TENKÁ NEBO TLUSTÁ KNIHA?
U některých knížek bychom uvítali pěkných pár desítek stran navíc, jindy si zase říkáme, že kdyby autor zkrátil příběh na polovinu, ušetřil by nám nespočet vrásek, zničené nervy a ještě by se postaral o zachování našich lesů.
Tlustá nebo tenká kniha?
Pro někoho je tato otázka jako Sophiina volba, ale já jsem asi takové rozhodování nikdy nepodstoupila. Tloušťku knihy nepovažuji za kritérium, podle kterého bych se rozhodovala, zda si knížku přečtu, nebo ne. Snad jedině v momentě, kdy vím, že budu hodně cestovat, nebo budu mít na čtení čas jen při různých prostojích, radši sáhnu po nějaké skladnější knížce, abych si neuhnala kýlu při jejím neustálém tahání po kabelkách a tlustší svazek nechám na jindy, či potíž s obří váhou tlusté knihy vyřeším čtečkou. 
Výhoda tlustých knih spočívá v tom, že má autor spoustu prostoru na vybudování epického světa, nepostradatelné atmosféry a já mám díky tomu kvanta času se s hrdiny sžít a přijmout je za vlastní. O to bolestnější pak bývá rozloučení s těmito postavami a já mám skoro pocit, jako by mě opustil dlouholetý přítel. Strávili jsme spolu tolik krásných chvil, prožili mnoho dobrodružství, poznali zlomené srdce či zamordovali kvanta nepřátel. Něco takového se nezapomíná a neopouští snadno. 
Šikovný spisovatel však dokáže naše srdce uchvátit i za pár kapitol a nepotřebuje se kvůli tomu rozepisovat na tisíce stran. Tenoučká knížečka mnohdy dokáže tlustou s přehledem převálcovat svým humorem či důmyslností. Jindy zase tlustá chytne za srdce daleko víc, pohltí vás na několik hodin a sfouknete ji ve finále daleko rychleji než kdejakou jednohubku jednoduše proto, že autor ví co dělá, čím si čtenáře připoutat a jak napsat dokonale odzbrojující příběh. A to prosím platí vice versa. Tisícovka stran není zárukou epičnosti, stejně tak se slabými dvěma stovkami můžeme prokousávat týdny a umíráme u nich nudou.
Ani v mé domácí knihovničce asi nijak výrazně nepřevládá některá ze zmíněných možností. Je to nesourodý mix žánrů, tlouštěk, výšek a formátů a já tuhle svou svatyni prostě miluji.
Někdy útlá a nenápadná knížečka může skrývat mnohem víc, než kdejaká propracovaná bichle. Je to jen o vkusu, o momentální náladě a dovednosti spisovatele.
Neexistuje recept, jak tento odvěký spor rozhodnout. Není na světě člověka dostatečně fundovaného, aby mohl říct, co je správně. Každému se líbí něco jiného. Každý má právo na možnost volby. Nikde není psáno, že je vždy třeba se bezpodmínečně rozhodnout pro jednu z variant. Že je třeba příslovečný jazýček vah přehoupnout na jednu ze stran. Někdy jednoduše není jedna správná odpověď a proto ani já nedojdu k žádnému závěru. Tlustá nebo tenká, promyšlená, nebo jednoduše oddechová, romantická nebo krvavá, šílená nebo realistická. Na tom vlastně nezáleží. Nesuď knihu nejen podle obálky, ale ani podle její naducanosti či vychrtlosti. Každá kniha si najde svého čtenáře a tak to má být.
Jak vidíte problematiku tloušťky knih vy?
Mně by zajímalo, do kdy je kniha ještě tenká a od kdy už je tlustá. Občas koukám na blozích, že někdo píše, že je to tenká jednohubka, a pak zjistím, že kniha má 350 stran :D
OdpovědětVymazatJinak já mám před knihami 500+ trochu respekt, ale když se k nim dokopu, tak už je mi to většinou jedno.
A je fakt, že některý tlustý se čtou rychleji než hubený (ehm...Ready Player One...ehm).
Nejhorší jsou takový, který klamou "tělem". vypadají maličce a uzounce a pak se z nich vyklube 600 stránkový příběh. Ale možná větší zklamání je, když je to naopak :-)
Kdysi u nás byl na gymplu na besedě nakladatel a ten říkal, že tlustší knihy můžou být dražší (i když výroba vyjde třeba nastejno s hubenější), protože lidé mají pocit, že za svý peníze toho dostávají víc. Nejdůležitější je náklad. Často si na něj vzpomenu (třeba u Písně ledu a ohně) :D
Mezi oblíbenci mám knihy všech křivek a miluju je všechny stejně. :-)
Omlouvám se, že jsem se zase rozepsala (a melu pátý přes devátý), ale tyhle témata jsou inspirativní :D
Taky vlastně nevím, kde je ta hranice :D Pro někoho tlustá znamená 300, pro někoho se tlustou stává až po překročení hranice 600 stran :) Já myslím, že od 500 už se dá považovat za tlustou :)
VymazatRPO!!!! ♥♥ A ta je na můj vkus příliš tenká! Brala bych tak čtyřnásobnou nálož tohohle příběhu a mnooohem víc času s perfektními postavami :)
Přesně :D Takové ty v podstatě tenké knihy, které však mají listy málem průhledné a ve skutečnosti mají milion stran :D
To asi jo, za tenkou nechceš zaplatit 450, ale za nějakou bichli si klidně připlatíš i když náklady asi nebudou zas tak markantně rozdílné :)
Vůbec se neomlouvej. Komentuju podobně, všechno ze sebe vychrlit a nakonec sepíšu takový román :) A miluju takové komentáře :)
Naprosto souhlasím. Ani se snad k tomuto tématu nemusím moc vyjadřovat, protože nemám co dalšího říct... Jenom, prosím, prosím, prosím o víc fotek tvojí knihovničky! Je úplně hrozně moc nádherná! :O :D
OdpovědětVymazat:) Fakt se ti tak líbí? :) Děkuju :) Vlastně je to jen část mojí knihovničky :) Ještě mám po pokoji pár dalších poliček :D A s focením je bohužel potíž, že mám docela málo světla, takže jsou ty fotky prostě ošklivé :(
VymazatSouhlasím. Třeba S hlavou v oblacích od Katky Petrusové jsem si zamilovala, i když to má asi sto stran, naopak některé bichle mě příliš neoslovily. :)
OdpovědětVymazatMně se teda od Petrusové spíš líbili Bavettovi, kteří až tak tencí nejsou, ale Pekáč buchet se mi třeba líbil moc :) Ale chápu, na fotku jsem šoupla tuhle, tak si na ni člověk prostě vzpomene spíš :)
VymazatS tímhle článkem nejde nesouhlasit, naprosto přesně jsi to vystihla. Podle mě to nejdůležitější, o co u knížek jde, je autorův styl psaní – to pak knížka může být jakákoliv a o čemkoliv, ale to, jestli umí autor psát, většinou rozhoduje. Občas najdu spisovatele, od nichž bych přelouskala i návod k pastičce na myši, a to pak nezáleží na tom, jestli je knížka o lásce nebo o válce, dlouhá nebo krátká. :) Kdybych si ale mohla vybrat, preferuji spíš delší knížky – jen o to bolestnější je se s postavami po tisíci stránkách loučit, když máme tolik kapitol na to, abychom se do příběhu ponořili. :) Většinou ale čtu jak tlustou, tak tenkou knížku zároveň, a to pak čtu tlustou doma a tenkou nosím do školy.
OdpovědětVymazatDěkuju :)
VymazatTaky mám pár favoritů od kterých bych si přečetla vše. Kupuju prostě automaticky už jen proto, že se jeho jméno skví na obálce případně na krabičce k pastičce na myši :D
Tak to já čtení více knížek najednou nepraktikuju :) Jedině snad tak, že něco rozečtu a moc mě to v danou chvíli nebaví, tak to odložím, přečtu celou jinou knížku a k té původní se pak někdy vrátím :)
To já v poslední době čtu naráz dost knížek, většinou tři - jak jsem psala, tak jednu dlouhou (na čtení doma - protože tahej si 1000 stránek s sebou), jednu tenkou (kdykoli razím z domu) a jednu anglickou (protože to mi většinou trvá delší dobu a rozčiluje mě číst třeba měsíc jednu knihu, tak mezitím rozečtu několik dalších :D).
VymazatJe super, že k tomu vrácení se máš vůli, i když tě knížka nebaví. Ono je to sice někdy vážně dané třeba aktuálním rozpoložením, že tě kniha nechytne, ale já bych se k ní asi vrátit nedokázala, protože už bych si ji pořád spojovala s tím, že mě nebavila.
To nejde no :D 1000 stránkové knížky čtu zásadně na čtečce, i když mám jejich papírovou podobu doma, protože mám špatná záda a ta by to asi nezvládala :D
VymazatNo jak kdy. Ono existuje nebaví a nebaví. Někdy prostě vím, že mě bude bavit, když si ji vezmu do ruky jindy. Ale když mě fakt nebaví, nikdy se nenutím k dočítání. Na to mám moc málo času a příliš mnoho knih, co chci číst :)
Jee konecne vidim tvoji knihovnuuu :)
OdpovědětVymazat:) A to je pouze její část :)
VymazatTaké se přidávám a souhlasím :) Já jsem nad tím asi nikdy ani nijak moc nepřemýšlela, na jednu stranu mám ráda rozsáhlé příběhy, právě to vytváření pout s postavami (např. Píseň ledu a ohně), někdy se mi to ale přihodí i u knížky daleko tenčí, i ta vám může přirůst k srdci, i u ní se zasmějete, pobrečíte si apod. (třeba Muž jménem Ove), obě varianty přinesou celou škálu emocí a na počtu stránek úplně nezáleží :)
OdpovědětVymazatNebojím se tlustých knih, nevadí mi sáhnout po tenoučké, hlavně, když se mi bude líbit :)
:) :) Já jsem si největší pouto s postavami vytvořila u HP a CHERUBu. U Martina to neriskuju :D :D Stejně tak jsem se sžila s Parzivalem a Art3mis, nebo děckama z Monumentu 14 :)
VymazatVůbec na tom nezáleží právě :) Jen v tom, že někdy chceš víc a někdy zase myslíš, že by neuškodilo to trošku utnout :)
Mám to stejně :)
Jo jo, uváděla jsem spíš současné knihy, HP patří bez diskuze mezi top a tam to pouto taky vždycky nebylo nejlepší s ohledem na poslední díly :)
VymazatMáš pravdu, u Martina se to nevyplatí, ale já jsem se ještě nepoučila, i když jsem se několikrát spálila, nějací oblíbenci mi však stále zbývají, tak pevně doufám, že se udrží :D :D
Poslední díly byly podpásovka :D Ale tak to prostě chodí no :) Vlastně Rowlingovou obdivuju, za to, že se to nebála udělat :)
VymazatDoufej :D Ale nic není jisté :D
Moc pěkné zamyšlení :) A zase ta tvá knihovna, ta je tak úžasná! Co se týče mě a tloušťky knih - také to není významné kritérium v rozhodování o tom, co si přečtu. Ale jestli něco nesnáším, tak je to zbytečné natahování. Mám ráda dlouhé knihy, ale musí se v nich něco dít, nesmí to být jen dloooouhé popisy okolí a podobně. Vezmi si třeba takovou Vampýrskou akademii - šest knih a člověk se nenudí ani náhodou. Těším se na tvá další dumání :)
OdpovědětVymazatDěkuju a děkuju :) Ještě ji do budoucna plánuji trochu zvětšit. Je tam spousta nevyužitého místa, snad do ní seženu poličky navíc :D
VymazatNatahování mě taky štve, hlavně ve chvíli, kdy víš, že jde jen o prachy - když se roztáhne do série knížka, která by mohla být jen stand-alone.
Taky se těším! :) :D