VLASTNICTVÍ
Určitě už vám, jakožto vášnivému sběrateli knih, někdy někdo řekl něco ve stylu: "Proč si ty knížky prosím tě kupuješ, když si je jen jednou přečteš a pak už na ně nesáhneš? Nepřijde ti to jako vyhozené peníze?" Pravděpodobně se vám v takové chvíli podobně jako mně zatmělo před očima a měli jste chuť od tohoto člověka odejít co nejdál a už s ním nikdy v životě nepromluvit, protože by vám jeho obličej pořád připomínal, jakou chybu v úsudku udělal, když vám takovou hroznou věc řekl. Ale protože jste kliďasové od přírody a rodiče vás dobře vychovali, zachovali jste chladnou hlavu a začali s vysvětlováním. "Jen ať se teď škvaří, ve vlastní šťávě, když si tak naběhnul," pomysleli jste si a začali rozvleklou litanii o tom, proč je skvělé vlastnit takovou spoustu knih, že tvoří polovinu výzdoby vašeho bytu.
"Hele, ty máš určitě taky nějakou posedlost, kterou bych nepochopila, tak do mě laskavě nerýpej! Někdo sbírá to, jiný zas ono! Knížky jsou skvělé! A navíc, ke svým oblíbeným se vracím! A ani mě nenech začít o tom, že v interiéru máloco vypadá tak nádherně a uklizeně, jako knihy! A co teprve kolik mi to nabízí konverzačních témat, když někdo přijde ke mně domů a uvidí moji knihovnu? Jo a taky pak vypadám fakt chytře, když mám tolik knih. A navíc si je ode mě půjčuje mamka. Dokonce mi dává roční členský příspěvek, protože funguju jako její osobní knihovnice. A půjčuju je i dalším. I když většina mých kamarádů se nechá zastrašit mým proslovem o tom, jak s mými knížkami správně zacházet.
Knížky jsou prostě nádherné, krásně voní, skvěle vypadají a když chci, aby autor napsal něco dalšího, musím ho podpořit! To, že si knížku stáhnu zadarmo z internetu mu zrovna nájem nezaplatí, nemyslíš? A za dobrý příběh ty peníze utratím ráda! Kolik ty utratíš za pivo/cigarety/posilku/permanentku na hokej/kino/počítačové hry/elektroniku/jakýkoli nákladný koníček? No tak vidíš. Když si nějakou super knížku přečtu, chci ji vlastnit. Chci mít možnost se k ní kdykoli vrátit, mít ji na očích, užívat si skvělou grafickou stránku jejího zevnějšku a ve chvílích, kdy se mi po ní stýská si jen tak prolistovat oblíbené pasáže...."
V podobném duchu byste pochopitelně mohli pokračovat ještě mnoho minut či hodin, akorát by vaše obecenstvo pravděpodobně rapidně prořídlo. Ale chápete, kam tím mířím, ne?
VAZBA
Odvěký boj, který nemá správné řešení. Pevná, nebo brožovaná vazba? Luxusně vypadající hardback, ze kterého úzkostlivě sundaváme přebal, aby se náhodou nepoškodil a jímž se posléze dají snadno zakrýt pošramocené rohy a jiné nevyhnutelné známky opotřebení, nebo paperback, jehož hřbet je po prvním přečtení nenávratně zničen? Jak je to správně a co máme jako milovníci knih radši?
Já nedokážu říct, který formát je můj oblíbený. Stejně jako mají lidé nejrůznější styly oblékání, i ke každé jednotlivé knize se hodí něco jiného. U nás je to trochu jinak, než v zahraničí, kde je paperback jednoduše levnější alternativou knihy a většina titulů vychází v obou variantách a je už je na zákazníkovi, jakou si vybere. U nás většinou čtenář takovou možnost volby nemá (s výjimkou nakladatelství Host pokud vím a i Knižní klub a Yoli se o podobnou politiku nějakým způsobem pokouší) a možná je to trochu škoda.
Jakkoli jsem na své knihy opatrná a jsem ráda, když i po přečtení zůstanou jako nové, u většiny brožovaných knih to neplatí. Zatímco poškozená, skvrnitá či rozlepená pevná vazba ve mě vyvolává směs děsu, smutku a vzteku, pěkně ušmudlaný a odřený paperback se zjizveným hřbetem ve mě vyvolává dojem knížky, která je správnou dávkou čtena, milována a užívána. Vždycky si v takovéhle roli představím ošoupané Zeměplošské knížky z knihovny a zamyslím se nad tím, kolika lidem už prošly rukama, kolik lidí si ji užilo, kolik lidí ji nosilo v tašce a vytahovalo při každé volné příležitosti a jednoduše se zamilovalo do brilantně zkonstruovaného příběhu toho nejzábavnějšího fantasy všech dob.
Zatímco osmisetstránkové paperbackové vydání jednoduše nedává smysl, protože by se při prvním otevření rozpadlo, pevná vazba je v souvislosti s tloušťkou poměrně univerzální. Paperbac zase jednoduše strčíte do nejmenší kabelky a při troše snahy i do kapsy (někdy mě fascinuje, co všechno lidi narvou do kapes), zato knížka v pevné vazbě není zdaleka tak flexibilní. K některým žánrům se pak majestátně vyhlížející pevná vazba ani nehodí. Podobně jako když vidíte potetovaného punkera poprvé v kvádru, máte pocit, že se ve svém ohozu jednoduše necítí ve své kůži, podobně byste některé sci-fárny a fantasy knížky nesvázali do pevné vazby. Pro jiné typy literatury je naopak brožovaná vazba příliš barbarská a neelegantní.
Každá mají svá pro a proti a debata na toto téma by vydala na vlastní článek a proto ji zde nyní raději utnu a nechám si argumenty zase na jindy.
VĚHLAS
Občas se říká, negativní reklama, taky reklama, což je nepochybně pravda. Já bych k tomuto tématu ještě doplnila, že občas by možná lepším postojem bylo: Žádná reklama, taky reklama.
Vzhledem k neuvěřitelnému a nepředstavitelnému množství knih, které denně vychází je jasné, že se nakladatelé musí pekelně snažit, aby v konkurenčním prostředí obstáli a prodali co nejvíce výtisků svých knih. A s tím samozřejmě souvisí promyšlené a nákladné marketingové kampaně. Když se lidé o knížce nedozví, jako by ani nevyšla. V době sociálních sítí a knižních blogů se samozřejmě nabízí celá řada způsobů propagace, ale pochopitelně se neupouští ani od těch starších a tradičnějších. Z rámečků v metru na nás denodenně útočí desítky plakátů s knižními novinkami, které se zaručeně zalíbí milovníkům... (chybějící doplňte podle momentálního módního trendu), novinové články upozorňují na hity daného období, obdivuhodně vystavěné pyramidy samotných knih v knihkupectví lákají k prozkoumání. Člověk je reklamě vystaven každý den, ať už chce a uvědomuje si to, nebo ne.
Člověk by čekal, že se takovéto slávy dostane jen opravdu dobrým knihám, které stojí za přečtení. Ale to bohužel není vždy pravda. Účelem reklamy není zpropagovat bestseller, ale vytvořit ho.
Co je to vlastně bestseller? Samozřejmě, že si každý nemůže libovolně říct, že označí nějakou knihu za bestseller, aby se zvedl její prodej, ale ani není nijak globálně definováno, kolik výtisků je třeba prodat, aby byla kniha bestsellerem. Jinak by se samozřejmě v okamžiku vydání nemohla tímto líbivým přídomkem označit. Proč se tedy zákazníkům toto slovo tak líbí a nechají se jím tak snadno přesvědčit, když samo o sobě, není žádnou zárukou kvality, ani ničeho jiného?
Jakkoli se reklamy na knihy tvoří s dobrým úmyslem knihu zpropagovat a dát jí pozitivní nálepku, občas jsou spíš na škodu. Čtenář by čekal, že kniha s masivní marketingovou kampaní bude mít opravdu vysokou úroveň, určitou dávku originality a stane se opravdu nezapomenutelnou. Tohle umělé zvyšování očekávání však nakonec zapůsobí právě opačně a občas třeba i pošramotí čtenářský zážitek. Ale co z toho, když už jsme si knihu koupili? Znamená to, že reklama zafungovala a my máme po legraci, zatímco na druhé straně prodejního pultu jsou za vodou.
Jak pohlížíte na vlastnictví knih? Kupujete si knihy i zpětně po tom, co si přečtete třeba knihovní výpůjčku? Preferujete pevnou, nebo brožovanou vazbu? A jak na vás působí reklama?
O vlastnictví mi ani nemluv, je to nemoc, člověk je prostě potřebuje :) Některým absolutně nedokážu odolat :) Někdy dojde i k tomu, že si něco koupím na základě výpůjčky :)
OdpovědětVymazatAno, tohle je téma na hodiny, stejně se nevyřeší, jak píšeš, každému sedí něco jiného, stejně tak samotné knížce :) S tou Zeměplochou máš pravdu, to jsou snad nejomakanější knížky, budu jí muset dát někdy zase šanci, četla jsem jednu a ta mě nějak nebavila :)
S bestsellery jsem opatrné, je to opravdu hodně matoucí označení, ale samozřejmě i na mě dokáže reklama zapůsobit :) V poslední době mi asi nejoriginálnější přišla bublina kolem Ostrova lhářů, to bylo opravdu skvělé a líbí se mi, že se to lhaní kolem udrželo :) On to byl vlastně poměrně risk, ale čtenáři drželi partu a pěkně se napínali :)
Nezasvěcení nepochopí! :D Já to tak právě dělám, když mám penízky. Postupně doplňuju do sbírky i knížky, které už jsem četla, jednoduše proto, že je mám ráda a chci je vlastnit :)
VymazatŽe? :D Taky mi přijde, že jsem Zeměplochu nikdy neviděla zachovalou :D Rozhodně jí dej šanci. Jen nečti Barvu kouzel, i když je první...aspoň mě fakt nebavila, i když jsem velký fanoušek :)
Na mě působí hrozně...vůbec jsem snadno ovlivnitelná - třeba když jsem v obchodě a u pokladny jsou poličky se sladkostmi....musím si něco koupit :D
Ta byla hodně propracovaná a taky jsem se až divila, že to všichni tak důsledně dodržovali, ačkoli ten opar tajemna paradoxně způsobil, že se všichni měli na pozoru a některé pak třeba ten velký zvrat tak nepřekvapil, protože prostě něco šokujícího hledali :)
Po dlouhý době přidávám komentář a omlouvám se, byla jsem hrozně líná (což mě neomlouvá). No to je fuk :D
OdpovědětVymazatJá knihy miluji. A je samozřejmě mnohem lepší, když je můžu mít a kdykoli se k nim vracet. :) A občas si kupuji knihy, které jsem měla z knihovny půjčené a moc se mi líbily.
Kdysi jsem preferovala hardback, ale v poslední době už je mi to spíš jedno. Navíc jsem získala slabost pro malé paperbacky (formát třeba Zeměplochy). Nemůžu si pomoc, ale přijdou mi hrozně roztomilý :D
A já myslím, že reklama není dělaná pro lidi jako jsme my, kteří přečtou 50 a více knih za rok a už mají trochu vytříbený vkus, ale spíše pro lidi, kteří jich přečtou tak okolo 10. Tím se nechci nikoho dotknout, ale přijde mi, že takovým lidem se líbí mnohem víc věcí nebo jak to říct. Navíc pochybuji, že takoví lidé sledují, co se na knižním trhu děje, takže třeba mají ten pocit, o kterém píšeš. Že když už to má takovou reklamu, že to musí stát za to.
Nedávno mě zarazilo, kolik lidí považuje tu nálepku Světový bestseller za záruku dobré knihy. 50 odstínů šedi je taky bestseller a asi bych si ho nikdy nepřečetla :D
A reklama u mne působí spíš v jiných oborech než u knih (třeba u jídla). :D
Neboj, odpouštím ti :D
VymazatTak to jsme na tom samozřejmě stejně! :)
Jsou roztomilé. Taková zakoncentrovaná miniaturní dokonalost :)
To máš asi pravdu no. Tyhle rámečky v metru a podobně jsou rozhodně mířené na masy, berou si na paškál univerzální věci, které mají potenciál určit nový trend a zalíbit se těm méně zasvěceným :)
Já 50 odstínů úplně neodsuzuju, líbí se mi, že přiměly tolik lidí ke čtení, ale taky mě to úplně neláká :D
Jídlo...to je moje :D Jak jsem psala v komentáři výše - když jsou u pokladny v supermarketu sladkosti, nedovedu odolat :D
Úplně dokonalý článek, jako vždycky naprosto se všemi třemi body souhlasím! Buď jsme knihomolové podobně naladěni nebo nevím co :D
OdpovědětVymazatUrčitě budu některé z tvých argumentů na sběr knih používat. ;)
Co se vazby týče, taky mám moc ráda, když je knížka tak hezky decentně odrbaná. :) Momentálně čtu sedmisetstránkové Bídniky v paperbacku (Filmová řada od Academie) a je to fakt náročné. Čtu to jenom doma, už asi měsíc, protože ne každý den se k tomu dostanu, ale díky tomu se mi zatím vazba příliš neponičila. I tak mi to vadí. Naopak třeba Harry Potter, to je největší skvost mé knihovny. Mám takové to paperbackové vydání z krabice, kterou jsem už dávno ztratila, ty knížky fakt vypadají čteně, vůbec nejsou rozpadlé, ale odrbané rozhodně a fakt se mi ten pohled na ně líbí. Navíc fakt božsky voní. :)
No a s tím věhlasem, víc už dodat nemůžu. :)
Děkuju moc!! :)
VymazatAsi jsme :D Jen o tom nevíme, než to někdo dokáže slovně sesumírovat :)
Dobře, pak dej vědět, jak zafungovaly :D
Tak Bídníci jsou zrovna jedna z těch knih, co se do paperbacku moc nehodí, ale zase chápu, že je chtěli do filmové řady zahrnout a tak jim nic jiného nezbývalo. Zrovna u nich si dovedu představit, že vzhledem k tomu, jak dlouho je člověk čte a kolikrát je otevře, tak se časem rozpadnou úplně....na druhou stranu je to starší dílo a možná by to nevypadalo tak zle :)
Já mám ta původní vydání s pevnou vazbou. Jsou zkroucené a obouchané a tak je mám nejradši :) Vůni mají taky specifickou :) A těch vzpomínek!
Miluji Abecedu knihomola. Člověk se o autorce hodně dozví. Já osobně už od nakupování knížek dávno upustila, ale pořád čtu moc ráda. Určitě existují knížky, které si po přečtení mám chuť koupit. Ale z vrozeného skrblictví to většino neudělám. Navíc všechny poličky na knihy jsou už plné a nové poličky není kam dát. Partner je sběratel všeho možného. A dva a více sběratelů se do malého bytu nevměstná. A zda paperback nebo pevnou vazbu? Asi paperback - z praktických důvodů, jak uvedla Melinda. Je lehčí na přenášení. Leontýna
OdpovědětVymazatJéééé :) Tak to jsem moc ráda :) Mě strašně baví ji psát i přesto, nebo možná právě proto, že o mně hodně vypovídá :)
VymazatJe dobře, že hodně čteš. Od koho jiného bych to taky měla pochytit? :)
Zavalit si byt knihami možná není úplně ideální, ale pořád je to ještě jedna z lepších věcí, která se dá sbírat :)
Z paperbacku tolik nebolí záda :)