Poslední - Alexandra Oliva

Zoo chce zažít poslední opravdové dobrodružství, než založí rodinu a její hlavní životní náplní se stane role matky. Přihlásí se tedy do televizní reality show s názvem Ve tmě. Je to hra o vytrvalosti, soběstačnosti a schopnosti přežití v drsných podmínkách. Dvanáct soutěžících, dvanáct povah, všichni vystaveni stejným zkouškám, společně i jako soupeři. Všude je sledují kamery a každé jejich slovo je zachyceno mikrofonem. Jejich utrpení je tou nejlepší zábavou pro diváky a sledovanost vystřeluje do astronomických výšin.
V průběhu natáčení však svět zachvátí strašlivá epidemie a nicnetušící soutěžící pokračují ve hře v pustině, která kdysi bývala Zemí a kterou nyní obývá jen hrstka zázračně imunních obyvatel. Svět se stává nevlídným místem k životu, ale pro ně je vše jen součástí hry. Zoo je odhodlána se v soutěži vyšvihnout na příčku vítězů. Každou překážku bere jako zinscenovanou, každou prožitou hrůzu jako krok k cíli, jež si vytyčila a k pohádkovému jmění, které na konci čeká. Jenže televizní štáb podlehl hrozivé zkáze, stejně jako zbytek světa a oni jsou odkázáni jen na svůj důvtip...

Zoo je sportovně založená žena, která necouvne před žádnou výzvou. Ráda se učí novým věcem a těší se na prožití posledního dobrodružství, než splní velký sen svého manžela - pořídí si miminko. Soutěž a vítězství pro ni neznamenají ani tak velké peníze, ale zážitek, který si odnese a důkaz, že dokáže cokoli. Odloučení od milovaného manžela si maluje poměrně bezproblémově, vzhledem k tomu, co může získat. Když se však soutěž změní v noční můru, pochybnosti si najdou cestičku do jejího svědomí.
Poslední je prvotinou autorky jménem Alexandra Oliva a na knize je to bohužel dost znát. Autorka je nevypsaná, její myšlenky jsou neuspořádané a rozutíkají se na všechny strany. Na jednu stranu srší skvělými nápady s obrovským potenciálem, nicméně z kapitol se hned od počátku stává nepřehledná změť časových a místních linií. Jakmile se přizpůsobíte jejímu stylu, dají se již nenápadné přechody sledovat poměrně snadno. Ocenila bych však nějaké výraznější rozlišení a trochu ucelenější scény a zápletky.

Příběh působí jako fanfikce na reality show Survivor v globálnějším měřítku, ale zoufale mu chybí forma. Soutěžící se potácí od jednoho ke druhému, zdánlivě nelogicky a nesmyslně. Soutěž v podstatě nemá pravidla, celému příběhu chybí pořádný úvod do problematiky, vůle dovolit čtenáři ztotožnit se s osudy postav i snaha o gradaci napětí. Každá událost jako by stála samostatně a jedná se v podstatě o jednotlivé epizody náhodou propojené lidmi a prostředím. Kulisy jsou strohé a všemu chybí ta správná jiskra, kterou by člověk od nervydrásajícího boje o přežití očekával.

Řekli byste si, že dvanáct postav není moc a v takovém počtu lidí se lze zorientovat poměrně rychle. Anonymní vypravěč, který velice odosobněně a jako "z ptačí perspektivy" příběh zprostředkovává, pro jednotlivé soutěžící používá poměrně trefné přezdívky. Sami soutěžící se však samozřejmě vzájemně oslovují jmény. Někdy je tak velice těžké sledovat, které jméno patří ke které přezdívce, protože přiřazení není nikde explicitně zdůrazněno. Tápání a přemýšlení, jestli už někde bylo řešeno, zda Cooper je spíš Stopař, Pilot nebo Rančer pak není tak zábavné, jak by člověk čekal. Prvek, který by se dal považovat za zajímavé zpestření se tak rázem stává cestou do pekel.

Kniha jako celek není úplně stoprocentně špatná. Obsahuje pár drobných detailů, které třeba ostatní autoři nepovažují za důležité, ale tady mile překvapily. Jakmile si zvyknete na způsob vyprávění, dobře se čte a je poměrně útlá, takže k vytouženému závěru se dostanete poměrně záhy. A že ten se tedy povedl, to se zase musí nechat.
Příběh bohužel nejde vůbec do hloubky, zabývá se velice povrchně až příliš mnoha podněty a ztrácí tím punc originality, který mohl lehce získat. Z knihy nejde vůbec cítit osamění, bezmoc a strach, který by měl být samozřejmostí a jako celek působí tak nějak rezignovaně. Knize by slušelo více vyspělé psaní a rozpracování do detailů. Pročtené hodiny nepovažuji za ztracený čas, ale oslavné ódy bych s čistým svědomím pět nedokázala.

65%