Kečupová mračna - Annabel Pitcher

Byla jednou jedna dívka. Říkejme jí třeba Zoe a představme si, že žije v Bathu v Anonymní ulici č.1. A tížily jí výčitky svědomí, protože kvůli tomu co udělala, už se možná nikdy nepodívá do očí hned několika lidem.

Zoe má tajemství, se kterým se nemůže svěřit nikomu ve svém okolí, ale nutně ho potřebuje někomu odvyprávět. Najde si tedy adresu odsouzeného amerického zločince, který v cele smrti čeká na svůj soudný den a pomalu mu odhaluje veškeré události, které vedly k tomu okamžiku, kdy udělala něco neodpustitelného. 
Pro svou zpověď si vybrala Stuarta Harrise, protože jen on může pochopit ten sžíravý pocit hanby, znechucení a strachu. Prostřednictvím dopisů ho seznamuje se vším, co vedlo k tomu osudovému dni, kdy se stalo něco hrozného, co by nemělo nikomu projít.

Zoe už několik měsíců netráví večery a noci jako typická náctiletá holka. Místo večírků a zábavy s kamarády se zavírá do zahradní kůlny, sedá si na kupu dlaždiček, které ji pak celou dobu tlačí do zadku a píše dopisy odsouzenci k smrti. Ona se totiž potřebuje vypovídat z něčeho, co se nikdy nemělo stát.

Zoe je až na tu maličkost se zločinem typická středoškolačka. Má dvě mladší sestry, nejlepší kamarádku a ambiciózní matku, která doufá, že se z ní stane právnička. Užívá si radostí dospívání a žije víceméně normální život. Až do toho dne. Až do 1.května. 
No a pak je tu samozřejmě on. Nebo spíš oni. Záhadný krasavec a školní frajer, za kterým se otáčí každá holka. Co mají společného a co k nim Zoe tak táhne? A jak je možné, že si kluk jako Max vybral zrovna ji? A kdo je ten tajemný tmavooký fešák, co se objevuje a záhadně mizí?

Kečupová mračna nevyhnutelně zaujmou už svým uhozeným názvem a výraznou obálkou. A když knížku poprvé vytáhnete z regálu a uvidíte kresbu ptáčků na hraně stránek, tak jste ztraceni a další věc, kterou uděláte je, že si ji nesete z pokladně. 

Knížky psané v dopisech jsou mezi čtenáři poměrně populární a ani já nejsem výjimkou a podobné příběhy vyhledávám. Dobře a rychle se čtou a člověk se díky nim snadno vžije do děje díky přesné charakterizaci časového odstupu mezi dopisy, a vlivem osobitého stylu pisatele se sblíží s hlavními hrdiny jedna dvě. 
Zde je hlavní hrdinkou Zoe a o nikoho jiného vlastně ani nejde. Jedná se o její zpověď a její utrpení. Zoe není sympatická hlavní hrdinka. Vlastně žádná z postav není nijak extra milá a nejspíš na všechny brzy zapomenete. Žádný zapamatovatelný charakter, žádná velká sláva se nekoná. 

Na to, jak si autorka dala záležet na načasování a napětí které dávkovala opravdu poctivě a zkušeně, v knížce se najde několik věcí, které opravdu nezvládla. Nejvíce do očí bijící je samozřejmě věk hrdinů. Nevím, proč knihy pro mladé musí být o tak mladých lidech. Nevím, jak by všechny popisované zážitky mohla prožít holka v Zoeině věku. Na puberťačku se místy sice chovala docela přesvědčivě, ale nějak jsem jí ten její věk zkrátka nebaštila. 

V průběhu čtení jsem se nemohla ubránit srovnání s Esejí o tragédii a stejně jako u Eseje jsem i tady byla závěrečným vyvrcholením tak trochu zklamaná. Mějte mě za cynika, ale takhle jsem to prostě cítila a mrzí mě, že jinak senzačně propracované vyprávění vede k něčemu tak očividnému a "banálnímu". Neříkám, že to co se stalo lze brát na lehkou váhu, jen bych od autorky, která vymyslela bezvadný průběh, čekala víc fantazie, co se zakončení týče a rozhodně bych si nemyslela, že to takhle "odflákne". 

Přesto, že se mi knížka četla moc dobře a já jsem se ke čtení vracela radši a častěji, než jindy (a tato skutečnost mi většinou pro jednu hvězdičku navíc stačí), tady mi svědomí nedovolí hodnotit nijak vysoko. Něco mi na Kečupových mračnech zkrátka skřípalo a já nejsem schopná ani ochotná tyto drobnosti překousnout. I tak si ale troufám tvrdit, že pro svou cílovou skupinu jde o kvalitně a velice čtivě napsaný příběh, který pobaví i pohladí po duši, na dva tři večery připoutá ke čtení a donutí se zamyslet nad poselstvím, které kniha nese. Protože to tam jistojistě je. Jen ho odhalit.

60 %