Vampýrská akademie - Richelle Mead

Rose Hathawayová a Lissa Dragomirová jsou nerozlučná dvojka, kterou pojí více, než pouze pouto silného přátelství. Lissa  je Morojka, poslední ze slavného královského rodu Dragomirů, což jí dává titul princezny a výsadní postavení ve společnosti. Její přítelkyně Rose je dhampýrka, má smíšený původ, napůl člověk, napůl vampýr, což znamená, že je jí předurčeno se jednou stát Strážcem Morojského urozeného. Rose si vzhledem k náklonnosti ke své kamarádce dala za životní cíl Lissu chránit od všeho zlého, hlavně od Strigojů, nesmrtelného, ale smrtícího druhu upírů, a být jí samozvaným Strážcem. Dívky se rozhodly, že kvůli nebezpečí hrozícímu Lisse musí uprchnout z Akademie svatého Vladimíra. Po dvou letech na útěku jsou však polapeny a nemilosrdně odvlečeny zpět do Akademie, kde jsou nuceny se opět zapojit do vyučování a společenského života s příslušníky své rasy. Lissa dostane nového strážce, jistého Dimitrije Belikova, který se zároveň stane i Roseiným trenérem boje se Strigoji.

Středoškoláci, upíři a vzpoura proti autoritám. Zní vám tato písnička povědomě? Ó ano, takové téma nevidíme poprvé, ale Richelle Mead dokázala uchopit zdánlivě banální a puberťácké atributy a převedla je v něco zcela nového, originálního a zajímavého. Vymyslela nevídaný svět upírů, který ovšem nepopírá samotnou podstatu těchto bytostí, jako se stávalo u mnoha jiných upírských ság. Zajímavé, živé a uvěřitelné postavy zasadila do prostředí střední školy, které má zjevně hodně dobře zmapované. Pomluvy, pomsty, porušování školního řádu, ale na druhou stranu i večírky a zábava jsou tu na denním pořádku. 

Rose je dobrá postava, dokud se nedostane do Lissiny blízkosti. Chová se ke své kamarádce jako kdyby byla nějaké batole z porcelánu a její ochranitelské sklony hraničí až s nezdravou posedlostí. Chápu, souvisí to s pravou podstatou toho, kým Rose je, ale někdy mi to až lezlo na nervy. Oproti tomu, když se dostane do interakce s kýmkoli jiným, stává se z ní někdo, koho si velice snadno oblíbíte a musíte se usmívat nad jejími břitkými průpovídkami. Rose má potenciál stát se jednou z nejlepších upírských hrdinek, ale ten vývoj bude nejspíš ještě chvíli trvat.
Lissa, celým jménem Vasilisa Dragomirová je pravá princezna. Každý se s ní chce přátelit, nebo aspoň chtěl, ještě než s Rose utekly. Lissa je andílek, ale dokáže také vystrčit drápky a to se pak začínají dít věci. 
Dimitrij, zamračený a věčně vážný Strážce se dostane pod kůži nejedné upírce, ale i čtenářce. Je to takový ten typ charismatického a zásadového mladíka, kteří nám děvčatům pletou hlavu. Doufám, že v dalších dílech dostane více prostoru, protože nabízí obrovské ozvláštnění celého příběhu. 
Všechny postavy jsou hotovou škálou osobností z každodenního života. To dělá příběh ještě mnohem reálnějším i přes nadpřirozené prvky. Co hrdiny ještě více přibližuje skutečným lidem jejich věku je to, jak se spolu baví. Jak v jiných knihách podobného ražení peprnější slovo nepotkáte a zmínky o sexu jsou totálně tabu, Richelle se toho nebojí a klidně hrdinům vkládá do úst obrovské množství narážek a dvojsmyslů. Rozhovory na půdě školy patřily mezi mé nejoblíbenější části knihy.
Nečekejte žádné velké sprosťárny ani perverznosti, ale prostě takové normální rozhovory sedmnáctiletých. Románky a úlety samozřejmě nemohou chybět, ale nejsou nijak agresivní a rozhodně příběhu neubližují.

Pokud hledáte něco nového, nápaditého a sakra dobře promyšleného, s pořádnou jiskrou a skvělými dialogy, tato série bude zaručenou trefou do černého. Nenechte se odradit upírskou tématikou, obálkou, která se dle mého názoru příliš nepovedla a vrhá na knihu takové "harlekýnkovské" světlo, ani věkem hlavních hrdinů. Richelle Mead moc dobře ví, jak na nás čtenáře zapůsobit. Vymyslela úplně nový druh upírů, svět, který má hlavu a patu a dějovou linku, která vás bude zajímat tak, že si budete kousat nehty napětím do doby, než otevřete další díl a začnete číst.

Do dalšího dílu vkládám velkou naději, že to bude jen lepší a lepší. 

„Páni“ prohlásil, když přelétl vzkaz. „Kdyby se
tak studenti takhle rozepisovali při esejích. Jedna z
vás má podstatně horší rukopis, takže mi
odpusťte, jestli něco přečtu špatně", odkašlal si.
„Tak jsem se včera v noci sešla s J." začíná osoba
s tím příšerným rukopisem, na což ta druhá
odpovídá: "Co se stalo" a za tím nejméně pět
otazníků. Pochopitelně, protože jeden otazník
nebo čtyři by tolik nevystihovaly naléhavost
otázky." Celá třída se rozesmála a Mia po mně
střelila obzvlášť zlým úsměvem. „První dívka
odpovídá: "Co myslíš, že se stalo? Zalezli jsme si
do jedný prázdný společenský místnosti."
Profesor Nagy vzhlédl když uslyšel další
chichotání. Jeho britský přízvuk jen přidával celé
situaci na komičnosti.
„Podle téhle reakce soudím, že "zalézt si
někam" je současným označením řekněme
pohlavní aktivity. To je nějaký nový výraz, který se
teď používá?" Mezi studenty se ozvaly další salvy smíchu.
Narovnala jsem se a drze prohlásila: "Ano, pane
profesore. Tak je to správně." Několik lidí vyprsklo
smíchy. 
"Děkuji za potvrzení, slečno Hathawayová. Tak,
kde jsem skončil? Aha, druhá dívka se ptá: "Jaký
to bylo?" Odpověď zní: "Dobrý," a následuje
smajlík, aby pisatelka zdůraznila, jak moc dobré to
bylo. Nu, předpokládám, že ta chvála patří
záhadnému neznámému J., hmmm? "A jak daleko
jste se dostali?" Ach, dámy," pravil profesor Nagy,
"jen doufám, že to nepřekročí všechny meze.
"Moc ne. Byli jsme přistiženi." A opět se nám zde
prezentuje vážnost celé situace, tentokrát
použitím nešťastného smajlíka. "Co se stalo?" 
"Přišel Dimitrij. Vyhodil Jesse a mě sprdnul."
Třída byla vzhůru nohama. Jednak proto, že
všichni slyšeli, jak profesor Nagy řekl "sprdnul", a
jednak taky proto, že konečně zaznělo konkrétní
jméno."

Pokud byste zatoužili se do příběhu začíst ihned, můžete si ho snadno a rychle opatřit ve formě e-knihy na serveru knihy.idnes.cz a nebo rovnou přes tento odkaz.