Marcelo ve skutečném světě - Francisco X. Stork

Marcelo Sandoval slyší hudbu, kterou nikdo jiný neslyší. Jeho zvláštním zájmem je čtení náboženských knih, pamatování si jejich nejrůznějších pasáží a taky modliteb. Trpí poruchou, která se dá nejlépe přirovnat k Aspergerovu syndromu. Celý život navštěvoval Paterson, školu pro žáky se zvláštními potřebami, kde se rád staral o poníky, ale léto, kdy je Marcelovi sedmnáct let jeho otec rozhodne, že by se Marcelo měl dostat do skutečného světa a zaměstná ho ve své právnické firmě.

Marcelo ve skutečném světě jsem začala číst na četná doporučení blogerů (zejména eM. a Myanmar z blogu Book lords). Do čtení jsem se pustila s tím, že jsem o ní tušila jen to, že Marcelo má určitou formu autismu. A to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat. Je to jeden z těch příběhů, které si nejlépe užijete, když je čtete absolutně bez předsudků a jen s mlhavou představou o postavách, nebo ději. Proto se o těchto skutečnostech nebudu dlouze šířit. 
Pro příběh vlastně postavy ani nejsou tak moc důležité, tvoří kulisu pro Marcela, který pomalu proniká do "normálního světa", jak to vyjádřil jeho otec (což mi od člověka, jehož potomek má duševní poruchu přišlo jako dost zvláštní zacházení se slovem "normální"). Arturo, Marcelův otec si totiž vnitřně nechce přiznat, jak moc jiný Marcelo je. Aurora, Marcelova matka naopak synovy potřeby plně respektuje a je mu vždy úžasnou oporou. Jasmine, dívka, se kterou je Marcelo nucen spolupracovat v otcově firmě je asi druhou nejdůležitější postavou knihy. 
Ačkoli je příběh vyprávěn v první osobě, Marcelo sám o sobě hovoří v osobě třetí. Je to součástí toho, kým je a čtení to neuvěřitelně ozvláštňuje. Zpočátku se mi to zdálo podivné, ale časem jsem si na to zvykla a považuji to za jeden ze skvělých aspektů vypravěčského umění autora. 
Vzhledem k tomu, že je pro mě koncept náboženství naprosto cizí a Marcelovým zvláštním zájmem, jak on své "obsesivní sklony" nazývá, je právě Bible a jiné náboženské knihy, části, které se zabývaly výklady Bible mě vlastně dost nudily. To je však spíš můj osobní skeptický pohled ateisty. Tyto části jistě obsahovaly hluboké myšlenky, které byly Marcelovi velice nápomocny v chápání a poznávání skutečného světa. 
Pokud od knihy čekáte přemíru děje, pak jste na špatné adrese. Marcelo ve skutečném světě není o ději. Je o myšlenkách, seberozvoji, ochotě bojovat se samotnou podstatou toho, kým jsme, navazování přátelství, těžkostech rozhodnutí, která musíme činit a o v neposlední řadě o důsledcích těchto rozhodnutí. 
Autor dokázal do tří set stran nacpat neskutečné množství úvah, které vás donutí se zamyslet nad životními hodnotami a nenásilným způsobem ovlivní vaše smýšlení o mnoha věcech.
Za sebe mohu Marcela ve skutečném světě jedině doporučit. Kniha se četla skoro sama a já jsem přesvědčená o tom, že na Marcela, jeho poníky, hudbu a Jasmine budu myslet ještě pěkných pár dní. 

Obálka od CooBoo je nesmírně povedená a evokuje ve mě stejné pocity, jaké dokázal vyvolat samotný příběh. 

""Kdo je ještě krásný?" zeptám se."Tady ve firmě je kočka víceméně každá sekretářka. Je to tady jediná světlá stránka. Možná s výjimkou staré Margie. Ale i o ní můžeš říct, že byla krásná, no, před nějakými osmdesáti lety."Ženy jsou Wendellovým zvláštním zájmem, řeknu si v duchu."Existují tři typy ženské krásy," pokračuje Wendell. Teď mluví jako pak Rafferty, můj učitel v kurzu společenského chování v Patersonu. "Zemitá, elegantní a metafyzická."
"Můžeš mi dát nějaký příklad prosím?"Okamžitě téhle otázky zalituji. Už mám deset minut zpoždění a Jasmine čeká, aby mě mohla poslat na soud."