! Z každé zpětné vazby mám velkou radost a na veškeré komentáře odpovídám :)