Abeceda knihomola #D

Je tu další díl perfektního projektu, který mají na svědomí Kristý a Marky. Úkolem všech zúčastněných je vytvořit abecedu knihomolů, neboli jednou týdně zveřejnit tři asociace týkající se knih, začínající na dané písmeno. Tento týden se nese ve znamení písmene D.

Detektivka
Detektivky jsem četla vždycky. Už od malička jsem tíhla k sériím o mladých pátračích, tahala jsem si z knihovny domů štosy stokrát ohmataných výtisků Správné pětky, Tajné sedmy, Tajemství a dalších napínavých děl, nejen z pera Enid Blytonové. I dnes často zatoužím se k těmto útlým knížečkám vrátit a připomenout si ty skvělé chvíle, které jsem s nimi prožívala. 
Už jsem ale velká (:)), a tak jsem přesedlala na dospělou literaturu. A zrovna nedávno jsem objevila kouzlo žánru, který se rozmohl v posledních několika letech a jehož boom pravděpodobně rozpoutal Stieg Larsson, aspoň co si tak matně uvědomuju. Severská detektivka mě uchvátila do svých spárů a já nevím, jak z nich ven a vlastně se ani ven dostat nechci. Moje první setkání se severským autorem sice dopadlo v podstatě katastrofálně, ale za všechny to pro mě vyžehlil Jo Nesbø, když jsem se před několika týdny ponořila do jeho Policie a mohla tak nahlédnout do temných zákoutí jeho mozku a nechala se unášet na vlnách jeho nápadité fantazie. Teprve tehdy jsem zjistila, co na severských autorech všichni proboha vidí.
Ani americkou detektivkou nepohrdnu. Moji oblíbenci Kathy Reichs a James Patterson naštěstí mají poměrně slušné tempo, co se vydávání nových knih týče, stejně tak jich je už spoustu venku, takže v tomhle ohledu se mi ještě pěkných pár let nestane, že bych neměla co číst.

Diagnóza blog/Disciplína
Vzpomínky na srazy si ráda přehrávám i dlouho po jejich uplynutí. Už nevím, kdo tuhle nesmrtelnou hlášku a nové označení pravého stavu věcí před pár týdny v café baru Caffeine pronesl (ráda bych si myslela, že jsem to byla já, ale jistá si nejsem), ale každopádně se mi to hodně líbilo a k našemu seznamovacímu kolečku, které tak připomínalo sezení Anonymních alkoholiků, neskutečně sedělo. Diagnóza blog. Minimálně pro můj stav je to více než trefné. Blog je pro mě drogou. Je to moje závislost a posedlost. Možná to bude znít divně, ale já se v blogu znovu našla. Neznamená to, že žiji zcela mimo realitu a nevnímám svět  odmítám, to co mi nabízí. To ani v nejmenším. Na druhou stranu neuplyne den, kdy bych na tenhle svůj zlomek kyberprostoru, který patří jen mně, nepomyslela. Abych alespoň chvíli neuvažovala nad tím, jakým článkem vás potěším, jak pojmu recenzi na knížku, kterou jsem zrovna dočetla, nebo jestli by se nehodilo zase něco odlehčujícího, jako třeba tag, či prostá vykecávačka. Mám toho v hlavě tolik, co vám chci sdělit...
Navíc...jsem posedlá disciplínou. Nesnesu pomyšlení, že bych se s nějakou recenzí, kterou mám napsat do určitého termínu opozdila, nebo že bych prošvihla den, kdy má na blogu viset příspěvek do projektu. To prostě nesnesu. Ale nestresuji se s tím. Tohle já si prostě ohlídat zvládám. Vím, že blog má být tvůrčí místo a ne povinnost, ale já to to i přes dodržování pravidel jako povinnost neberu. Tohle je pro mě prostě způsob jak funguji a jiná už nebudu.

Dokonalost
Už jsem to jednou zmiňovala v recenzi, takže jen stručně. Kluci v knížkách jsou dokonalí. Ale jsou dokonalí tak, že jsou nereální. A upřímně, dost otravní. Většina holek si možná v určitém věku přeje kluka jako z knížky. Já bych si však aspoň pro jednou přála v knížce vidět kluka, jako ze života.
Je to možná způsobeno i odlišnými prioritami co se týče dokonalosti vztahu, ale já ty YA párečky prostě nechápu. I proto jsem se nikdy platonicky nezamilovala do žádného z těch superpozorných sladkých knižních chlapečků, co svou holku nosí na rukou a dělají co ze záblesku jejich duhovek vyčtou.
Vezměte si takového Rona. Toho miluju. Ale je to dokonaý boyfriend? No ani náhodou. Je to bručoun a vztekloun. Žárlí, ale tak nějak rozumně. Ale je vtipný a věrný. A to je to co se mi na klucích líbí. Smysl pro humor a osobní kouzlo. 

Jaká s knihami související slova začínající na písmeno D napadnou vás? Jak pohlížíte na dokonalost knižních mužů? Co vypovídá o společnosti a o vztazích v reálném životě? Libujete si v detektivkách?