Dvojromán Patrika Hartla vám dává možnost knihu prožít po svém. Můžete začít příběhem Veroniky, nebo nejdřív vyzpovídat Jáchyma. Ať už začnete ze kteréhokoli konce, vyprávění bude kompletní teprve až přečtete obě strany. Žádná z událostí se neopakuje, naopak se skvěle doplňují. Lépe než kdy dřív pochopíte, že svět je malý a o náhody tu není nouze.
Okamžiky štěstí jsou jednou z těch knih, kterou je nejlepší začít číst s minimální znalostí i nejmenšího nástinu děje. Veroniku a Jáchyma byste měli poznat sami a způsobem, který znáte za vhodný. Oba příběhy stojí za to, každý je svým způsobem úplně jiný a ačkoli se prolínají, nikdy ne nestane, že byste měli pocit, že čtete podruhé tu samou knihu. Jednání hrdinů nemusíte (a nebudete) chápat, nemusíte s ním souhlasit, ale jejich prožitky se vás dotknou a než si to stihnete uvědomit, stanou se součástí i vašeho života.
Česká literatura se čte tak nějak úplně jinak, než ta překladová. Nejde jen o domácí a důvěrně známé prostředí, ale i celkový nevysvětlitelný pocit sblížení s postavami a když ne přímo ztotožnění se s jejich osudy, tak uvěřitelnost, že tohle se někde opravdu děje. Samozřejmě, že autor občas trochu přehání, zejména v oblasti nevěry a lží, nicméně jako demonstrativní ukázka každodenních peripetií těch nešťastnějších z nás, je jeho výklad přesný.
Možná vám Hartl sebere víru a iluzi o dlouhodobých vztazích, znechutí vás omluvnými manévry hrdinů, uvrhne vás do deprese a paranoidního přehodnocování chování lidí kolem vás, ale rozhodně na vás zapůsobí a vyvolá ve vás celou škálu emocí, což je pro mě rozhodně znak skvěle napsané knihy.
Nápad na dvojromán se Hartlovi opravdu povedl a to, že má čtenář určitou svobodu a možnost volby, jak chce příběh sourozenců Rozsypalových prožít a vědomí, že sám mohl ovlivnit svůj zážitek ze čtení je neuvěřitelně fascinující. S hlavními hrdiny a jejich přáteli toho prožijete tolik a tak intenzivně, že už se po čase na Ořechovku budete vracet jako staří známí.
Autor se nevyhýbá žádnému tématu, nic pro něj není tabu, úzkoprsí stydlíni tedy budou možná nemile překvapeni. Taková drobnost by však neměla nikomu zabránit, aby se čtení absolutně odevzdal. Hartlův styl vás totiž bude nutit se ke knize vracet v každé volné chvíli. Jeho postavy jsou když nic jiného tak autentické, dialogy svěží a opravdové a emoce odhalené až na dřeň jako na divadle.
Okamžiky štěstí, ač by se tak podle názvu mohlo zdát, nejsou nejpozitivnější knihou na světě. Naopak je v nich hodně smutku, bolesti, trápení a zrady. Pro jednou nebudete toužit být hlavními hrdiny příběhu, ani se s nimi osobně setkat. Nebudete mít chuť být v jejich kůži. Nicméně čtení nebudete rozhodně litovat. S Veronikou a Jáchymem budete soucítit a modlit se za to, aby konečně nalezli alespoň okamžik štěstí.
Knihu bych doporučila všem dospělým čtenářům, kteří hledají příběhy, které se mohly stát a touží po naději na lepší zítřky. Při čtení si uvědomíte, jak je důležité prožívat právě probíhající okamžiky štěstí a nepřehlížet je kvůli nerealistické touze po něčem lepším. Nezapomínat radovat se z maličkostí. A v neposlední řadě být vděčný za lidi ve svém životě, kteří si vaši lásku zaslouží.
80%
Napsala jsi to opět moc hezky. Sama jsem si o ději moc nezjišťovala a tak to chci i nechat, než se ke knížce opravdu dostanu :) Jsem ráda, že se ti líbila a jsem na ni opravdu zvědavá. Tohle vyznění je důležité, člověk by si to měl uvědomovat co nejčastěji :)
OdpovědětVymazatDěkuji! :)
VymazatJá jsem hrozně ráda, že jsem o ní vlastně nic nevěděla. Pak to bylo jedno překvápko za druhým :D
Moc pěkná recenze. Mamce jsem objednala od Hartla Prvok, Šampón, Tečka a Karel, tak doufám, že bude mít radost, protože si knížky od něj chce už delší dobu přečíst. :)
OdpovědětVymazatKnížka vypadá hodně zajímavě, ale bojím se, že bych se do čtení musela nutit, a to mi přijde zbytečné, když je tolik jiných skvělých knížek. :/ :)
Fandom Before Blood CZ
Děkuji moc :)
VymazatMě by asi nenapadlo po jeho knihách sáhnout, resp. kdysi jsem měla možnost číst Erotikon a nějak mě to nezaujalo, ale Okamžiky mi doporučila kamarádka a nelituju :)
Rozhodně to nebyla moje poslední knížka od něj :) Mě to bavilo hodně, i když je to diametrálně jinde od věcí, co čtu normálně :)