Blog tour 2016 - odpovědi autorů (Tereeeza M.)

Za tento článek je zodpovědná Tereeeza M. a já sama jsem se na něm nikterak nepodílela, mám pouze tu čest ho zveřejnit na svém blogu. 

Melinda z blogu Myaddictions, Ellen z blogu Between paper & mind a Ivcca z Obsessed with books a  se na začátku roku rozhodly uspořádat Blog tour 2016. Přestože žádný blog nevedu, rozhodla jsem se zapojit a zkusit autory oslovit spolu s ostatními.

Po prvotní euforii a rozpacích – neuměla jsem si představit, že odešlu e-mail osobám, jejichž díla hltám a obdivuju je, jsem si utřídila myšlenky, dala dohromady základní podobu úvodního dopisu, seznam autorů a jejich kontaktů a rozeslala první vlaštovky. Po pár dnech svítila u přijatých e-mailů jednička s předmětem Blog tour, nemohla jsem tomu uvěřit, jásala radostí a uvědomila si, že jsou to úplně normální lidi jako my. Na co jsem se autorů ptala a jaké byly reakce? Kdo mi vlastně odepsal? To odkryje tento příspěvek.

Máte nějaké rituály nebo tradice, které jsou pro Vás typické v průběhu psaní?

Andy Weir (Marťan)

Jistě, myslím, že každý autor je má.

Já osobně musím být doma sám. Když je někdo kolem, je to příliš velké rozptýlení. Vypiju TUNU dietní koly každý den. Více, než bych měl.

Obvykle začínám psát po obědě a snažím se o 1000 slov denně. Nejsem ale vždycky úplně úspěšný.

Sophie Kinsella (Báječný svět shopaholiků, Vzpomínáš si, Bohyně v domácnosti)

Rozhodně, určitý postup pro psaní nové knihy mám. Zabouchnu dveře, pustím si nahlas nějakou pozitivní hudbu (něco jako Scissor Sisters nebo Daft Punk!) a sedím u svého stolu v horní části domu. Než začnu psát, trávím spoustu času přemýšlením, vyhodnocováním a plánováním. Není nic horšího, než začít psát knihu příliš brzy, bez toho, aby člověk věděl všechny věci kolem.

Liane Moriarty (Manželovo tajemství, Na co Alice zapomněla, Sedmilhářky)

Mým nejlepším rituálem, než začnu psát, je zapnout „Freedom“ – malý softwarový program, který po stanovenou dobu vypne přístup k internetu. Jen samotný akt kliknutí na tlačítko mi dá opravdu potřebnou svobodu k psaní.

Káva je také velmi důležitá. Zároveň zavírám dveře své kanceláře, i když je dům prázdný a bez dětí, které by mě rušily.

Nikdy nepíšu před devátou hodinou dopoledne, nejsem ranní ptáče.
Když byly děti malé, chodila k nám chůva na čtyři hodiny, abych mohla psát. Od té doby mám ve zvyku přemýšlet v úseku čtyř hodin, takže v těchto časových blocích stále píšu.

Vím, že ostatní autoři mají propracovanější a zajímavější rituály, ale toto je důležité pro mě.

Kerstin Gier (Rudá jako rubín, První stříbrná kniha snů)

Vidím, že je opět čas na blog tour. K otázce – nemám žádné rituály. Samozřejmě piju hodně kávy, ale nemyslím si, že by se to dalo považovat za rituál, dělám to tak pořád.

Ian McEwan (Pokání, Betonová zahrada)

Reakce McEwanovy asistentky zároveň trochu odpověděla na mou otázku.

Děkuji za e-mail, ale obávám se, že Ian McEwan momentálně píše a není možné ho kontaktovat. Je mi líto, že nemůžu pomoci více.

Jojo Moyes (Než jsem tě poznala, Poslední dopis od tvé lásky)

Za Jojo odpověděla také její asistentka, která autorku omluvila.

Děkuji za e-mail. Jojo je moc ráda, že si její knihy čtete a užíváte si je a děkuje, že na ni myslíte v průběhu blog tour. Bohužel z důvodu filmových závazků a termínů dokončení knih není momentálně schopná na jednotlivé otázky odpovědět.

Gayle Forman (Zůstaň se mnou, Kam jsi odešla)

Jsem polichocena, že se ptáte. Dávám si ale od rozhovorů/blog tour mezi knihami pauzu.

Nechtěla jsem opomenout ani naši domácí scénu, proto jsem dotaz směřovala také na nejznámější představitele současné české literatury.

Kateřina Tučková (Žítkovské bohyně, Vyhnání Gerty Schnirch)

Píše se mi nejlépe, když před sebou mám celý volný den, vypnutý telefon a po ruce konvičku zeleného čaje. To pak přijde klid a pohoda a text nabývá skoro sám od sebe.

Petra Soukupová (Zmizet, Pod sněhem)

Ráda píšu dopoledne, v kavárně, piju většinou kafe a sodovky, kouřím. Ale můžu psát i doma, to pak piju bílý čaj nebo sodovku. Mám ráda, když mám alespoň dvě hodiny v kuse bez přerušování.

Na závěr přikládám jednu perličku. Jedná se o automatickou odpověď z e-mailu Fredrika Backmana (Muž jménem Ove, Babička pozdravuje a

omlouvá se), která mě neskutečně pobavila. Možná je to tím, že jsem se do jeho knih maximálně zbláznila a jeho humor mi sedí, věřím ale, že se nad textem také pousmějete.

Tato zpráva bude následovat v angličtině (v ne moc dobré angličtině). Švédsky nemluvící: Posuňte se dolů přes divně vypadající písmena.

Hej! Det här är ett automatiskt svar på ditt mejl. Om det gäller pressförfrågningar eller något annat jobb- eller medierelaterat så nås min djupt sympatiska presskontakt Karin Wahlén på Karin.wahlen@kultpr.se. Hon är mycket snabbare, trevligare och har undantagslöst mycket bättre koll på läget än jag.

Om ditt mejl inte var jobbrelaterat ber jag om ursäkt för allt det här. Jag vet att det är ohyggligt opersonligt med automatiska mejlsvar, och jag ber verkligen om ursäkt för det, men i perioder får jag ganska mycket mejl och eftersom jag dels är norra hemisfärens minst strukturerade person och dels har två små barn och ligger sjukt långt efter min fru i åtminstone ett halvt dussin olika tv-serier kan det ibland ta orimligt lång tid innan jag svarar själv.

Men om det tar orimligt, orimligt, ORIMLIGT lång tid innan jag svarar får du gärna mejla igen, för då har jag förmodligen förirrat mig ut i köket och tagit en macka och fått för mig att jag redan har svarat dig. Det är inte med flit, det är någon form av allvarlig brist på koncentrationsförmåga, min mamma säger att det kan vara för att jag åt stearinljus när jag var liten.

I så fall ber jag om ursäkt igen. Mejla mig en gång till och skäll på mig i så fall.

Allt det bästa, /F

Ahoj! Toto je automatická odpověď na Váš e-mail. Pokud jde o mediální otázky, uveřejňované otázky nebo … víte … pracovní věci, prosím kontaktujte moji PR, lidskou bytost, Karin Wahlén. Je milejší, rychlejší a ví o všem mnohem více věcí než já.

V případě, že e-mail s pracovními věcmi nesouvisí, upřímně se omlouvám za tohle všechno. Jsem si moc dobře vědom toho, jak nepříjemné tyto automatické odpovědi jsou a je mi to opravdu líto (neříkám to jen tak, kdyby ano, přísahám, řekl bych vám to). Ale nejsem moc organizovaný člověk a někdy mám spoustu e-mailů, zároveň mám dvě malé děti, které po mně chtějí pomoci s Minecraftem a jsem opravdu, OPRAVDU, hodně daleko za svou ženou v nejméně půl tuctu různých televizních pořadů (musím dohnat celou sezonu Nashville a u Hry o trůny jsem se dostal pouze k části s draky), takže někdy mi to chvíli (dlouho) trvá, než se dostanu zpět k lidem.

Je mi to líto. Opravdu. Odpovím, jakmile budu moci, ale pokud budete mít pocit, že mi trvá nepřiměřeně dlouho dostat palce ven z mé…no…nevím, jestli to je anglický výraz, může to být švédská věc, ale stejně…pokud se neozvu, prosím, napište mi ještě jednou a řekněte mi, že jsem idiot. Mohlo se totiž klidně stát i to, že jsem šel do kuchyně, udělal si sendvič a řekl si, že jsem už odepsal. Nedělám to schválně, mám problémy s koncentrací. Moje máma říká, že to může být z toho důvodu, že jsem jako dítě jedl svíčky.

S pozdravem, Fredrik Backman.

I když mi nakonec Karin Wahlén neodepsala a nemám odvahu nazvat Fredrika Backmana idiotem, odpověď na svoji otázku nemám, tahle automatická mi ale vždycky vykouzlí úsměv na tváři.