Čtení o čtení

Jsem člověk, který se neumí nudit. Zkrátka nevím jak na to. Pořád se něčím zaměstnávám a nudě prostě nedám šanci. Přesto, že by se některé z činností, kterým se s labužnickým potěšením oddávám sotva daly považovat za vzrušující, nikdy bych čas, který si vyplňuji podle svého gusta neoznačila za zabitý. 

Baví mě hodně věcí, které se ani čtení netýkají (což je mimochodem téma, na které mám připravený článek - zajímalo by vás to, nebo jste spíš fanoušky striktně monotématických blogů?), takže se můj život nedá považovat za monotónní rutinu a já jsem každý den vděčná za to, co mám. Ale teď už k tématu.

Už vás někdy napadlo bilancovat čas, který strávíte "čtením o čtení" a který byste mohli věnovat skutečným knihám? Považovali jste někdy tento čas za ztracený?

Čtením o čtení mám na mysli všechny ty hodiny strávené na youtube u videí, kde jiní, naprosto cizí lidé hovoří o knihách, které pravděpodobně ani neplánujete otevřít, hledáním knižních recenzí či jiných blogových článků, procházením edičních plánů, vnímáním hodnocení na goodreads, prohlížením instagramových příspěvků (a trochu mimo téma instalováním dokonalé fotky na instagram)či hledáním inspirace pro koupi knih, na něž si při všem tom čtení na internetu najdete čas tak zhruba za rok. Nemíním tady moralizovat, abyste zvedli zadky od počítače a vrhli se raději na skutečné čtení (a taky nějaký reálný život) a získávali zážitky, o něž byste se rádi podělili vy sami, neboť bych byla sama proti sobě a vlastně bych vás odrazovala od čtení například i tohoto článku. A co si budeme povídat, dělám to do písmenka přesně právě tak, jak popisuji. A abych s nadsázkou parafrázovala E.Clinea "reálný život se přeceňuje". 

Umíte si vůbec představit, co byste dělali v takových těch

mezičasech, kdy nezbývá nic jiného, než omrknout oblíbené blogy, či poslední videa odebíraných kanálů na youtube? Ať zvedne ruku každý, kdo je tak trochu závislý na sociálních sítích a neustále nabitém telefonu s internetem. 

Ani ten největší knihomol někdy zkrátka nemá náladu číst a čtení o knihách je dobrá cesta k tomu dostat chuť si nějakou skutečně otevřít a zase se s obvyklým nadšením pustit do konzumace dalšího vymyšleného příběhu.

Knihomolství totiž není žádná soutěž, do níž je třeba se kvalifikovat určitým počtem stran přečtených za hodinu (i když ruku na srdce, kdo si někdy nepřipadal jako opravdovější knihomol, než někdo jiný). A co by to bylo za koníček, kdybyste ho neměli s kým sdílet. Kouzlo internetu pro knihomoly spočívá právě v nalezení té kýžené vlastní komunity lidí, kteří přesně rozumí tomu, co tak moc milujete. Ne každý má to štěstí, že má někoho takového ve svém reálném životě přímo v sousedství a může pořádat dýchánky, kde nemluví o ničem jiném, než o přečtených příbězích, imaginárních světech (a nepřipadá si přitom jako blázen v očích někoho, kdo nemá pro tuto zálibu pochopení). 

"Čtení o čtení" zkrátka v dnešní době patří neodmyslitelně k věci. Při množství titulů, které vycházejí nelze samostatně oddělit zrno od plev. Je třeba filtrovat a k tomu nám dopomáhají ostatní milovníci knih, blogeři a recenzenti. Není třeba litovat času stráveného u těchto doplňkových činností, pokud vás to baví a dokud jste sami přesvědčeni, že jde o dobře prožité hodiny. 

Já sama si večer ráda zalezu do postele s knížkou, ale než ji otevřu, ještě "v rychlosti" zkontroluji novinky na instagramu a dokážu se klidně i půl hodiny kochat novými fotkami. Jakmile však chytnu tu správnou čtenářskou slinu, všechna elektronika jde stranou a já dovedu číst i několik hodin v kuse. Vlastně mám tyhle čtenářské sprinty úplně nejradši. Den, kdy nemám výčitky svědomí, že bych měla dělat něco jiného a kdy mě čtený příběh pohltí tak, že ho zvládnu úplně celý na jeden zátah. Nejvíce se tak do knihy ponořím, sžiji se s postavami a maximálně si ji užiji.  

Jak nahlížíte na tuto problematiku vy? Máte rádi istagram? Co vám na internetu sežere nejvíce času?