Jarní dumání #3 Mytologie, pověsti a báje v knihách

Syki pořádá už druhý ročník Jarního dumání. Jelikož mě témata zaujala a vlastně jsem nad několika z nich už mnohokrát přemýšlela, tohle mi dává krásnou příležitost je zveřejnit. Podrobnosti najdete na Knižním doupěti.

MYTOLOGIE, POVĚSTI A BÁJE V KNIHÁCH

Nikdy jsem se nepočítala mezi příznivce dějepisu a tudíž i mé znalosti v této oblasti poněkud pokulhávají. Jenže já si nemohla pomoc a nikdy mě to, co stalo kdysi a kdesi příliš nezajímalo. To zní možná hrozně ignorantsky, ale já prostě spíš vždycky chtěla vědět, jak věci fungují, jaké zákonitosti platí v přírodě, na jakých principech fungují chemické reakce v lidském těle i v okolí, jak se vyrábí dobrůtky, které považujeme za samozřejmost, co je to utajený var, proč věci rezivějí, proč je označení globální oteplování nesprávné a jak donutit lidi začít říkat globální změny klimatu a proč si nedokážeme olíznout vlastní loket. A proč se nedokážeme ubránit tomu to vyzkoušet. 

Asi každý by měl mít všeobecný přehled aspoň v základních věcech, v historii tuplem, a ještě víc tuplem pokud je absolventem osmiletého gymnázia. Protože jak se můžeme poučit do budoucna, když neznáme minulost? 

Mytologie je však trošičku něco jiného. Sice jsem nikdy nebyla schopná přečíst Staré řecké báje a pověsti, pobavit se u Starých pověstí českých nebo si dokonce jen tak z hecu pročítat báje a pověsti jiných národů. Ale pořád mi mytologie přijde tisíckrát zajímavější, než suchopárná historie Byzantské říše, Mezopotámie, Punských válek a bůhvíjakých hrůz, co na nás ve škole valili. 

Ale pak jsem objevila poklad. 

Percy Jackson je možná literatura pro děti (minimálně prvních pár dílů), ale na mě fungoval úplně stejně, i když už jsou má dětská léta pryč. Ani jsem si to neuvědomovala, ale během čtení jsem začala vstřebávat informace z řecké mytologie a jako houba jsem do sebe nasávala jména a schopnosti Bohů, jejich postavení a spousta dalších zajímavostí. A světe div se. Mě to fakt bavilo. Divím se, že školy ještě nezařadili tuhle sérii jako povinnou četbu. I když možná by to bylo kontraproduktivní, kdo ví. Protože cokoli je povinné se pro děti stane automaticky protivným. Aspoň pro většinu. Vždycky se najdou výjimky. Ale myslím si, že Percy, ačkoli se tam určitě najdou nějaké nesrovnalosti, je ideálním vzdělávacím materiálem, nejen pro děti, ale i pro starší čtenáře, kteří si na klasickou mytologii zrovna nepotrpí, ale zároveň se mohou hanbou propadnout, když vyjde najevo, že nevědí, kdo je to Zeus či Poseidón. 

Sečteno podtrženo. Já a mytologie jsme si podali ruku až když jsem překročila dvacítku. Ale podle mě nikdy není pozdě začít a zkusit se na věc podívat z trochu jiného úhlu. Nenuťte se do Petišky, když víte, že ho ani náhodou nepřekousnete. Maximálně si tím vypěstujete odpor se cokoli dozvědět. Zkuste Percyho a uvidíte, že vám najednou Artemis bude mnohem sympatičtější.

Poznámka:

Článkem se rozhodně nesnažím naznačit, že na klasických bájích od Petišky je něco špatného. Pouze se dělím o svou vlastní zkušenost, kdy jsem nebyla schopna přelouskat ani jedinou báji, protože mě jeho styl prostě neoslovil, zato řeckou mytologii v podání Ricka Riordana jsem doslova hltala. 
To se prostě stává. Není na světě spisovatel, který by se zavděčil úplně všem. Byť je to klasika, nebo možná tím spíš, já to prostě nedala. Ale to neznamená, že to milion dalších lidí nemiluje nade vše. 

Jak jste na tom se znalostí mytologie vy? Dali byste dohromady aspoň desítku řeckých bohů? Četli jste Percyho? Znáte jiný příklad knihy, která se zaobírá mytologií, pověstmi, nebo bájemi?