Herečka Jola se do Španělska přijela připravovat na hlavní roli v novém filmu o slavné potápěčce, která má být přelomem v její kariéře. Její přítel Theo, významný avšak neúspěšný spisovatel se ji rozhodl doprovázet. Tento výlet pro ně také měl být něco jako poslední šance na usmíření v jejich ne právě idylickém partnerství.
Sven svůj život zasvětil potápění. Nesnáší pomluvy, odsuzování lidí a když se někdo plete do záležitostí, do kterých mu nic není. Jediné místo, kde se cítí být doma je pod vodou. V tichu a souznění s přírodou, s respektem v srdci a klidem v duši. Jedině v moři je sám sebou a jedině tam se projevuje jeho pravé já.
Knížka je psána z pohledu dvou vypravěčů. Sven nám poskytuje svůj retrospektivní náhled a Jola nám události přibližuje deníkovými zápisky. Tento způsob podání příběhu dává čtenáři bolestně najevo, že se mu dostane popisu pouze těch událostí, které se sami hrdinové rozhodnou odhalit. Kvůli odlišnostem a nesrovnalostem v jistých detailech do poslední minuty nevíte, komu věřit, na čí straně je pravda a možná ani po dočtení knihy se nebudete moci spolehnout na svůj úsudek.
Román Pod vodou se řadí mezi psychologické thrillery a to docela dobře vystihuje jeho podstatu. Tři hlavní postavy, kolem kterých se celý děj točí jsou tak propracované, až je těžké uvěřit, že se autorka neinspirovala v lékařských složkách pacientů nějakého psychiatra, jelikož ani o jednom z protagonistů se nedá říct, že by byl mentálně naprosto v pořádku. Máme tady manipulativní a vyšinutou Jolu s pokrouceným vnímáním reality, apatického Svena, který si žije ve vlastním světě a vlastně ani ve čtyřiceti letech neví, co chce, a násilnického slabocha Theodora. Připadají vám tito protivové jako hrozné hlavní postavy? Máte pravdu. Všichni to jsou pitomci, ale zároveň se nedá říct, že by nepředstavovali skvělý materiál pro knižní hrdiny, protože se toho o nich dá napsat tolik! Vykreslení povah se autorce povedlo na jedničku. Zhruba v půlce knihy jsem je začala všechny ze srdce nenávidět a moje zlé já jim začalo přát jen to nejhorší. Autorky záměr to asi úplně nebyl, ale přesto jí to přičítám k dobru, protože jakmile ve mě postavy vyvolají jakékoli emoce, považuji je za dobře napsané.
Nedá se říct, že by po dějové stránce knížka úplně pokulhávala, ale zároveň jí chybí jedna z hlavních složek. Napětí. Ačkoli námět má neuvěřitelný potenciál, jen trumberovi by nedošlo, kam to všechno směřuje. I přesto však knížka stojí za přečtení, už jen kvůli ostatním aspektům, které Juli Zeh zvládla dobře.
Iluze se prolíná se skutečností, zlověstná osamělost pod vodou koresponduje s citovým odloučením postav, ztroskotaný vrak lodi může a nemusí mít obrazný význam pro situaci hlavních hrdinů.
Příběh se zabývá složitými tématy domácího násilí, manipulace, podřízenosti, závislosti a zvráceností některých partnerských vztahů. Lákavá obálka skrývá temný obsah, kterému by neuškodila špetka nepředvídatelnosti, avšak v daném žánru poměrně solidně obstojí. Zaměříte-li se hlavně na psychologii zvrhlých hlavních hrdinů a nebudete požadovat překvapivou zápletku, budete spokojeni. Když k tomu navíc přidáte poměrně obsáhlé informace o technice potápění a pár barvitých popisů atlantského pobřeží, vyjde z toho celkem uspokojivá knížka na jeden podzimní večer s horkým čajem a teplými ponožkami.
72%
Ráda bych touto cetou poděkovala internetovému knihkupectví knihcentrum.cz za poskytnutí recenzního e-booku.
Jeej, to je úplně skvělá recenze, fakt hrozně dobře napsaná, přijde mi, že jsi to všechno skvěle vystihla. Konečně je to i jedna z knih, co mám už za sebou, takže ještě blíže vím, o čem píšeš. Mě tady hrozně fascinoval ten podmořský svět, to je za mě obrovské plus. Je pravda, že člověku dojde, kam to směřuje a je škoda, že čtenář není více tahán za nos a není vzbuzováno napětí, ale na druhou stranu nevím, jestli už to není čím dál tím větší ostražitostí samotného čtenáře, přeci jen má řada z nás školu od Zmizelé :) Ale samozřejmě pouze v rámci této formy vyprávění, u jiných jsem stále pěkně nahraná :D
OdpovědětVymazatDěkuju moc! :) Vážím si toho! :) Možná se ti tak líbí i právě proto, žes už knížku četla a můžeš to tak nějak porovnat s tím, co si myslíš ty :)
VymazatTaky se mi to právě líbilo, i když se to mohlo možná ještě trochu dopilovat a kdyby tam toho bylo víc, možná bych se nezlobila. Nebo bych možná nadávala, že je tam strašně moc rozvleklých popisů na úkor napětí. Nikdy nevíš :D
Mně přijde, že bylo hodně prozrazeno už v anotaci, jinak si to neumím vysvětlit. Ale je pravda, že čím víc takových knížek vychází, člověk už tak nějak podvědomě nějakou podobnou zradu čeká.
Přesně tak! Autoři mě pořád dokážou překvapit! :D A pekelně!
Hlavní postavy románu byly všechny vesměs velice nesympatické. Hodně se mi líbily poetické popisy světa pod vodní hladinou, to bylo na knize to nejhezčí. Zajímavá je volba dvou vypravěčů. Srovnání jejich pohledu na situaci.
OdpovědětVymazatJuli Zeh mám ráda, ale tuto knihu řadím mezi její slabší díla. Měla jsem pocit, že tento román přeložil jiný překladatel, než který přeložil její předchozí díla (např. Hráčský instinkt), protože jsem tu jednoduchost jazyka připisovala překladu. Byla jsem překvapena, že tomu tak není.
Hrozně nesympatické. Ale tady to fakt nebylo o tom si je nějak oblíbit, ale spíš tak nějak proniknout do jejich myšlení a nechat se vláčet spisovatelkou po různých teoriích, co je vlastně pravda a co ne :)
VymazatPrávě! :) Atmosféra a okolí bylo kouzelné :)
Já od autorky nic jiného nečetla, tudíž mi chybí možnost porovnání s dalšími díly, ale to nevadí. Pod vodou určitě nebylo mou poslední knížkou od ní :)