Bábovky - Radka Třeštíková

Dvanáct žen a dvanáct samostatných životních příběhů důmyslně propletených stužkou souvislostí. Každá si prožila něco jiného, ale jedno mají společné. Nejsou šťastné a vlastně možná ani nikdy nebyly. Jedinečný román ve kterém se čtenáři dostane uspokojivého pohledu ze všech úhlů a nechává na něm, aby vyhodnotil, na čí straně je právo a pravda. Je milenka ženatého muže za všech okolností mrcha? Je jeho žena vážně taková megera, jak se zdá? Může se nábožensky založená žena smířit s nemanželským potomkem své dcery? Co musí udělat dcera bohatých rodičů, která má vše, na co si vzpomene, ale chybí jí teplá rodičovská náruč, aby si jí konečně všimli?

Hlavní hrdinky Bábovek se na počátku našeho příběhu sice vzájemně neznají, ale jejich životy jsou osudově spojené a na tom nemohou nic změnit. Každá z nich si prošla osobním peklem a vláčí za sebou nějaké tajemství či nešťastnou minulost. Zapomeňte na všechny dystopie a katastrofické romány. Tohle je ta pravá depka. Bolest a životní prohra často ze stránek přímo čiší a nikdo není tak šťastný, jak by okolnosti nasvědčovaly. Žádná z hrdinek není dokonalá a ani jedna z nich mi nijak nepřirostla k srdci. Navzdory tomu, že jejich životní příběhy se liší, jsou vlastně všechny hrdinky naprosto stejné, protože mají příliš málo prostoru na to, aby se nějak zásadně vymezily a aby jejich povaha byla rozebrána do větší hloubky.

Bábovky pojednávají o tom, co všechno je s naší moderní společností špatně. Nevěra, zpronevěra, kariéristický přístup, lži, drogy, prostituce, násilí, pokrytectví a úzkoprsost, lhostejnost, bolest a neštěstí, to všechno je na denním pořádku. Všechny tyhle věci na světě prostě jsou a je už na každém, zda před nimi zavírá oči, pere se s nimi po svém, nebo svůj boj žalostným způsobem prohrává. 

Propojení všech dvanácti příběhů bábovkami není do jednotlivých příběhů vmíseno tak násilně, jak jsem se obávala. Co však je trochu přitažené za vlasy, jsou všechny ty náhody, načasování a smolné situace. Ale co, náhody se dějí a tohle nadměrné užití osudovosti mě nijak zvlášť neuráželo, ani nerušilo. Mělo za úkol pouze zdůraznit a vyzdvihnout, jak málo stačí k tomu, abychom někomu nevědomky zničili život. 

Jednotlivé kapitoly mají poměrně otevřené konce. U většiny povídek se díky propojení dozvíme o dalším vývoji situace v následných vyprávěních. Jak se však máme spokojit s otevřeným koncem poslední povídky? Když se nad tím však zamyslíte, je to v pořádku. Vlastně je to totiž stejné, jako ve skutečném životě. Dokud vaše existence neskončí, nevíte co čekat a život jde dál a to, že není vše stoprocentně uzavřeno je vlastně dobrým znamením

Bábovky jsou bezpochyby knihou psanou pro masy. Zalíbí se jednoznačně ženám, které přečtou jednu dvě knihy ročně a v době dovolené hledají něco odpočinkového a ze života. Ne, že by bylo zrovna žádoucí se v této knize najít, ale někteří zkrátka nemají to štěstí, aby byl jejich život vždy růžový a pro takové jedince paradoxně může mít čtení Bábovek uklidňující a terapeutické účinky. Příjemný a přirozený vypravěčský talent Radky Třeštíkové knihu pozvedává, nutí čtenáře k zamyšlení, ale na druhou stranu nenudí a nemoralizuje. Bábovky nemají nic společného s autorčiným sarkastickým a humorným já, které ukazuje světu na facebooku, ale přesto je za vrstvou zoufalství, smutku a úpadku schováno. Bábovky náročnějšímu čtenáři pravděpodobně nepřinesou nic nového, nicméně potvrzují, že i s českými autory je třeba počítat.

70%