27. 10. 2015

V šedých tónech - Ruta Sepetys

V roce 1941 je Lině patnáct let. Žije v Litvě a na podzim se chystá nastoupit na uměleckou školu. Než však na její vysněné studium dojde, zatkne ji i její rodinu NKVD (pozdější KGB). Lina s malým bráškou Jonasem a maminkou Jelenou jsou odvedeni k transportu do pracovního tábora neznámo kde, bez možnosti spojit se s tatínkem Kostasem. Nelidské zacházení ze strany Sovětských vojáků, neustálý hlad, nulové soukromí a otřesné hygienické podmínky by zlomily i otrlejší povahy. Lina a její rodina se však rozhodnou bojovat. Neztrácí naději a doufá, že se pomocí svých kreseb zvládne spojit s tatínkem a ten je přijde ze spárů Stalinova režimu vysvobodit.
Později pochopí, že už zdaleka nejde jen o ni, ale o celé generace lidí, které potřebují zachránit.

Patnáctiletá Lina je surově vytržena ze svého každodenního života a vlastně ani neví proč. Sovětská policie ji spolu s její matkou a bratrem nažene do vagonu pro dobytek, označí je za zloděje a šlapky, obviní z protirežimního jednání a odváží do pracovního tábora na Sibiři. Jediné, o co se Lina stará je, aby s sebou měla svůj skicák, protože kreslení miluje nade vše. Ve všem shonu při zatčení si neuvědomí vážnost situace a jídlo a pořádné oblečení se zdají jako příliš podružné záležitosti na to, aby si je zabalila. Vždyť za chvíli přece bude zase doma. Musí jít o nějaký omyl. 

Lina si žije trochu v jiném světě. Podobně jako všichni umělci vnímá okolní realitu trochu odlišnýma očima a to ovlivňuje její chování. Lina je statečná a odhodlaná, ale tenkou hranici mezi odvahou a pošetilostí nepozná. Ve snaze ochránit svou rodinu ji často nevědomky vystavuje zbytečnému nebezpečí. 
Oproti ní se desetiletý Jonas někdy chová mnohem rozumněji. Nicméně i přesto, že byl surovými životními zkušenostmi nucen rychle dospět, pořád je to jen malý kluk, který má strach, že už se nikdy nesetká se svým otcem a riziko, že ho oddělí od matky a sestry ho děsí k smrti.
Maminka Jelena je nejstatečnější a nejdobrosrdečnější postavou, s jakou jsem se kdy v knize setkala. Je ztělesněním laskavosti a optimismu, v každém se snaží najít něco dobrého a i v bezútěšné životní situaci své děti neustále povzbuzuje na duchu a udržuje všeobecnou morálku nad bodem mrazu. Mimo to je velice moudrá a zprostředkovává všem deportovaným vězňům komunikaci s vězniteli, neboť jako jediná ovládá ruštinu. 

V podstatě deníkové zápisky jsou proloženy vzpomínkami na šťastnější minulost, ve které ještě existovaly krásné okamžiky s tatínkem, Vánoce, prázdniny se sestřenicí Joanou či obyčejná rodinná večeře. Krátké kapitoly vás nutí číst dál a dál a pokud se o tak tragickém příběhu vůbec dá říct, že se dobře čte, je to tak. Stránky ubývají a vy se prostě potřebujete dozvědět všechny hrůzy, které se odehrávaly v té době v Litvě, podobně jako na mnoha dalších místech.

Vyprávění mrazivého příběhu očima patnáctileté dívky je přece jen trochu stravitelnější, než jiné knihy na téma války. Přesto autorce věříte každé slovo a pochmurná atmosféra, kterou se jí podařilo vybudovat se čtenáři zažere pod kůži jako sibiřský mráz. Brutální zacházení, hladovění, všudypřítomné vši a pach nemoci a smrti ze stránek vystupují tak skutečně, až jednoho jímá hrůza. S vědomím, že jde sice o fiktivní příběh, který je však založen na skutečných vzpomínkách pamětníků je bolest, kterou pociťujete pro hlavní hrdiny téměř nesnesitelná. 

Ačkoli jsou na sebe vězni naprosto odkázáni a na jejich vzájemné pomoci záleží jejich život, ani po nekonečně dlouhé době o nich Lina nemluví jmény. Těžko říct, zda proto, že jejich jména nezná, nebo proto má jiný důvod, každopádně její přezdívky pro jednotlivé členy jejich transportu tvoří zajímavý aspekt příběhu, který se více než co jiného vrhá na jejich pobyt v táboře světlo bolestné reálnosti.

Zoufalé časy si žádají zoufalé činy, ale hlavně jde o lásku více, než kdy jindy. A to nejen o tu mileneckou a manželskou, ale hlavně rodinnou, i když romantická linka, více než potřebná v takovýchto časech, není úplně vyloučena.
Vzhledem k tomu, jak důležitým aspektem byly Lininy kresby, ocenila bych i ilustrované vydání této knihy. Obrázky by dodaly formě vyprávění na autentičnosti a hrozivosti.

V šedých tónech rozhodně není jednoduché a oddechové čtení. Jde o krutý, drastický příběh plný bídy, utrpení a bolesti a přesto je jaksi krásný. Autentická zpověď dívky, která si prožila nejhorší okamžiky dějin se dotkne vašich nejniternějších pocitů a vyrve vám srdce z těla. 
Přece jen však jde o beletrizované vyprávění, které se dobře a rychle čte a vy budete mít chuť se trochu mučit s postavami a budete hltat kapitolu za kapitolou, jen abyste se dozvěděli, jak vše skončí. Budete hlavním hrdinům fandit, budete pociťovat bezmoc a touhu pomoci. Budete se stydět za lidskou rasu, že dopustila, aby se takovéhle věci odehrávaly. A budete doufat, že už jsme se z minulosti poučili a ta se nebude nikdy opakovat. 

Knížku bych s čistým svědomím doporučila i těm, kdo za normálních okolností podobné téma nevyhledávají, neboť i já patřím k tomuto druhu čtenářů. Historická fikce mi nic neříká, ale V šedých tónech si dokázalo probojovat cestu tlustou skořápkou odmítnutí a já jsem moc ráda, že se tak stalo. Ruta Sepetys napsala výjimečnou knihu, která si žádala mnoho hodin výslechů pamětníků této hrozivé éry, několik návštěv Litvy a hlavně obrovskou míru empatie pro bolest těch, kdo tohle všechno prožili. Podařilo se jí vybudovat příšerný a a varující, přesto nádherný příběh plný pravdy, bolesti, lásky i naděje. Zkrátka takový, který by si měl přečíst každý bez rozdílu věku a žánrových preferencí.

95 %

Spočítala jsem nás – šestačtyřicet lidí namačkaných v kleci na kolech nebo možná v pojízdné rakvi. Prsty jsem črtala do vrstvy špíny na podlaze obrázek za obrázkem, znovu a znovu.
Lidé si povídali o tom, kam asi jedeme. Někdo říkal, že do hlavního sídla NKVD, jiní mysleli, že do Moskvy. Prohlédla jsem si je. Ve tvářích se jim zračila jejich budoucnost. Viděla jsem odvahu, vztek, strach i zmatení. Z jiných čišela beznaděj. Už to vzdali. Co čeká mě?
Jonas si z obličeje a z vlasů odháněl mouchy. Matka tiše mluvila se ženou, co měla syna v mém věku.
"Odkud jsi?" zeptal se ten kluk Jonase. Měl vlnité hnědé vlasy a modré oči. Byl podobný oblíbeným klukům od nás ze školy.
"Z Kaunasu," odpověděl Jonas. „A ty?“
"Ze Šančiai."
Mlčky jsme se na sebe podívali, připadala jsem si trochu trapně.
"Kde máš tátu?" vyhrkl Jonas.
"V litevské armádě." Kluk se odmlčel. "Už je docela dlouho pryč."
Jeho matka vypadala jako důstojnická panička, nóbl a ne zrovna zvyklá na špínu. Než jsem Jonase stihla zarazit, brebentil dál.
"Náš tatínek pracuje na univerzitě. Já jsem Jonas. A tohle je moje sestra Lina."
Kluk na mě kývl. "Já jsem Andrius Arvydas." Kývla jsem na něj taky a odvrátila pohled.
"Myslíš, že nás nechají vystoupit? Aspoň na pár minut?" zeptal se Jonas. "Aby nás táta viděl, jestli tu někde je. Takhle nás nenajde."
"NKVD nám toho moc nedovolí," odtušil Andrius. "Viděl jsem je, jak zmlátili někoho, kdo se pokusil utéct."
"Říkali nám, že jsme prasata," povídal dál Jonas.
"Neposlouchej je, Jonasi. To oni jsou prasata. Pitomá prasata," ozvala jsem se.
"Psst. To bych neříkal," upozornil mě Andrius.
"Jsi snad policajt?" obořila jsem se na něj.
Andrius zvedl obočí. "Ne, jen nechci, abys měla problémy."
"Ne že kvůli tobě budeme mít problémy, Lino," přidal se Jonas.
Pohlédla jsem na mámu.

"Dala jsem jim, co jsem měla. Lhala jsem a tvrdila jim, že je mentálně zaostalý. Neměla jsem na výběr," šeptala Andriusova matka. "Rozdělili by nás. Teď mi nezbylo nic, ani drobeček."
Share:

12 komentářů:

  1. Já jsem V šedých tónech četla a moc se mi knížka líbila určitě si ji někdy přečtu znovu. :)
    Blog:Reading With Lucy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No paráda :) Kdybys chtěla, můžeš se zaregistrovat na našem fóru a se členy Čtenářského klubu prodiskutovat své pocity ohledně téhle ne zrovna jednoduché knížky, případně i dalších, které budeme číst, nebo těch, které jsme už v minulosti četli :) Odkaz najdeš v pravém menu tady na blogu :)

      Vymazat
  2. Moc hezká recenze, její čtení plus tvoje shrnutí na fóru mě úplně vrátilo k tomuhle příběhu. Máš pravdu, že kdyby byla knížka doplněna o Lininy malby, bylo by to určitě ještě silnější. Jsem ráda, že se ti příběh taky tolik líbil a nezklamal tě :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :) To jsem ráda :) A myslím, že naše diskuze byla naprosto vyčerpávající a já ti děkuji za tvou akčnost :)
      Kresby by dokreslily atmosféru :) Ne že by mě neděsila vlastní obrazotvornost, ale přece jen.
      Taky mám velkou radost. Měla jsem obrovské obavy :)

      Vymazat
  3. Tuhle knížku si chci přečíst. A jednou se k ní určitě dostanu. Musím, vždyť je to mé "oblíbené" téma a slyším na ni chválu i od lidí, které druhá světová nebere. :)
    No, v souvislosti s tím bych ráda sdílela http://kosatec.blogspot.cz/2015/03/zadna-pohadka-na-dobrou-noc.html -> teď, když máš ke knize co říct, můžeš autorce udělat radost. :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No právě, myslím, že tobě se rozhodně bude líbit, když tě knížky o válce zajímají :)
      Mě nebere vůbec a jak se mi skvěle četla :)
      Omrknu to, díky! :)

      Vymazat
  4. Knihu jsem ještě nečetla, ale kvůli chvále ostatních rozhodně chci. Pamatuji si, jak jsem raději sáhla po té novější knize Ruty Sepetys s názvem Potrhaná křídla. Nebylo to špatné, ale teď už bych si ani nevybavila jméno hlavní hrdinky. Rozhodně si chci však V šedých tónech přečíst dřív než vyjde Salt to the Sea, které zní naprosto úžasně!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozhodně bys měla :) Já zase nečetla Potrhaná křídla, protože v době kdy vyšla, jsem už měla doma tuhle a nechtěla jsem kupovat další knížku od neověřené autorky, ale rozhodně teď mám v plánu si Potrhaná křídla taky přečíst a jsem celkem ráda, že přijde na řadu jako druhá :)
      O Salt to the sea jsem ještě asi neslyšela, ale hned to jdu omrknout a postesknout si, že si to přečtu až za sto let :D

      Vymazat
  5. Chtěla jsem se účastnit Halloweenského hopu, ale tuto knihu jsem četla. Tak píši sem, že i mně se kniha moc líbila viz můj blog www.siraelxy.blogspot.cz a protože podporuji začínající knižní blogerky, mrkni na http://atreeofbooks.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Aaa, škoda :( Ale tak na ostatních blozích jsou taky prima výhry, tak doufám, že své štěstí zkusíš jinde :)
      V šedých tónech je naprosto nádherná kniha a já doufám, že někomu udělá radost. Tenhle příběh by totiž neměl zůstat bez povšimnutí :)

      Vymazat
  6. Vynikající, vynikající, vynikající (jo, fakt to myslím vážně) recenze! Krásně uspořádané a skutečně obratně přenesené myšlenky na "papír". Mrazilo mě při čtení a nedovedu si představit, jak silné pocity musí vyvolávat samotná kniha. Jak víš, mám ji doma už dlouho a pořád jsem nesesbírala dost odvahy a neměla tu správnou náladu na její přečtení. Co jsi se do ní ale pustila ty, tak jsem se ujistila, že si ji v dohledné době také přečtu. Moc se mi líbí představa příběhu o válce očima dítěte. Myslím si, že tento koncept nabízí velký potenciál na vyvolání opravdu silných emocí. Střet nevinného dítěte a nepředstavitelných hrůz války. Moc děkuji za recenzi, utvrdila mě v tom, že knihu si prostě musím přečíst a že se mám na co těšit!
    Člověku je jen trochu smutno, když se podívá kolem sebe a vidí, jak se lidé chovají, jaké mají názory (hlavně teď v době uprchlické krize je to do očí bijící).. Jako kdyby tahle hrůzná tvář historie nebyla dostatečně odstašujícím příkladem.. Jako by krev tisíců nevinných lidí byla prolita zbytečně. Kéž bych se mýlila :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivetko, ty jsi vážně cukroušek ♥♥
      Díky moc za veškerá milá slova. Úplně mi prozářila den :)
      No to si piš, že je to síla. V jednu chvíli jsem musela knihu zavřít a počkat na příhodnější situaci, kdy budu pokračovat, protože jsem si nemohla dovolit být pak celý den emocionálně na dně a já věděla, že kdybych pokračovala, tak se rozbrečím a to jsem v autobuse fakt nechtěla...
      Naprosto tě chápu, nebyla jsem si jistá, že jsem ve správné náladě ani ve chvíli, kdy jsem se odhodlala, že si ji přečtu, ale jakmile jsem zdolala prvních pár stránek, všechny obavy mě opustily a já jsem šíleně ráda, že mi Čtenářský klub dal důvod se k této krásce, kterou mám doma už takovou dobu, konečně dokopat... :)
      Potenciál je naplněn a i když je hlavní hrdinka někdy trochu otravná, přesto je skvělou vypravěčkou...
      Rádo se stalo :) Těším se na tvou! :)
      No přesně. Spíš je mi z toho úplně špatně a nechápu to. Nechci malovat čerta na zeď, ale myslím, že se ještě nějaké války dožijeme...

      Vymazat

Děkuji za tvůj příspěvek! Z každé zpětné vazby mám velkou radost a na veškeré komentáře odpovídám :)

Právě čtu

Právě čtu

Opozdilec
tagged: currently-reading

goodreads.com

Followers

Instagram

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná čtyřiadvacetiletá holka z Prahy, která si myslí, že má občas co sdělit světu, tak se rozhodla zkusit blogovat. Převážně o knihách. Nemá vyhraněný oblíbený žánr, ale poslední dobou se soustředí hlavně na thrillery, detektivky, romány pro ženy, okrajově sci-fi, fantasy Takže se příjemně usaďte a čtěte nepřeberné množství jejích článků! Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené modrým písmem (kurzívou), jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Knihy měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

V termínu 5.-9.7 probíhá mimořádné společné čtení knihy Něco víc. Zapojte se!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři