Kruh - Dave Eggers

Hypermoderní kampus Circlu, jedné z nejvlivnějších firem na světě přetéká pracovitými a přátelskými lidmi. Mae Hollandová, toho času pracující v ubíjejícím a nenáviděném zaměstnání dostane pracovní nabídku snů. Má se stát členem týmu Péče o zákazníky přímo v Circlu. Za své štěstí vděčí své vysokoškolské kamarádce Annie, která v Circlu zastává jednu ze čtyřiceti nejdůležitějších funkcí. Zaměstnanci Circlu zkouší nejnovější technologie jako první na světě, určují trendy, a hlavně na sociálních sítích sdílí vše, co se kolem nich děje a co dělají. Patřičně se angažují v místní komunitě a akcích, které pořádá a neprodleně informují o každém svém kroku a myšlence. Ve víru nadšení z rostoucího počtu sledujících, útěšně přibývajících "lajků" a z všeobecné popularity Mae a nejen ona přichází o běžný kontakt s rodinou a přáteli, ale i s realitou. Je ještě v době rozmachu sociálních sítí možné perfektně oddělit virtuální a reálný život?

Mae Hollandová se dočká své životní příležitosti a začíná pracovat v Circlu. Zodpovědně se vrhá do povinností, učí se rychle a přichází na chuť i věčnému sdílení, komentování, lajkování a zingování. Jak jí povinnosti přibývají a popularita roste, rozhodne se pro plně transparentní život, což je v Circlu novinka, která má vést k vymýcení jakýchkoli tajemství, všeobecnému přístupu k veškerým informacím, konci kriminality a korupce. Protože když si politici a další vlivní lidé přestanou vyřizovat své záležitosti někde za bukem a všichni budou všem vidět až do talíře, bude všechno jednodušší a lepší. Tajemství je přetvářka a zastírání je zlo a jediná cesta k opravdové demokracii je naprostá upřímnost a to, že každý bude o každém vědět absolutně vše. Nebo ne?

Dave Eggers vytvořil děsivou, ne však nikterak nereálnou verzi světa, kde je právo na soukromí minulostí. Geniálně vykreslil v podstatě zfanatizovanou šílenou komunitu lidí, kteří se hroutí, když jim někdo odmítne žádost o přátelství, přehlédne jejich pozvánku na akci či pět minut neodpoví na naléhavý zing. Ignorance je zločin horší, než krádež a osobní volno neexistuje. Mae je naivní a tupá loutka bez vlastního názoru, která tak moc touží zapadnout, že jí kult Circlu úplně poplete hlavu. Diktatura Mudrců vládne pevnou rukou, a to co pozorovatelům zvenku, kterých je ale zoufale a nereálně málo, připadá jako cesta do pekel a svazování lidských práv, připadá ovečkám uvnitř kampusu jako geniální fenomén, který stojí za to propagovat jen proto, že o něm zinguje jejich milovaný influencer.

Rozsah knihy je neuvěřitelně přestřelený. Nedostatek akce a tuna plkání kolem značně brzdí rozjetý vlak, kterým by mohl příběh být, kdyby měl polovinu stránek. Obyvatelé Circlu mají být elita. Ti nejchytřejší a nejbystřejší z nejdokonalejších. Ve skutečnosti jsou to ale samozřejmě slaboši, kteří se dají utáhnout na vařené nudli a dají se snadno nakrmit cizími názory, nechají si vštípit šílenou ideologii transparentnosti a dávky povrchního pochlebování od cizinců si perou přímo do žíly.

Premisa celého příběhu je samozřejmě strhující, k zamyšlení a také k zešílení mrazivá. V našem světě pořád máme na výběr, co budeme a nebudeme sdílet se světem, nicméně není tak od věci se zamyslet, jestli to už vlastně trochu nepřeháníme. Knihy s hrdiny, které od začátku nenávidíte se těžko hodnotí zcela objektivně. Navíc zde nebyl problém jen s hlavní hrdinkou, ale celou ufňukaně hysterickou společností přecitlivělých trumberů, kteří už ani neví, jak rozumně komunikovat bez monitorů, klávesnic a náramků. Knížka má velkou spoustu zajímavých vychytávek, věcí, které byste si skoro přáli, aby existovali, načež se zhrozíte, když si uvědomíte možné následky. Zvnějšku je samozřejmě hrozně jednoduché říct, že byste nátlaku samo nepodlehli, ale ono, když se člověk ocitne v centru zrodu ideologie, která může vést ke zkáze, nejspíš to všechno přichází tak nenápadně, že se vzpamatujete až když jste po kolena v pěkném průšvihu. Skutečných rebelů, revolucionářů, hrdinů a vzbouřenců je málo.

Kniha sama o sobě není nikterak světoborná ani zvláštní. Její téma je přitažlivé a současné, což některým čtenářům stačí. Samozřejmě není od věci, že v kinech běží filmová adaptace. Nevím jak vy, ale já si šílenou a zmanipulovanou Mae nechci spojovat s inteligentní a sofistikovanou Emmou Watson, ale sama jsem zvědavá, jak se filmaři, s tak málo akční knihou poprali. Čekám ohromující vizuál supermoderního kampusu a snad ještě dramatičtější konec, než jakého jsme se dočkali v knize. 

60 %