Ryba jménem Ian - Bradley Somer

Zlatá rybička jménem Ian si bydlí ve svém kulatém čtyřlitrovém akváriu na balkóně Connora Radleyho, ve 27. patře věžáku Seville na Roxy. Jeho jediným společníkem je šnek Troy, které zajímá jen čištění jejich skleněného obydlí a není s ním žádná zábava. Proto Ian zatouží po dobrodružství a odhodlá se ke skoku z balkónu. Cestou dolů nahlíží do oken a spatřuje utajené střípky prožitků lidí proplouvajících nejroztodivnějšími životy.

Seville na Roxy je krabice plná života. Krabice, která se plní zážitky a osudy lidí, kteří v ní přebývají. Nikdy se nenaplní až po okraj, nikdy nebude úplná. Budou do ní přibývat další a další vrstvy lidských zkušeností, které jí budou propůjčovat výjimečnost a svéráz. A v téhle krabici bydlí i Ian. Zlatá rybička, kterou dostal bídák Connor Radley jako dárek od své přítelkyně. Od přítelkyně, které nedokáže být věrný. 
Bydlí tu i Jimenez. Údržbář, jehož hlavním posláním je správné fungování veškerého zařízení budovy. Je to samotář, ale ne z vlastního popudu. Pro obyvatele je neviditelnou samozřejmostí. Součástí vybavení bytu, která tam patří stejně neodmyslitelně, jako vodovodní kohoutek či okno s výhledem na město. Něco, čeho si člověk všimne až v momentě, kdy se to pokazí.
Ve své vlastní bublině tu žije i agarofobička Claire, těhotná Petunie Dalila, jejíž snem je prožít si porod v nejpřirozenější možné podobě, Herman, který umí cestovat časem a Garth, který má tajemství. 
Nějaké to tajemství mají ostatně všichni. Každý má nějaké ty kostlivce ve skříni. Ať už jde o zvrácenosti, úchylky, bolístky či fóbie. A Ian některá z nich během svého letu zahlédne. Sleduje osudy lidí, kteří mohou být sami sebou jen za zdmi svého bytu a i tam je jim trochu stydno. 

Odhalit něčí tajemství je totiž mnohem snazší, než někoho doopravdy poznat. To první se může ve zlomku sekundy podařit i rybičce, která nemá dost mozkové kapacity, aby udržela myšlenku více než pár sekund a přesto je velmi vnímavým pozorovatelem se sklony k filosofování o životě. To druhé se někteří nenaučí za celý život. 
Čtenář spolu s Ianem kouká na svět za okny domu jako skrz sklo akvária. S postavami se tedy v pravém slova smyslu nestihne sžít. Jak by taky ano, vždyť se celý dej knížky odehraje během pouhé půl hodiny. Stejně dobře by však mohla popisovat celé roky životů obyvatel Seville na Roxy. Krátký časový úsek rozhodně neznamená, že se nemůžete pokusit pochopit, politovat či zaregistrovat přítomnost těch několika málo bezvýznamných, ale přesto důležitých lidí, kteří představují jen nepatrný vzorek nejrůznějších povah v krabici mnohem rozměrnější a kulatější, než je jeden osamělý bytový dům.

Kniha je členěna na kapitoly vyprávěné z pohledů jednotlivých aktérů a to velice dopodrobna. Každou minutu cenné půlhodiny prožijeme s každým zvlášť. Díky tomuto konceptu dostaneme unikátní možnost sledovat jednu situaci a jeden časový úsek z pohledu všech přítomných. Každému se pochopitelně honí hlavou něco jiného a tak se nestihneme začít nudit, ačkoli se hlavní kostra děje v podstatě opakuje stále dokola. 

Spisovatel díky skvělému konceptu celé knihy dovedně ukazuje, že čas je relativní proměnná, která má význam jen tehdy, rozhodneme-li se mu ho přisoudit. Zdůrazňuje, že ti navenek nejdrsnější lidé odvádějící špinavou práci jsou vlastně nejcitlivější, nejzranitelnější a nejosamělejší. Říká, že zdánlivé maličkosti mají obrovský dopad. Že obyčejná souhra náhod způsobuje osudová setkání a ovlivňuje životy druhých více, než cokoli jiného. Nabádá k tomu, abychom se nebáli vystoupit ze své pohodlné bubliny. Že někdy stačí prostě skočit, abychom něco navždy změnili. Že všichni potřebujeme uzavřít danou kapitolu života, abychom mohli doopravdy začít žít. A že tím uzavřením je pro každého něco jiného.

Svět je jedna velká krabice plná tajností, přetvářky a nesouladu a Seville na Roxy je perfektní metaforou tohoto světa. 

Bradley Somer mě naučil, že spisovatel může vdechnout život postavám. Moc přivést k životu celý příběh však mají ve svých rukách pouze a jedině čtenáři. A tahle knížka by měla dostat šanci. Proto se nebojte a stejně jako Ian skočte do neznáma po hlavě a nemějte strach zkoušet nové věci. I když je výška dvaceti sedmi pater děsivá, někdy i cesta může být cíl.

90% 

Ráda bych touto cestou poděkovala internetovému obchodu knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete objednat na tomto odkazu. 

Krátkou ukázku najdete tamtéž.