Percy Jackson - Poslední z bohů (Percy Jackson and the Olympians #5)

Percymu už bude brzo šestnáct, což znamená, že vyslechnutí proroctví, které před ním posledních pár let ostatní tajili už nesnese odkladu. Smůla je, že tato předpověď téměř jistě nevěstí nic dobrého. Záleží samozřejmě na výkladu, ale už nyní je jasné, že si z této války proti Titánům Percy odnese více, než jen šrámy na duši. Kdo ví, jak vůbec vše nakonec dopadne. Kdo nevydrží a přidá se na stranu zla. Kdo zradí a kdo zůstane věrný svému přesvědčení. Kdo se ukáže jako zbabělec a kdo zemře jako hrdina. Tady už nejde jen o společenství bohů a jejich dětí. Tady jde o celou lidskou rasu. Vše, co si lidstvo vybudovalo, ať už fyzicky či morálně. 
Jako vždy mají polokrevní plán, jak Krona trochu zpomalit, alespoň do doby, než vymyslí, jak ho s jeho obrovskou a nebezpečnou armádou úplně smést z povrchu zemského zpět do Tartaru. 

Řady hlavních postav se už nerozšiřují. Setkáváme se se starými známými. Trochu více prostoru dostane Rachel Elizabeth Dareová a i když ji vnímáme vždy spíš trochu zpovzdálí, nakonec v celém akčním pátém díle sehraje důležitější roli, než jsme zpočátku mohli doufat. 
Annabeth je stále mojí milou oblíbenkyní, stejně tak Percy. Velkou úlohu má i tentokrát také Percyho přitroublý nevlastní bratr kyklop Tyson a ani Grover nezůstane pozadu. Prostě stará dobrá parta zase pohromadě, bojuje a často zapadá do průšvihů. 

Smrt k válce patří stejně neodmyslitelně, jako zbraně a násilí. Ani našim hrdinům se tato nepříjemnost bohužel nevyhne. I na tom je vidět, že je celá situace na Manhattanu vyhrocená více, než kdy dřív. Tlak dávného proroctví doléhá nejen na Percyho a ostatní polobohy, ale už i smrtelníci pociťují zlobu Titána, který se probudil silnější, než kdy dřív. 

Polobůžci už dávno nejsou malými dětmi. Válka je donutila dospět rychleji, než by si kdokoli z nich přál. Řeší problémy, se kterými by si neporadili ani mnozí dospělí či nesmrtelní. Činí rozhodnutí hodná někoho mnohem staršího. Ale kdo může být povolanější, než někdo, kdo toho zažil tolik, jako děti řeckých bohů? Kdo má právo rozhodovat v bitevní vřavě víc, než někdo, kdo na takovou situaci cvičí už od dětských let? 

Budoucnost nejen západní společnosti leží na bedrech zhruba čtyřicítky polokrevných a bohové si jako vždy dělají co uznají za vhodné. Mají svou hlavu a svou strategii. 

Závěr se Rickovi opravdu povedl. Veškeré napětí, které ve všech předchozích dílech budoval ukázkově graduje, hrdinové, kteří nám vyrostli před očima dělají vše co je v jejich silách, aby dostáli svému jménu a jménu svých božkých rodičů a nenechávají nás na pochybách, že je tábor polokrevných mnohému naučil. 

Autorovi se povedlo něco, co zvládne jen málokdo. Stvořil celý ten fantastický svět bezprostředně sousedící s tím naším, dostatečně uvěřitelný a přesto netradiční a zajímavý. Mimo jiné přivedl na svět i postavy, které vyrostly spolu se svými čtenáři a navíc své příznivce bez jejich vědomí poučily o mytologii, kterou díky nim už nikdy nezapomenou. 
Percy Jackson je kult, který nezestárne a bude aktuální i za mnoho let a já jsem za to Rickovi neskutečně vděčná. I když jsem se k malému polobohovi dostala až po dvacítce, nelituji jediné minuty, kterou jsem s ním strávila a zase jsem měla možnost se na jeho dětství a pubertu koukat trochu jinýma očima. Ricku Riordane, udělej pro mě něco. Nepřestávej psát. Díky 

90%