Book haul za červenec a srpen 2016

Všichni dobře známe a milujeme ten pocit, kdy v rukou držíme novou knihu a víme, že je naše. A já tento pocit měla za poslední dva měsíce hned třiadvacetkrát. Že tomu po posledních, poměrně skromných haulech nevěříte? Já taky ne. Levá a prostřední hromádka jsou knížky, které jsem dostala, pravou část fotky zaujímají kousky, které jsem nakoupila.Pro mě samotnou byl opravdový šok, když jsem začala knížky, které mi za poslední dva měsíce obohatily knihovničku skládat na komínek, a ten se pomalu ale jistě na stole začal kupit tak nebezpečně vysoko nad mojí hlavou, že jsem musela několikrát ověřovat, zda opravdu všechny přírůstky, do mé již tak knihami dost zavalené domácnosti, přibyly během letošního léta. 

Letošní prázdniny pro mě byly smutné hned ze dvou důvodů. Jednak to byly mé úplně poslední studentské prázdniny (tedy za předpokladu, že letos zvládnu odstátnicovat na inženýra) a za druhé jsem si hned asi druhý víkend v červenci zlomila zápěstí a "zkejsla" na 5 týdnů doma s rukou v sádře. No znáte to - Sportem ku zdraví. Věřte, že takové psaní recenzí byl s jednou funkční rukou docela boj, a to ani nemluvím o dalších činnostech. Právě zlomená tlapka byla jednou z příčin, proč jsem po dlouhé zavítala do knihkupectví i jako zákazník, nejen někdo, kdo chodí pravidelně očumovat nové a krásně netknuté knížky.

Začátkem července jsem si uvědomila, že jsem se za svůj zatím nejúspěšnější vysokoškolský semestr nijak neodměnila a tak jsem se to rozhodla napravit. Kde jinde, než v knihkupectví. Odměna měla poloviční úspěch. Domů jsem si přinesla Když pan Pes kousne, geniální, vtipný a perfektně přeložený román o chlapci s Tourretovým syndromem, který se mi postaral o nejeden záchvat smíchu. A protože odejít z obchodu jen s jednou knížkou prostě nelze, přibrala jsem ještě feel-good román Čtenáři z Broken Wheel doporučují, který pro mě byl bohužel jedním z největších zklamání letošního roku. Pravděpodobně jsem však se svým názorem v menšině. Knížka není úplně zlá, jen ve mně prostě neprobudila ty správné emoce, které byste od knížky zařazené do takovéto škatulky čekali.

Jako správná fanynka thrillerů jsem nemohla odolat krásné obálce a lákavě tajemné anotaci Dokonalého cizince a v tomto případě jsem rozhodně neprohloupila. Byla jsem překvapená, nadšená i zděšená.
Novinka Svědectví kostí od Kathy Reichs v mé kompletní sbírce této autorky samozřejmě nemohla chybět a ani v tomto případě jsem při nákupu rozhodně neučinila chybu. Kathy nezklamala a Tempe taky ne.
Vše, co jsme si nikdy neřekli už okukuji několik měsíců a nyní je konečně moje. Ještě jsem ji nečetla, ale do konce roku rozhodně padne.

Následují dva kousky jsou předčasnými dárečky k narozeninám od maminky. Bohužel s Dcerou se úplně netrefila a já, ačkoli má kniha opravdu překrásnou obálku, tento díl číst určitě nebudu. Neměla jsem tu čest ani se dvěma předchozími, Selekce mě nebavila a já v této volně navazující řadě nehodlám pokračovat. Jsem nevděčnice nevděčná, ale jsem si jistá, že si knížka případně najde nový domov (až ji mamka přečte).
Bábovky jsem původně číst nechtěla. Nemyslela jsem si, že by šlo o něco, co by mě mohlo bavit, ale postupem času jsem došla k názoru, že ji ve své knihovničce potřebuji. Autorku sleduju na facebooku a připadá mi ohromě pohodová a vtipná a její knížka tudíž nemůže být jiná. Těším se.

Kniha Hledám přítelkyni pro konec světa má tak odpudivou obálku, tolik připomínající sladkobolné románky pro náctileté, že jsem se jí vyhýbala jak čert kříži snad půl roku. Nakonec jsem ale slyšela dobré hodnocení od Doroty Noon a rozhodla se jí dát šanci. A udělala jsem dobře. Opravdovější a syrovější romanci byste hledali skutečně těžko.
Konec řetězce mě zaujal svým zaměřením na vědeckou problematiku propletenou do vzrušujícího thrilleru. Tenhle koncept autorovi skvěle vyšel a já jsem byla s knihou spokojená od začátku do konce.

Začátkem srpna jsem e-mailem dostala nabídku na zaslání recenzního výtisku přepracovaného vydání knihy Volba s podtitulem Klíčový okamžik přímo od autora Jakuba Trpiše. Kniha by měla být pestrou směsicí duchovní literatury, sci-fi, detektivky, psychologického a milostného románu a obsahovat prvky vedoucí k hlubokému zamyšlení. Jsem na tento debut českého autora velice zvědavá. Ráda objevuji dobré domácí spisovatele a stejně tak mě těší podporovat jejich práci.
Epistolární román Drahý příteli zaujme nejen faktem, že je psán mým oblíbeným formátem, ale i francouzským a knižním prostředím. Jsem zvědavá, jestli se ukáže, zda je tohle nahlédnutí do nakladatelské práce povinností, každého knižního fanouška.

V létě vyšel i nový díl z cyklu Ženský vyšetřovací klub od Jamese Pattersona. Jak už je u mě skoro pravidlem, ani tentokrát jsem nemohla hodnotit nijak nízko a Čtrnáctý hřích si ode mě vysloužil 85%.
Díky Hrobu mé sestry jsem objevila nového oblíbeného autora thrillerů. Naneštěstí má Robert Dugoni v Česku zatím vydanou pouze tuto jedinou knihu, ale já budu s napětím očekávat další jeho počiny, protože tohle přátelé, byla naprostá pecka.

O několik odstavců výše jsem již mluvila o svém velkém zklamání tohoto roku a naneštěstí se během léta objevilo ještě jedno. Román Nalehko, údajně odpočinkový román o cestování se ukázal být úplně něčím jiným a ačkoli objektivně nejde o špatnou knížku, kvůli dle mého názoru nesprávnému zařazení mezi pohodové letní romány by člověka mohlo snadno čekat rozčarování, tak jako se to stalo mně. Nalehko je totiž mnohem méně o cestování fyzickém a velice podrobně se zabývá psychickou cestou ze životní krize. A to není něco, co očekáváte při čtení o cestování bez zavazadel.
Dům žen bez mužů mě naopak příjemně překvapil. Je to kniha, kterou oceníte spíše až zpětně, než přímo při čtení. Ač se nezdá, je poměrně náročná a tak hrozně zvláštně napsaná, že vám zkrátka nedá spát. I přes malý počet stránek si ji zapamatujete.
Vraždy na střední škole netrpělivě očekávám už od přečtení prvního dílu série. Vždycky mě bavilo číst o inteligentních lidech a tím Tandy beze vší pochybnosti je.
Nejšťastnější dívka na světě pak naopak byla příjemným (i když slovo příjemný se mi v souvislosti s tímto příběhem používá těžko) překvapením. Jakmile jsem překonala počáteční trošku nudnější pasáž, nemohla jsem se odtrhnout a jen jsem valila oči, co všechno může jeden člověk za život zažít, snést a dále normálně fungovat.

Zamilovaná hypnotizérka mi do knihovničky přibyla díky mamce, která ji dostala k jakési slavnostní příležitosti, a to na moje doporučení. Údajně nejslabší kniha od Liane Moriarty, ale stejně si ji s chutí přečtu, až bude čas.
Jojo Moyes mě v knihkupectvích neustále provokuje mnoha tituly, ale anotace Jeden plus jedna mi byla tak nějak ze všech nejbližší a tak jsem si počkala na český překlad, aby mi výtisk ladil s mým již dlouho milovaným Než jsem tě poznala. Ani tentokrát mě autorka nezklamala a ačkoli je tato kniha možná o dost méně dojemná a srdcervoucí, než zmiňovaný bestseller, i ona mě chytla za srdce a zabrnkala na tu správnou strunu.

Nalezení ztracené Marty mě zaujalo zejména tím, že by se děj údajně měl odehrávat pouze na nádraží. Zajímá mě, jak si autorka poradila s tím, aby z poměrně nudného prostředí vytvořila něco natolik kouzelného, aby to vystačilo na celou, emocemi prošpikovanou knihu.
A konečně Nabíječ. Největší objev minulého roku. Čtu ho už podruhé, ale bavím se úplně stejně jako před rokem. Hláška střídá hlášku a něco na tom, ač velice jednoduchém a možná trochu klišoidním příběhu mě děsně moc baví. Zkrátka guilty pleasure, co vám budu povídat, každý něco takového má.

Ani moje čtečka tentokrát nepřišla zkrátka a já ji nakrmila Lží a Triptychem.
Ani k jedné z nich jsem se zatím nedostala, ale určitě nebudu váhat dlouho. Karin Slaughter chci otestovat už roky a o Lži jsem sice slyšela spíše smíšené recenze, ale ráda bych si na ni názor utvořila sama.

Léto bylo na knížky bohaté, stejně tak na čtení, dokázala jsem jich přelouskat na počet také zhruba dvacet, jen se bohužel můj výběr úplně stoprocentně neprotínal s nakoupenými novinkami. Bilance nových a nepřečtených knih tedy tentokrát hovoří v můj neprospěch. Během dalších dvou měsíců, kdy příliš nákupů nehrozí (na druhou stranu bud mít narozeniny), bych to však ráda napravila a všechny přírůstky přečetla. Tak mi držte palce.

Jaké novinky se ocitly doma vám? Četli jste některý z mých přírůstků? Jak jste na tom byli v létě se čtením a poměrem nákupy/ dočtené tituly?