S láskou Rosie - Cecelia Ahern

Rosie a Alex se znají od pěti let. Jsou nejlepší přátelé na život a na smrt, nikoho jiného nikdy nepotřebovali a byli naprosto nerozluční. Když se Alex v osmnácti odstěhuje s rodiči na druhou stranu zeměkoule, je to pro ně velká rána. Jejich přátelství však pokračuje. Prostřednictvím e-mailů a dopisů jsou neustále v kontaktu. Žal z jejich odloučení prohlubuje i fakt, že než byli nuceni dát si sbohem, nestačili si navzájem říct, co k sobě doopravdy cítí. Ani jeden z nich nechce ohrozit to vzácné přátelské pouto, které mezi sebou mají a navíc přijdou další komplikace, mimo oceán, který mezi ně byl vložen. Jako by pro ně načasování nikdy nebylo správné.

Knihy psané v dopisech a e-mailech, to je moje a v S láskou Rosie nenajdete vůbec nic jiného. Žádné popisy okolí, žádné charakterizování a vykreslování povah hrdinů. Kompletně celý děj je založen pouze na písemné komunikaci mezi Rosie a jejími blízkými. Tento formát se prostě čte zatraceně dobře a i když má kniha přes 400 stran, je možné ji přečíst za půl dne. Ale věřte mi, že vás to emocionálně vyždíme.

Pouto s postavami si díky dopisům vytvoříte snad až příliš snadno a ačkoli jim nevidíte do hlavy a dozvíte se pouze to, co se rozhodnou si navzájem sdělit, trénovanému pozorovateli leccos dochází. Orientaci vám navíc usnadní množství postav, protože Rosie si nepíše jen s Alexem. Svůj život, svá trápení a radosti sdílí i s kamarádkou Ruby, která jí vždy připomíná, kým je a kým nikdy být nechtěla, sestrou Stephanie, která při ní stojí v dobrém i ve zlém a vždy ji podpoří, rodiči, se kterými má ten nejnádhernější představitelný vztah a každému odhaluje jiné střípky svých úvah a obav. To nejsou zdaleka všechny rozhovory, které v knize najdete, ale budu vás napínat a  na další budete muset přijít sami.  

Občas se kniha může začít zdát maličko zdlouhavá, ale to jen podporuje myšlenku, že je taková, jako by ji napsal sám život. Ani v reálném světě se nedějí vzrušující věci tak často, že nestačíte valit oči a denně vás nepotkává něco, co by stálo za zaznamenání. Postavy většinu času řeší normální vztahové, pracovní i rodičovské problémy, které docela dobře může mít každý z nás.
Hrátky osudu a načasování jsou tu snad až příliš smolné, na párek dětí, teenagerů, dospělých i stárnoucích postav, ale to vůbec nevadí. Vy se totiž v krásném a zároveň nešťastném vztahu Alexe a Rosie dost možná uvidíte. 

Při čtení téhle knihy, stejně jako u vztahu Rosie a Alexe, záleží na načasování. Její obliba u vás stojí a padá na tom, jak se vám zrovna trefí do nálady, vkusu a jak moc se dokážete sžít s postavami, jejichž cesta životem je tak spletitá. A já měla to štěstí, že načasování vyšlo na jedničku. Rosie jsem si, stejně jako Alexe zamilovala. Jejich pohnutky jsem většinu času chápala, i když jsem s nimi nemohla do puntíku souhlasit. Jejich vztah jsem milovala i proklínala zároveň. Smála jsem se, plakala, napětím ani nedýchala a s posledními stránkami jsem už byla jen neskutečně smutná, že mě opouštějí. Rosie a Alex se stali mými přáteli a já nemohla uvěřit, že je po všem. 

S láskou Rosie se jednoznačně vyšvihlo na mém žebříčku nejoblíbenějších romantických knih na přední příčky. Geniální postavy s uvěřitelnými, i když trochu překombinovanými osudy, skvělá dopisní forma, krásné dialogy, vtipné příhody, romance, ze které jsem nedostala cukrovku a celkově úžasná pouť životem mi budou ležet v hlavě ještě hodně dlouho. Tuto ne zrovna útlou knížku bych doporučila všem, kdo hledají originální romanci, která člověku neotevírá kudlu v kapse svou přeslazeností, je citlivě napsaná a vlastně hodně podobná tomu, co se může stát i v reálném životě. Bomba. Emocionální horská dráha, zaručený recept na slzavé údolí a nádehrný námět k přemýšlení, který vám nedá spát. Přečtěte si to. Hned. 

99%

"V životě je jen málo věcí jistých, ale jedna podle mě rozhodně - ať uděláš cokoliv, následky si neseš celý život."

"I’ve learned that home isn’t a place, it’s a feeling."


"Ruby: ...What's so good about being 20? I call them the materialist years. The years we get distracted by all the bullshit. Then we cop on when we hit our 30s and spend those years trying to make up for the 20s. But your 40s? Those years are for enjoying it.
Rosie: Hmmm good point. What are the 50s for?
Ruby: Fixing what you fucked up in your 40s.
Rosie: Great. Looking forward to it."


"People who say its a long story, mean it's a stupid short one that they are too embarrassed and couldn't be bothered to tell."