Abeceda knihomola #I

Je tu další díl perfektního projektu, který mají na svědomí Kristý a Marky. Úkolem všech zúčastněných je vytvořit abecedu knihomolů, neboli jednou týdně zveřejnit tři asociace týkající se knih, začínající na dané písmeno. Tento týden se nese ve znamení písmene I.



INTUICE
Jaký je váš systém, podle kterého vybíráte, jakou knížkou obohatíte svou sbírku? Podle čeho se rozhodujete, do kterého příběhu se pustíte? 
Mě z velké části vede intuice. Nečtu si názory ostatních cíleně, bezprostředně před zakoupením knížky, nevyhledávám, co na knížku, kterou si chci pořídit říkají jiní čtenáři, o kterých vím, že mají podobný vkus jako já, ale když narazím na zajímavou recenzi, tak se dané knížce podívám na zoubek. Neznamená to však, že si pro ni hned běžím do knihkupectví. 
Většinou si nedělám žádné plány, co se týče pořizování knih. V 90 % případů jsou moje nákupy naprosto spontánní. Prostě najednou dostanu šílenou chuť utratit peníze za svou nejmilejší zálibu a udělat si radost a to pak popadnu první věc, co mi přijde na oči, nebo si k pokladně odnáším titul, který mě zrovna v danou chvíli napadne, protože jsem o něm někde nedávno četla. Někdy je to prostě jen jeden pohled na obálku, který stačí k tomu, abych měla jasno, že se mi kniha bude líbit. Jindy zase letmé přečtení anotace. Všechno záleží na momentální situaci, rozpoložení a postavení hvězd.
I co se týče knížek, které hodlám rozečíst zrovna v danou chvíli u mě vládne intuice. Kouknu na knihovnu, kde se pochopitelně nachází spousta knih, které tam už nějakou dobu leží bez povšimnutí a najednou dostanu chuť na nějakou konkrétní z nich. Ani já sama předem nevím, která to bude. Nedokážu plánovat dopředu, co si přečtu v následujícím měsíci, jako to dělá spousta blogerů. To je pro mě neřešitelný úkol. Jsem náladový čtenář, jak už jsem zmínila mnohokrát a jakkoli jsem jinak organizovaná, na moje čtení se plánování nevztahuje. 
Úplně nejlepší je, když si při jednom ze svých impulzivních nákupů koupím knížku, kterou začnu okamžitě číst a tak se do ní zažeru, že ji slupnu za den. Přijde vám to jako škoda, utratit tři stovky za knížku, kterou si "ani nevychutnám" a jsem s ní hned hotová? Mně vůbec. Tohle rychlé čtení mi přináší mnohem větší uspokojení, než když s nějakou knížkou strávím několik dní až týdnů (jo, Silo, mluvím o tobě!).

INTELIGENCE a IMAGINACE
Čtení je poučné. To ví každý. Jde o zažitý stereotyp. Mimo to, že se výrazně pozitivně podepíše na vašich znalostech gramatiky, rozvíjí i představivost. Čtenáři už nejsou jen šprti. Číst může každý. Ale ať chcete nebo ne, čtení vás obohacuje. Je jedno, jestli ve volném čase listujete encyklopediemi, čtete slavné filosofy, knihy z fantasy případně sci-fi světů či romány pro ženy. Čtení má pozitivní vliv na lidskou psychiku. Stačí k tomu jen fakt, že je to činnost, kterou děláte s chutí a pro radost. 
Nic nedokáže rozproudit lidskou imaginaci tak, jako čtení. Když čtete knihu, prokousáváte se větami, kterými pro vás autor vystavěl celý komplexní svět, časem vám začne připadat, jako byste hlavní postavy znali. Jako byste se podívali na stejná místa jako oni. Jako byste zažili jejich život na vlastní kůži. Víte jak vypadají, co mají rádi, jak chutná slaný vítr na jejich oblíbené pláži, či jak hřejivé pro ně byly sluneční paprsky tenkrát v létě.
Představivost je jednou z nejmocnějších zbraní. Dokáže s vámi udělat divy a to jen prostřednictvím slov napsaných na papíře. Dokážete si svůj život představit bez čtení? Víte o kolik obrazů ve vaší mysli byste byli ochuzeni a jak smutný musí být život bez fantazie?

IRACIONALITA a IRITACE
Kolikrát jste si říkali, že se postava v knize chová strašně hloupě? Jak často vám přijde, že hrdinové činí fakt divná životní rozhodnutí, pitomě tajnůstkaří, což většinou vede k větším a větším průšvihům, nebo chodí tam kam nemají, v dobré víře, že dokáží přemoci celý svět sami a nakonec potřebují ostatní, aby je vytáhli z potíží a ve finále udělají víc škody než užitku? Nepřišlo vám někdy na mysl, že tohle přece rozumní lidé v reálném životě nemohou dělat? Nemíváte na jazyku spoustu nadávek a dobrých rad, pro všechny ty naivní, přehnaně riskující či nemožně se chovající postavy? 
Já tyto pocity mívám hodně často. Občas mi vstávají vlasy hrůzou na hlavě z toho, co lidé v knihách provádí. Ale kdo jsem, abych je soudila no ne? Většinou autor čtenáři nabízí trochu jinou perspektivu. Vidíte situaci z úplně jiného úhlu, než postavy. Ale i v případě, že se vypravěčům koukáte do hlavy, vidíte celou situaci s odstupem a ve všech souvislostech. Jakkoli se zkusíte vžít do jejich kůže, nikdy nemůžete stoprocentně zaručit, jak byste se v dané situaci zachovali vy.
A to ani nemluvím o tom, že nás obvykle štvou věci, které nám až příliš připomínají sami sebe. To se samozřejmě nedá aplikovat na vše, ale i já sama jsem se několikrát přistihla, že mě hrozně rozčilují věci, které bych byla klidně schopná udělat. Rčení "Protiklady se přitahují" neexistuje jen tak náhodou. Uvažovali jste někdy nad tím, že když je někdo úplně stejný jako vy, v dlouhodobém měřítku se to s ním nedá vydržet? Když totiž vidíte své chyby na někom jiném, je to až příliš bolestnou připomínkou toho, co vás na vaší maličkosti pekelně vytáčí.

Jako obvykle jsem zabrousila trochu do hlubších vod, než jsem zamýšlela, ale já věřím, že mi to vy, moji pravidelní čtenáři odpustíte, neboť už víte, že já prostě taková jsem a nezměním se.

Co říkáte na Intuici, Imaginaci a Inteligenci, Iracionalitu a Iritaci? Jaká slova na I napadla vás?