2. 7. 2015

Abeceda knihomola #P

Je tu další díl perfektního projektu, který mají na svědomí Kristý a Marky. Úkolem všech zúčastněných je vytvořit abecedu knihomolů, neboli jednou týdně zveřejnit tři asociace týkající se knih, začínající na dané písmeno. Tento týden se nese ve znamení písmene P.



PLÁČ
Naprosto miluji, když ve mě kniha dovede vyvolat nějaké emoce. Vlastně ani moc nezáleží na tom, jestli je tou emocí radost, smutek, nebo vztek. Hlavně když kniha není tak mdlá, že při jejím čtení necítím vůbec nic kromě klížících se očí a nutkání k zívání. 
Protože jsem hrozný ufňukánek přecitlivělá velmi citově založená osoba, jednou za čas se mi stane, že mě knížka dokonce rozpláče. 
Rozbrečí mě kde co, ale kniha musí být zatraceně dobrá, aby se jí to povedlo. Na osudu postav mi musí hodně záležet, aby mě z jejich nesnází, či šťastných konců vhrkly slzy do očí a autor musí příběh vykreslit tak, že hrdiny začnu považovat za skutečné lidi se skutečnými city. A to se nepovede každému. 

PANIKA
Panika je pochopitelně stav, který nastane, když knihomol zjistí, že nemá co číst. Nebo když zahlédne ediční plán nakladatelství a zjistí, že nebude mít v následujícím období dost peněz, aby si nakoupil všechny ty nádherné novinky a zkompletoval svou sbírku i staršími kousky, které měl v plánu koupit. Nebo když prostě zjistí, že nebude mít v životě dost času, aby přečetl všechny knížky, které by chtěl. 
Je to tak. Panika je víceméně převažujícím pocitem v životě knihomola a za léta praxe jsme si vyvinuly hned několik účinných způsobů, jak s ní bojovat.

PAPÍR
Vsadím se, že obyčejní smrtelníci si nikdy neuvědomili, že tou nejopojnější vůní na světě je (kromě Nutelly) vůně papíru. Vůně nové knihy právě přinesené z knihkupectví. 
Vybírání knihy je rituál. Všichni to děláme. Od příchodu do knihkupectví a nalezení toho správného komínku, přes detailní prozkoumání všech dostupných výtisků a výběr toho nejméně pomuchlaného a ošmataného stovkou podobných cvoků, po první prokřupnutí nové nedotčené vazby a následné očuchání celé knihy. Každý papír voní trochu jinak, ale všechny voní zajímavě. Lesklý těžký křídový papír, tlustý papír bílý jako sníh, recyklovaný papír nebo zažloutlé stránky v knize, zapomenuté u babičky na půdě. Každý má své kouzlo a každá kniha má svou specifickou vůni. 
Kniha se dá vnímat všemi smysly. Očima samozřejmě hltáme písmenko za písmenkem, rukama přejíždíme po hladké a lesklé obálce a se zálibou listujeme stránkami skrývajícími dobrodružství o jakých se nám nesnilo, nosem si užíváme již zmiňovanou specifickou vůni knih a díky audioknihám či rodičům, kteří nám jako malým četli můžeme knihy vnímat i ušima. A zkoušeli jste knihu někdy ochutnat? Jsem si jistá, že by chutnala skvěle, ale zůstaňme radši u toho, že díky kuchařkám si můžeme knihu užít i zásluhou chuťových pohárků. 

Koupili byste si knihu napsanou na jedlém papíře abyste mohli případ doslova baštit? Jaký nemilý stav ve vás vyvolává paniku? Pláčete u knih?
Share:

10 komentářů:

  1. Je to opravdu úžasný pocit, když knížka u člověka vzbudí nějaké silnější emoce, já jsem asi trochu přecitlivělá, takže mě dojme kde co, ale opravdu rozpláče nějakým způsobem pro mě výjimečný příběh :) Naposledy u Backmanovy Babičky (ano, hrozně se opakuju, když to teď za poslední měsíce bylo opravdu tak silné), to bylo horská dráha, emocionálně mě to vyždímalo, smála jsem se a plakala, častokrát v jednom okamžiku, stejně jako u Oveho a můžu říct, že ty příběhy v sobě mám pořád, není to jen nějaká přečtená knížka :)
    Paniku zažívám taky dost často :D ať už přímo z toho, co se děje v knížce nebo z těch důvodů, co jsi vyjmenovala :D třeba ten edičák Hostu na podzim, asi nebudu jíst :D
    Musím říct, že ke knížkám si čichá i moje sestra, která jinak vůbec nečte, ale ta vůně se jí taky moc líbí :) Já se s nimi takhle mazlím taky dost často :D přesně, nejdřív si vyberu knížku, která nemá žádnou vadu, která mi přijde, že po ní ještě nikdo nesáhnul a potom to přijde :D Ty papíry jsou jiné, i ta vůně, je to prostě nedílnou součástí těch knížek :) Jen mě u těch z knihovny někdy vyděsí nějaký slisovaný hmyz, to fakt ne-e :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám to stejně, dojmu se snadno, ale u knížek musím mít k pořádnému pláči ten pravý důvod :) Když tu Babičku teď čtu, jsem ještě zvědavější, jak zapůsobí na mě :) Zatím to spíš jsou ty body horské dráhy, kdy se usmívám a směju :) Jen během prvních čtyřech stran jsem se zasmála aspoň čtyřikrát :) Backman na nic nečekal a servíroval vtípky od prvního řádku :)
      Já už na edičáky radši ani nekoukám. Budu teď bez práce, tak na nějaké nakupování nebude úplně vhodná doba :(
      Je fakt, že vůni knih mají možná rádi i nezasvěcení :)
      Vůně knih z knihovny je možná úplně jiná kapitola :D :D Někdy mě děsí, co s tím mohli dělat předchozí výpůjčující :D

      Vymazat
  2. Já u jedné knihy brečím pořád dokola, pokaždé když ji čtu. Je to HP 6 díl, při smrti jedné nejmenované skvělé osoby. I když vám, že se to tam stane, vždy u toho bude brečet. A jsem ráda i za ostatní knihy, které ve mě dokážou vzbudit emoce. Bojovat s panikou mi moc nejde, spíš jsem se s ní naučila vyžít :D Ale když vidím ediční plány na léto a podzim, a potom moji prázdnou peněženku, je těžké paniku zvládnout. :D Já ošahávám většinu knih, i když vím, že si ji nekoupím. Stejně si ji vezmu do ruky a prolistuji ji. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U HP jsem plakala též pravidelně. Pokud myslíš tu samou osobu jako já, tak u toho jsem taky plakala, i když tu osobu při zpětném a celkovém pohledu nijak zvlášť ráda nemám. Vlastně si o ní myslím dost ošklivé věci :D
      Každý Paniku překonává jinak. A když to funguje...tak proč taky ne :)
      Jojo, edičáky z bezpečnostních důvodů neotvírám. Stačí, když čas od času narazím na zprávu, že vychází něco, co hrozně nutně potřebuju :D
      Knihy jsou jak droga. Nedovedu od nich držet ruce pryč :)

      Vymazat
  3. Na rozdíl od tebe mě jen tak něco nerozbrečí, o to víc zírám, když se to povede nějaké knize. Měřítkem pro hodně dobrou knihu je u mě to, že mě jak rozesměje, tak rozpláče. U čtení není nad emoce :)
    Panika. Naprosto jsi ji vystihla. :D
    Není nad vůni papíru! Snažím se to dělat tak, aby mě u toho "smrtelníci" neviděli, ale knížky očmuchávám v jednom kuse. Nejradši mám ty staré zažloutlé z půdy. Nejvoňavější knížka, jakou znám, je dědův výtisk Na západní frontě klid.
    Úžasný článek :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No vida :) A když jsi tak otrlá, která knížka tě tedy jak rozesmála, tak rozplakala? :) Ta už musí stát za to! :)
      :D díky!
      Já to už ani neskrývám. Prostě čuchám :D
      Já mám naopak radši vůni nových knih, než těch, které něco pamatují :D Ale vzpomínám si, že když jsem před x lety měla od kamarádky půjčené Stmívání, tak úplně nádherně vonělo. Papírem a ještě nějakou voňavkou a já to s tím mám úplně hrozně spojené, protože vlastní Stmívání nemám :D
      Děkuju! :)

      Vymazat
  4. Ještě se mi nestalo, že bych u nějaké knihy brečela.. Naopak co se týče paniky, tak u mě nejde ani tak o paniku, jako spíše o nervozitu, já jsem hrozný nervák.. :D Knihy na jedlém papíře? Ne, nikdy, neumím si to představit, chudák kniha..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně ne? :) No třeba to přijde! :) A nebo prostě nejsi plakací typ :)
      Nervozita je taky výstižná :)
      :D :D Náhodou, některé by si to možná zasloužily :D

      Vymazat
  5. Krasny clanek :) Zajimalo by me, u jakych konkretnich knih si brecela, pokud si vzpominas? Urcite bych po nich take sahla. Ja naposledy brecela u Peti dni u tech asi peti poslednich stran. To vazne neslo a ja pres slzy ani nevidela na pismenka :D Miluji knihy, ktere ve me dokazi vyvolat takove pocity.
    Paniku znam moc dobre a to obzvlast, kdyz se napriklad blizi deadline odevzdani nejake recenze a je vuuubec nestiham :)
    A s posledni tvou asociaci se zcela ztotoznuji. Ke knize cicham pokazde, kdyz po ni sahnu, miluji vuni knih! A kdyz ma jeste tu prijemnou "semisovou" vazbu.. To je raaaaj :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju!! :)
      No, tak já asi někdy sepíšu nějaký článek o knížkách u kterých jsem plakala :) Díky za inspiraci :)
      U Pěti dní jsem zrovna neplakala, ale asi jsem nebyla v tom správně citlivém rozpoložení :)
      Panika z deadlinů se mě zatím nikdy moc netýkala, ale mám teď nějaký čtenářský zásek, tak to možná poznám na vlastní kůži :D
      Omak je stejně důležitý jako vůně :)

      Vymazat

Děkuji za tvůj příspěvek! Z každé zpětné vazby mám velkou radost a na veškeré komentáře odpovídám :)

Právě čtu

Právě čtu

Opozdilec
tagged: currently-reading

goodreads.com

Followers

Instagram

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná čtyřiadvacetiletá holka z Prahy, která si myslí, že má občas co sdělit světu, tak se rozhodla zkusit blogovat. Převážně o knihách. Nemá vyhraněný oblíbený žánr, ale poslední dobou se soustředí hlavně na thrillery, detektivky, romány pro ženy, okrajově sci-fi, fantasy Takže se příjemně usaďte a čtěte nepřeberné množství jejích článků! Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené modrým písmem (kurzívou), jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Kniha měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři