Nemůžu říct, že by mě čtení přímo nebavilo, ale ani nejsem bůhvíjak uchvácená. Juliette mi vadí tak moc, že mi kazí dojem z celé série. Její způsob přemýšlení: "Mám přece kluka, Adama, a tak nikoho jiného nepotřebuju. Všichni si myslí, že jsem zrůda a to taky jsem. A tak se ještě víc uzavřu do sebe, což nebude působit vůbec povýšenecky a všechno bude parádní." Pfff...Nechápu, jak s ní Keji (zlatíčko) vůbec může mít pořád takovou trpělivost. Nebo: " Adama přece miluju, ale Warner je tak sexy a máme tolik společného. Sice si mě vydržoval jako nějakou svojí hračku, ale je to chudáček a moc mě přitahuje." Hm...ok...tak už se kruci rozhodni holka!
A opět tu máme problém, že spolu lidé dostatečně nemluví. Adam má nějaký problém. A kvůli tomu je pořád zaražený a odmítá mi to říct. Je to něco vážného. Hm. Tak jo, nechám to být. WTF?!
Schyluje se k válce. No už aby to bylo. Aby se naše Juliette mohla vyvztekat.
Warner je čím dál větší psycho. Je asi nejzajímavější postavou. Nemůžu říct, že bych s ním symatizovala, ale rozhodně nenudí. Ale jeho posedlost je taky na hlavu (z mého pohledu). To že je takový, jaký je, má svoje hluboké důvody, nicméně je to pořád cvok.
Warnerův tatík je taky pěknej vejlupek. Z něj mě vážně mrazí.
Jo a ještě něco. Nikdy jsem nebyla tak znechucená milostnými scénami. Na mě byly asi 10x delší a přeslazenější než bylo nutné. Ale možná to způsobuje jen moje nechuť k Juliette, že mi tak vadily. Ale bleh....
No...Ignite me si rozhodně přečtu, protože je to údajně nejlepší část trilogie (když počítám pouze hlavní tři knížky samozřejmě), ale Tahereh Mafi se bude muset sakra snažit, aby mě přesvědčila.
Originální obálka je nádherná. Naše se mi nelíbí ani trochu.
Celkově Zlomenou hodnotím na 3 hvězdičky.
Knihu jsem četla asi v říjnu minulý rok a jelikož jsem předtím dlouho nečetla, protože jsem měla nějaký knižní kolaps nebo co, tak jsem byla příjemně překvapená, že jsem první i druhý díl této série přečetla během 3 dnů. Hrozně mě to pohltilo. Sice mi hrdinka přišla občas otravná, ale zas na druhou stranu to bylo takové oddechové a hrozně lehce mi to plynulo. Navíc já jsem si postavu Warnera hrozně oblíbila a těšila se na scény s ním, proto mne to víc a víc nutilo číst. I když tedy kapitola 62 byla fááákt dlouhá a sladká. Ale kdybys byla v té chvíli z Aarona tak vycákaná jako já, možná by se ti to líbilo víc :D ...Jinak se také velmi těším na třetí díl, uvidíme, jaké to bude :)
OdpovědětVymazatJá právě Juliette fakt nemám ráda a s odstupem času je mi snad ještě protivnější :D Prostě Clary z MI dostala těžkou konkurentku :D Warner mě spíš děsí, než cokoli jiného :D Ale chápu, že někomu může imponovat :) Líbí se mi slovo vycákaná :D :D
VymazatA jestli je kapitola 62 ta, co popisuju, že jsem z ní byla znechucená, tak u té jsem obrátila oči v sloup asi tak 20x a modlila se ať už to skončí :D Třetí díl si přečtu snad brzy, abych to uzavřela, dokud si děj trochu pamatuju :)