O překládání s překladatelem - Magdaléna Stárková

Asi jen vytrvalí čtenáři mého blogu si pamatují na sérii O překládání s překladatelem. Nedávno jsem zjistila, že mám v zásobě ještě jeden rozhovor a je mi opravdu hanba, že jsem jej nezveřejnila. Člověk by nevěřil, jak ohromné a neskutečné množství času uplynulo od toho posledního, ale je to tak. Nicméně rozhovor je stále relevantní a já jsem se k němu sama s radostí a pokorou vrátila. Paní Stárková mě ohromila svými obsáhlými odpověďmi a naprostou bezprostředností. Možná právě proto jsem si ji ve svých začátcích nechala na konec, jako třešničku na dortu.

Medailonek překladatelky: 


Magdaléna Stárková (* 1984), původem z Olomouce, je básnířka, překladatelka, písňová textařka a
prozaička, absolventka anglické a polské filologie a judaistiky na Univerzitě Palackého a Jewish Studies na CEU v Budapešti. Publikovala v časopisech Lžička v šuplíku, H_aluze, Host a Kulturní noviny a podílí se na povídkových antologiích Moře a pláž (2012) a O lidech a psech (2013, obě nakladatelství Listen). Účastní se literárních soutěží, např. při olomouckém Týdnu poezie nebo v německých Brémách na festivalu Poetry on the Road. Je autorkou básnických sbírek Povyjan (2012) a Modře a měkce (2013) a povídkové knihy Modré okenice (2015). Překládá převážně literaturu pro děti a mladé dospělé, za všechny například Školu dobra a zla, Můj život u sousedů, Kluk mého srdce, Čemu jsem věřila a Šepotání. V současné době působí v německých Brémách.

Jak dlouho se zabýváte profesionálním překládáním?

Pokud se nepletu, někdy od roku 2012. Předtím jsem sice taky občas něco přeložila, ale byly to srdcové záležitosti.

Co vás na vaší práci nejvíce baví?

Když překládám, žiju v těsném kontaktu s postavami. Je to skoro jako najít si nové kamarády a já si nové kamarády nacházím ráda. Ponořím se do příběhu, musím přemýšlet nad tím, kdo vlastně v příběhu vystupuje, jak asi přemýšlí, jak mi bude mluvit, když mu vložím do pusy češtinu. Kromě toho se překladatel pořád učí. Každá kniha se odehrává ve specifickém prostředí, o kterém člověk musí něco vědět, takže si z každého titulu něco vezmu a něco nového poznám. Překlady se vlastně podobají mojí druhé vášni – cestování. Člověk někam přijede, něco uvidí, něco ochutná, a potom se s lehkou melancholií v srdci stáhne zpět do důvěrně známého domova.

Co je pro vás hlavním faktorem při rozhodování, zda knihu přeložíte, nebo ne? Je vůbec takové rozhodnutí ve vašich rukou?

Rozhodnutí v mých rukou rozhodně je, ale přiznám se, že práci neodmítám. Každý titul je něčím zajímavý.

Jak probíhá přidělování knih k překladu? Můžete nakladatelství sám/sama navrhnout knihu k vydání, nebo vám je vždy prostě nabídnut určitý titul a poraďte si s ním?

Většinou mám „svoje“ autory, kterým propůjčím kus srdce. Zatím pokorně akceptuji, co mi dodá nakladatelství, protože pracuji se skvělým týmem, kterému věřím, a který ví, co dělá. Kdybych narazila na zajímavý titul, určitě bych se jim s objevem svěřila. Kromě young adult literatury překládám i poezii, kde mám trochu volnější výběr. Když mi nějaký autor padne do oka, udělám si překlady pro radost, a pak je zkusím někde časopisecky umístit. To je ale spíše hobby, protože překlady poezie nejsou příliš honorovány a dělají radost jen malému zlomku populace.

Jste nějak žánrově vyhraněn/a? Je pro překladatele žánr při práci směrodatný?

Ráda dělám young adult literaturu, protože jsem sama ještě tak úplně nedospěla, a tak je mi náctiletá duše asi blízká J. A samozřejmě ráda překládám poezii. Jinak jsem celkem otevřená, i když se obávám, že třeba na sci-fi bych pohořela.

Konzistentnost překladu je pro čtenáře poměrně důležitá. Jakmile začnete překládat jistého autora, máte na něj u daného vydavatelství víceméně monopol?

Dá se říci, že ano.

Jak dlouho vám trvá přeložit průměrně rozsáhlou knihu (řekněme 300 stran)? Kolikrát ji během překládání přečtete? Vracíte se ke "svým" knihám po vydání, třeba i po několika letech?

Zvládnu to za měsíc, když nejsem líná a zruším víkendy (řekla princezna Prokrastina I. a šla roztřídit ponožky podle barev a velikostí). Většinou pak zbývá akorát dost času na to, knihu jednou přelétnout očima. Potom se musí „uležet“, aby ustoupil fenomén zvaný autorská slepota. Občas nějakou starší knihu prolétnu, abych viděla, co všechno jsem tehdy udělala blbě. J

Máte i vlastní spisovatelskou zkušenost, případně toužil/a jste někdy po napsání vlastní knihy?

Ano. Mám za sebou sbírku povídek a dvě sbírky básní, kromě toho sem tam nějakou časopiseckou publikaci, občas nějaký příspěvek v antologii...

V současné době chystám další sbírku básní, tentokrát ale ne česky, takže to bude velká výprava do neznáma. V hlavě už taky dlouho nosím námět na další prózu, ale na to potřebuju zalézt někam do klidu a samoty, což je v současné době nereálné.

Konzultujete nějakým způsobem překlad přímo s autorem, případně odborníky na danou problematiku, nebo se spíš spoléháte na vlastní rešerši na internetu a vlastní znalosti a zkušenosti?

Na autora se obracím až v případě, že jsem opravdu v koncích, ačkoli bych to ráda dělala častěji, protože mě vždycky zajímá, jaký autor vlastně je. Nejradši bych si je všechny sezvala domů na zelňačku, ale to by bylo asi logisticky poněkud složité. Mám solidní základnu přátel na telefonu z různých oborů, kterým volám nejraději v neděli kolem půlnoci a zoufalým hlasem skřehotám: „Kamaráde, nevíš, jak se jmenuje ta prostřední velká plachta na trojstěžníku?“ Ještě mě nikdo nehodil na list blokovaných čísel, což považuji za jeden z životních úspěchů.

Pokud všechno zklame, je tu strejda Google. Má své výhody, radí i v neděli večer a nechce za to ani flašku.

Čtete ve volném čase literaturu v češtině, nebo preferujete originální znění? Dokážete si ještě užít knihy jako obyčejný čtenář, nikoli jako profesionál? Jak hodnotíte současnou úroveň překladů do češtiny?

Pokud znám jazyk dost na to, abych četla originál, čtu originál. V případě, že zdrojový jazyk neznám, musím se spokojit s překladem do některého jazyka, který ovládám. Nemusí to ale být čeština.

Děláte záslužnou práci, ale jelikož je vaše jméno skryto až uvnitř knihy (a neskví se na obálce), čtenáři úsilí překladatele tolik neřeší (případně ho řeší jen v momentě, kdy je něco špatně). Jak se vyrovnáváte s "prací v anonymitě"? Nepřijde vám to trochu líto?

Já jsem už svoje jméno na obálce párkrát viděla, tak mi to ani nevadí. J Navíc jsem chtěla překládat od malička, takže se mi splnil sen. Nijak to svoje ego neprožívám J a raduju se, že knížka udělá českému čtenáři radost.

Máte mezi svými překlady nějakou oblíbenou knihu a naopak existuje nějaký titul, se kterým jste bojoval/a?

Moc ráda mám trilogii Škola dobra a zla od Somana Chainaniho. Je plná úžasně vtipných dialogů a výborně se čte. Také Pasažérka od Alexandry Bracken mě nadchla.

Zatím se mi nestalo, že bych s něčím vyloženě bojovala, ale přiznám se, že se mi špatně překládají milostné scény, takže Padesát odstínů šedi bych asi odmítla J.

Spisovatelé nebo herci mají své vzory, máte mezi překladateli někoho, koho obdivujete a k jehož práci vzhlížíte s úctou?

Líbí se mi, jak překládá Pavel Peč nebo třeba Radek Malý. Také si vážím Jiřího Hrubého. Myslím, že bez něho by třeba Robert Fughum u nás nikdy nebyl tak známý a čtený. Pokud bych ale měla jmenovat jen jednoho jediného překladatelského velikána, pak bych ráda smekla před Rainerem Kunzem. On dovedl přeložit Skácela do němčiny jako nikdo jiný a udělal české literatuře ohromnou službu.

Máte na svou práci určený časový rámec? Jsou v dnešní době lhůty na překlad šibeniční, nebo máte víceméně volnou ruku?

Časový rámec mám, ale není to nijak hrozné. Navíc si můžu sama určit, kolik práce si naložím.

Máte nějaký způsob jak zůstávat v obraze, co se týče jazykových i jiných trendů, aktuálních odkazů a podobně? Často se u čtení setkávám s tím, že je mi jasné, co bylo v knize napsáno v originále, ale překladatel zřejmě daný idiom, frázi, seriál či cokoli dalšího neznal a krkolomný překlad úplně bije do očí.(O tomto trendu se více rozepisuji ve svém článku, pokud z otázky není jasné, na co se ptám :))

Jsem jen člověk a nevychytám vždycky všechno. Co se idiomů týče, stačí si zagooglit. S reáliemi je občas potíž, takže i když vím, o co jde, posunu to do obecné roviny, aby čtenář pochopil. V dnešní době je ale i popkultura tak globalizovaná, že není radno čtenáře příliš podceňovat.

Máte nějaký rituál spojený se svou prací?

Před uzávěrkou pracuju v noční košili a s blížícím se datem odevzdání roste spotřeba čokolády. Jen ti pošťáci se občas diví, když jim otevře polonahé monstrum s upatlanou pusou. Říkejte mi Typezilla nebo Deadlinecthulhu.

Máta na pana překladatele nějakou otázku? Nebojte se a ptejte se v komentářích. Pokusím se vám zajistit odpověď.

Prošvihli jste nějaký díl? Všechny rozhovory najdete v následujícím seznamu.

Renata Heitelová

Ondřej Duha

Lenka Kapsová

Zuzana Ľalíková

Romana Bičíková 

Jan Kozák

Jana Jašová
Vanda Senko Ohnisková
Kateřina Krištůfková
Michael Alexa

Původní článek, kvůli kterému série rozhovorů vznikla.