9. 9. 2015

Když vás opustí čtyřnohý kamarád aneb pět let s Burákem

Rozhodně nebudu první ani poslední, kdo ve vodách sociálních sítí a internetu použije frázi "Normálně zastávám názor, že projevy emocí tohoto typu na internet nepatří, ale pro tentokrát bych ráda udělala výjimku." 
Zásadovost jde do kopru v momentě, kdy máte na srdci něco moc důležitého a máte dojem, že vám vybuchne hlava, když to nedostanete ven. Potřebujete za něčím udělat tlustou čáru tak, abyste dokázali dál normálně existovat. 
Blog je přece jen, pokud se budeme řídit původním konceptem, pořád formou internetového deníčku a já ho pro tento účel pro tentokrát, s vaším laskavým dovolením, použiju.

Tenhle článek nebude knižní a nejspíš ho pochopí jen hrstka z vás. Protože jen ti, kdo chovají domácí mazlíčky mohou pochopit, jak moc to bolí, když o svého chlupáčka přijdete. 

Připadá mi to jako včera, kdy jsem si v krabici od bot domů přinesla malou, chlupatou, dvoubarevnou, tříuchou rozklepanou kuličku. Do zverimexu jsem se tenkrát vydala víceméně spontánně. Jakmile jsem si však prohlédla dostupná zvířátka, jedno mi hned dokonale učarovalo. Maličkatý, bílo-hnědý beránek s jedním ouškem natrženým už z maminčina bříška, od nějakého bojovnějšího sourozence. V té době jsem ještě sdílela pokoj se sestřičkou a tak jsem pochopitelně potřebovala vědět i její názor na to, že si do našeho ne zrovna přehnaně prostorného království přivedu ušáka, co dělá binec, hluk a co si budeme povídat, občas trošinku smrdí. Ale té radosti, co se s ním dá zažít. Osobní kouzlo maličkého králičího mláďátka naštěstí zapůsobilo i na ni a já si za chvíli prcka hrdě odnášela domů v doprovodu kamaráda, který se mu stal kmotrem, protože měl velkou roli v rozhodovacím procesu jeho pořízení. Až ve chvíli, kdy jsme ňufíkovi doma všechno ukázali mi došlo, že jsem se svým brilantním plánem, zase chovat zvířátko, neseznámila rodiče. Věřila jsem, že u mamky malý šmudla zaboduje svojí roztomilostí, ale s taťkou jsem si už nebyla tak jistá. Už u dřívějších morčat se trochu cukal, ale co teprve králík, který vyskočí všude možně, rád drápe, hryže a čůrá. 

Mamka po příchodu domů nepřekvapivě zareagovala celkem s klidem, pouze, pokud si dobře pamatuju, prohlásila, že se o něj budeme starat samy - uklízet, krmit a vychovávat. 
S rachocením klíčů v zámku, neklamnou známkou, že se taťka vrací domů jsem popadla nového skoročlena rodiny do náruče a váhavě se ukázala v předsíni. Tatínkův výraz byl k nezaplacení. Proti jeho vůli se mu na tváři objevil rozněžnělý úsměv a když zazněla slova: "Ten je náš?", věděla jsem, že mám vyhráno.

Malý darebák dostal jméno Burák, na počest nejlepší postavy z mého milovaného animáku - Auta. Králíček mi rezavého tahače připomínal nejen svou barvou, ale i nekonfliktností, bezprostředností, určitým kulišáctvím a veselou povahou. 


Buráček mi dělal společnost v dobrém i ve zlém a vždycky jsem se mohla spolehnout, že mě rád uvidí. Mou péči mi oplácel laskavou a nehynoucí oddaností, vždycky byl ochoten mě vyslechnout a nabídnout mi svůj hebký kožíšek jako útěchu kdykoli mi bylo ouvej. 

V pondělí 7.9. 2015, čtrnáct dní před mými narozeninami, mě můj nejvěrnější společník opustil navždy, ale já na něj nikdy nezapomenu. Nevím, kdy přesně se narodil, ale předpokládalo se, že přišel na svět v květnu 2010 a já jsem s ním tedy mohla prožít krásných více než pět let. Milovala jsem ho a asi nikdy nepřestanu. Je mi pramalou útěchou, že tam kde je teď, si třeba vesele hopká mezi trsy pampelišek a papá jahůdky, které tolik zbožňoval. Na zemi po něm totiž zůstává zoufale smutné a prázdné místo a nemám ponětí, kdy mě přestane bolet pohled na kousek mého pokoje, který tak dlouhou dobu patřil jemu.
Share:

18 komentářů:

  1. Krásne slová. Buráčik mal pri tebe krásny život a tak ako si ty milovala jeho, on teba tiež. Teraz už je naozaj tam hore v nebi a papa tie jahôdky. Je mi veľmi ľúto, že ťa opustil tvoj priateľ. No prežili ste si spolu svoje malé nekonečno ❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. Když člověk píše od srdce, tak to jde samo. Děkuju za milá slova útěchy.
      To jsi řekla nádherně. Kdybych neměla slzy v očích celou dobu, tak v momentě, kdy jsem si tohle přečetla, tak už určitě ano ♥

      Vymazat
  2. To me moc mrzi. Clanek jsi o svem dlouholetem kamaradovi ale napsala krasny, je jasne, ze na nej budes mit spoustu vzpominek. Samozrejme to tezko nahradi chlupacka samotneho, ale urcite si svuj zivot u vas ohromne uzil.
    Zvladni to, vy vsichni doma, kazda ztrata je bolestna. <3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsi moc hodná. Ano, vzpomínek mám celou řadu, ale bude mi chybět, ten můj hlučný neposeda.
      Snažíme se. Já to nesu nejhůř. Ale musím se s tím vyrovnat, to je prostě život, i když to není fér, že nám ty němé tváře bere tak brzy...

      Vymazat
  3. Tento článek mě úplně rozbrečel :-( Tvé pocity chápu naprosto dokonale, dnes je to přesně rok, co mi umřelo moje první milované morčátko Nelinka a není dne, kdy bych si na ni nevzpomněla a nechyběla mi... Buráček byl nádherný a roztomilý králíček a věřím, že teď prožíváš hrozné dny, je mi to moc líto!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já při psaní taky plakala, takže se to do toho článku asi nějak přeneslo :(
      Ach, to mě moc mrzí. Taky jsme dřív chovaly morčátka. Jsou to miláčci. Miluju to jejich kvíkání a spokojené zvuky, které vydávají. Ale Buráček mi přirostl k srdci nejvíc....
      Byl...Děkuju moc, každým dnem je to trošku lepší, ale chybět mi bude vždycky

      Vymazat
  4. Krásný článek <3 Já mám doma taky králíčka, takže jsem s tebou naprosto cítila! :( Je mi tvého miláčka moc líto, ale podle fotek je jasně vidět, že měl s vámi krásný život. :)
    Sama se tohoto dne hrozně bojím :( a přijde mi nespravedlivé, že zrovna tak milý tvoreček, jako je králíček, musí odejít tak brzy (v porovnání se pejsem či kočkou je to prostě málo :/ )
    Držím Ti pěsti ať to zvládneš (hlavně teď, když je to tak čerstvé)..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥
      Králíčci jsou perfektní společníci a bylo by fajn, kdyby byli nesmrtelní. Vlastně jsem doufala, že Buráček bude první svého druhu, že bude žít věčně...
      Snad měl a byl spokojený :)
      Taky jsem se bála a doufala, že nikdy nenastane.
      Je to hrozně málo, ale někteří žijí i deset let :)
      Děkuju! :) Bude líp...

      Vymazat
  5. Je mi to moc líto! :( Ale napsala si to moc krásně. Občas si přeju, aby moje kočka byla jednou nejstarší kočkou na světě, protože si nedokážu představit, že bych o ni přišla.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju ♥
      Tomu naprosto rozumím. Doufala jsem, že Burák bude první svého druhu - nesmrtelný králík a nastolí nový řád mezi domácími mazlíčky :)
      Tak držím palce tvé kočičce, aby se jí ten rekord podařil :)

      Vymazat
  6. Moc mě tvoje ztráta mrzí, bohužel vím, jaké je to ztratit zvířecího přítele. Během mého života už několik pejsků, kočiček i jeden králíček, Ferda, umřelo, vždycky mě to moc mrzí a zanechá to ve mně kousek prázdnoty.
    Tenhle článek mě dojal...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za slova útěchy.
      Tvoje ztráty mě taky mrzí. Je to neskutečné, jak tihle malí darebáci člověka ovlivní :)

      Vymazat
  7. Krásně napsáno. Moc mě mrzí, že jsi přišla o svého výborného a nádherně roztomilého kamaráda :( Zrovna před pár dny jsem taky přišla o svého mazlíka- křečka. Už byl v důchodovém věku, takže jsem to čekala, ale stejně to zabolí :( Ať se má Buráček tam nahoře moc hezky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju!
      Jeeee :( To mě taky moc mrzí. Ti maličkatí chlupáčci dělají člověku jen radost a pak prostě odejdou. Je to nefér!
      Snad bude!

      Vymazat
  8. Ahojky, nominovala jsem tě do Mišmaš TAGu na svém neknižním blogu (http://mylifeinchocolateland.blogspot.be/2015/09/the-mishmash-tag.html) do vyplňování tě nenutím, ale pokud se ti bude chtít článek napsat, budu moc ráda :)
    Promiň za zkopírovaný komentář...
    A k článku: moc mě to mrzí, napsala si mu krásný článek tak mu ho snad někdo přečte :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Do tagu už mě nominovala asi samotná tvůrkyně, ale tuším, že jsou tam nějaké individuálné otázky, tak na ně určitě časem mrknu :)
      Díky, snad :)

      Vymazat
  9. Tak tohle mě vážně moc mrzí. :(

    OdpovědětVymazat

Děkuji za tvůj příspěvek! Z každé zpětné vazby mám velkou radost a na veškeré komentáře odpovídám :)

Právě čtu

Právě čtu

Opozdilec
tagged: currently-reading

goodreads.com

Followers

Hledání

Instagram

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná šestadvacetiletá holka z Prahy, nadšená uživatelka instagramu, zbrklá, ale organizovaná, nekonečně zamilovaná do Odeonek. Hlavní čtenářské zaměření - krimi a thrillery. Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com, cbdb.cz nebo databazeknih.cz a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené kurzívou, jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Knihy měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři