Kim Stoneová je věčně zamračená policistka naprosto oddaná své práci. Radost jí dokáže udělat jen několik hodin ve společnosti zamaštěných součástek k motorce a Vivaldiho Čtvera ročních dob. Má jen jediného opravdového přítele, zato spoustu kostlivců ve skříni, kteří ji chodí pravidelně strašit. Její minulost není právě nejrůžovější a zformovala si slupku tak tvrdou, jakou jen tak drobná žena může snést, aby byla vůbec schopna normálně fungovat. Její odhodlání nikdy nebylo silnější, než když se její případ týká záhadných úmrtí v bývalém dětském domově, o která se dlouhá léta nikdo nezajímal, jako by nechtěné děti neměly právo na spravedlnost.
Policisté z Black Country mají zase jednou plné ruce práce. Oficiálně jim velí Kim, ale i ona se musí někomu zodpovídat. A ten někdo často není jejím postupům právě nakloněn. Kim je dobrá policistka a její šéf to ví, ale jejich pohled na věc se v tomto konkrétním případně značně rozchází.
Vyprávění o současnosti, kterým sledujeme pátrání a životní peripetie policistů i podezřelých je šikovně proloženo myšlenkami a vzpomínkami záhadného vypravěče, jehož totožností si čtenář nemůže být jist. Krátké kapitoly nadupané akcí povzbuzují zvědavost, podporují neuvěřitelnou čtivost a dodávají knize na již tak slušném tempu. Gradace je vystižena skvěle a i v momentě, kdy pátrání vězí na mrtvém bodě, kniha je akční a plná překvapení.
První díl série o Kim Stoneové se dá směle srovnávat s jakoukoli jinou detektivní sérií, kde je ústřední postavou jeden detektiv, jehož očima sledujeme průběh vyšetřování a do jehož soukromí strkáme opakovaně nos. Kim není zrovna ukázkově svěřovatelský typ a její minulost je čtenáři záhadou po delší dobu, než je obvyklé. Chladná policistka však má něco do sebe a získá si vás svým odhodláním, vytrvalostí a samozřejmě velkou dávkou odvahy a vzdorovitosti vůči autoritám.
Ráda bych Němý křik doporučila čtenářům, kteří dokáží ocenit detektivky s přidanou hodnotou a hlavně těm, kteří mimo perfektně vedeného vyšetřování hledají něco navíc. Kniha obsahuje poměrně velké množství postav a i když přímo nevyžaduje soustředěné čtení na jeden zátah, vlastně vám ani moc nedá jinou možnost. Je napínavá, zábavná, lehká a přitom propracovaná, logická a dokonale vyeskalovaná. Její čtení vám příliš času nezabere, ale nastolená témata vám uvíznou v hlavě a budete nad nimi dumat ještě pořádných pár týdnů. Nezapomenutelná není, ale přesto ve vás zanechá nevysvětlitelný a nepopsatelný pocit jakési definitivnosti.
90%
Neříkala jsi něco o tom varování "na vlastní nebezpečí"? :D Asi bych se nad sebou měla zamyslet, ale detektivky, thrillery, otáčení stránek neskutečnou rychlostí, zadržování dechu, to je prostě moje a chci toho víc a víc. Po Němém křiku už nějakou dobu taky kokám a rozhodně patří k těm, které si chci přečíst :) Super recenze.
OdpovědětVymazatNo vidíš to, promiň :D Musím přijít na to, kam ho umístím :D
VymazatJá už prakticky nečtu nic jiného, ale je fakt, že občas od toho člověk potřebuje trochu odstup, protože se mi občas už pletou všechny dohromady :D
Já jsem ho musela mít a rozhodně nelituju :)
Díky :)