Čtení vždycky bylo a vždycky bude součástí mého skutečně každodenního života. To už opravdu musí být špatný den, když si nevyšetřím alespoň pár minutek na několik stránek. Nechápejte mě špatně. Čtení je priorita, ale ne zas taková, abych kvůli němu zanedbávala lidi, nebo jiné důležité věci v životě. Ale dělá mi takovou radost a je pro mě tak přirozené, že si na něj prostě ten čas udělám i v těch nejzaneprázdněnějších dnech vlastně úplně automaticky. Vždycky je nějaká cesta po městě, na které mohu otevřít knížku nebo se odhodlám konečně zavřít instagram a vrhnu se na jednu z těch dvaceti knížek, které bych nejraději četla všechny hned a najednou.
Číst můžu skoro všude a také to tak dělám, ale co si budeme povídat, takový pohodový den, kdy nemusíte nic jiného, než se s knížkou rozvalit do pohodlného křesla, ten je k nezaplacení. Každý má asi nějaké to oblíbené místečko na čtení. Pro někoho je to houpačka na zahradě či pohodlný polštář na balkóně, pro jiného postel, někdo si čte u stolu a další zase výhradně v dopravních prostředcích, protože jindy na to z nejrůznějších důvodů prostě není čas. Já to mám spíš rozdělené podle situací. Paradoxně jediná doba, kdy mohu číst v posteli je večer před spaním. Jakmile si ke knížce lehnu přes den, do pěti minut jsem v limbu. Proto volím jiné alternativy, když chci u čtení opravdu vydržet. Specifické místo vyhrazené nemám a nikdy jsem neměla. Ani ve svém dětském pokojíčku, ani v současném bytě. Ale to jen proto, že nemám a nikdy jsem neměla to správné křeslo.
Vybrat křeslo není jen tak. Nejsem člověk příliš vysazený na design, důležité je pro mě pohodlí. Při čtení sebou různě hážu, vrtím, uvelebuji se a potřebuju, aby opěrka byla právě správně vysoká, područky vypolstrované, aby netlačily, když se zrovna rozhodnu zkroutit se do křesla jinak, než je původně zamýšleno, sedák musí být dost velký na to, abych se na něm mohla stočit do klubíčka s chundelatou dekou, do které se ráda balím, ať je vedro, nebo zima, či pod sebe skrčit nohy. Zároveň chci mít možnost si nohy natáhnout a opřít. Teď jsem tohle dokonalé a do dnes neexistující mytické křeslo konečně našla na webu Biano.cz.
Křeslo však samozřejmě není to jediné, co ke čtení potřebuji. Co by to bylo za čtenářský koutek, bez pořádného osvětlení? A samozřejmě nesmí chybět ani malá knihovnička (protože kdybych domů přinesla další velkou, asi by se to nesetkalo s pochopením) na právě rozečtené knížky a jejich přebaly, které při čtení vždycky sundavám. A je třeba myslet prakticky. Malý šuplíček na nezbytnosti, jako jsou kapesníčky či nejrůznější dobrůtky a můj čtenářský koutek je skoro kompletní.
Proč skoro? No co by to bylo za čtecí koutek, kdyby v něm chyběla knížka, kterou bych si v něm
nejradši přečetla?
Blogosférou teď lítají samé oslavné ódy na Malý život, který jsem si já sama před pár týdny koupila. Je to pořádná bichle a navíc Odeonka, takže je jasné, že mě čeká srdcervoucí čtení, které ve mě nějaký ten pátek zůstane. Mám od knihy opravdu vysoká očekávání a tuším, že mě rozloží, že budu dojatá a že ji budu číst dlouho. No a až dočtu Malý život, mohu se vrhnout na jeden z asi padesáti restů, které na mě v mé současné knihovničce trpělivě čekají. Co si vezmu do ruky, aby se to vyrovnalo Malému životu? Bude to Do vody od Pauly Hawkins? Nebo snad Dívky z trajektu? Nebo budu muset sáhnout po další Odeonce (protože těm se jen tak něco nevyrovná)? Třeba po Vegetariánce nebo Klubu rváčů? To se uvidí. Vždy čtu podle momentální nálady a nedokážu dopředu příliš plánovat. Proto také nikdy nedělám TBR články, protože bych je nedodržela. A já nedodržování plánů špatně snáším. No a kdybych si snad nevybrala z knih, které již doma mám, mrkla bych se jednoduše do wishlistu, který mám na stránkách Martinus.cz a jednoduše si něco objednala.
Jak vypadá váš vysněný čtecí koutek a jak se vám líbí ten můj? Máte nějaký takový, nebo se teprve těšíte, až si ho jednou vybudujete? Dokážete si ho už nyní v hlavě představit? A jakou knížku byste v něm pokořili jako první?
Inspiraci a nejrůznější nábytek hledejte třeba na webu Biano.cz. A pokud se třeba blíží vaše narozeniny, na webu Martinus.cz si můžete vytvořit knižní wishlist a nenápadně dát svým známým najevo, jaká knížka by se vám zrovna hodila.
Číst můžu skoro všude a také to tak dělám, ale co si budeme povídat, takový pohodový den, kdy nemusíte nic jiného, než se s knížkou rozvalit do pohodlného křesla, ten je k nezaplacení. Každý má asi nějaké to oblíbené místečko na čtení. Pro někoho je to houpačka na zahradě či pohodlný polštář na balkóně, pro jiného postel, někdo si čte u stolu a další zase výhradně v dopravních prostředcích, protože jindy na to z nejrůznějších důvodů prostě není čas. Já to mám spíš rozdělené podle situací. Paradoxně jediná doba, kdy mohu číst v posteli je večer před spaním. Jakmile si ke knížce lehnu přes den, do pěti minut jsem v limbu. Proto volím jiné alternativy, když chci u čtení opravdu vydržet. Specifické místo vyhrazené nemám a nikdy jsem neměla. Ani ve svém dětském pokojíčku, ani v současném bytě. Ale to jen proto, že nemám a nikdy jsem neměla to správné křeslo.
Vybrat křeslo není jen tak. Nejsem člověk příliš vysazený na design, důležité je pro mě pohodlí. Při čtení sebou různě hážu, vrtím, uvelebuji se a potřebuju, aby opěrka byla právě správně vysoká, područky vypolstrované, aby netlačily, když se zrovna rozhodnu zkroutit se do křesla jinak, než je původně zamýšleno, sedák musí být dost velký na to, abych se na něm mohla stočit do klubíčka s chundelatou dekou, do které se ráda balím, ať je vedro, nebo zima, či pod sebe skrčit nohy. Zároveň chci mít možnost si nohy natáhnout a opřít. Teď jsem tohle dokonalé a do dnes neexistující mytické křeslo konečně našla na webu Biano.cz.Křeslo však samozřejmě není to jediné, co ke čtení potřebuji. Co by to bylo za čtenářský koutek, bez pořádného osvětlení? A samozřejmě nesmí chybět ani malá knihovnička (protože kdybych domů přinesla další velkou, asi by se to nesetkalo s pochopením) na právě rozečtené knížky a jejich přebaly, které při čtení vždycky sundavám. A je třeba myslet prakticky. Malý šuplíček na nezbytnosti, jako jsou kapesníčky či nejrůznější dobrůtky a můj čtenářský koutek je skoro kompletní.
Proč skoro? No co by to bylo za čtecí koutek, kdyby v něm chyběla knížka, kterou bych si v něm
nejradši přečetla?Blogosférou teď lítají samé oslavné ódy na Malý život, který jsem si já sama před pár týdny koupila. Je to pořádná bichle a navíc Odeonka, takže je jasné, že mě čeká srdcervoucí čtení, které ve mě nějaký ten pátek zůstane. Mám od knihy opravdu vysoká očekávání a tuším, že mě rozloží, že budu dojatá a že ji budu číst dlouho. No a až dočtu Malý život, mohu se vrhnout na jeden z asi padesáti restů, které na mě v mé současné knihovničce trpělivě čekají. Co si vezmu do ruky, aby se to vyrovnalo Malému životu? Bude to Do vody od Pauly Hawkins? Nebo snad Dívky z trajektu? Nebo budu muset sáhnout po další Odeonce (protože těm se jen tak něco nevyrovná)? Třeba po Vegetariánce nebo Klubu rváčů? To se uvidí. Vždy čtu podle momentální nálady a nedokážu dopředu příliš plánovat. Proto také nikdy nedělám TBR články, protože bych je nedodržela. A já nedodržování plánů špatně snáším. No a kdybych si snad nevybrala z knih, které již doma mám, mrkla bych se jednoduše do wishlistu, který mám na stránkách Martinus.cz a jednoduše si něco objednala.
Jak vypadá váš vysněný čtecí koutek a jak se vám líbí ten můj? Máte nějaký takový, nebo se teprve těšíte, až si ho jednou vybudujete? Dokážete si ho už nyní v hlavě představit? A jakou knížku byste v něm pokořili jako první?
Inspiraci a nejrůznější nábytek hledejte třeba na webu Biano.cz. A pokud se třeba blíží vaše narozeniny, na webu Martinus.cz si můžete vytvořit knižní wishlist a nenápadně dát svým známým najevo, jaká knížka by se vám zrovna hodila.
