Geovýlet s Ellen

Blogosféra je prostě plná skvělých lidí. Stačí jen mít to štěstí a natrefit na ty, se kterými si budete rozumět úplně bezpodmínečně. A co když kromě knihomolství máte společené i další koníčky? Pak je to perfektní :)


Po dlouhém plánování a několika nevydařených pokusech jsme se konečně sešly s Ellen. Už na blogu jsme si padly do oka a z následné komunikace na facebooku nám bylo jasné, že se nejspíš žádné rozpačité momenty a mlčení konat nebudou :)

Vydaly jsme se tedy do víru velkoměsta. Sraz jsme měly na zastávce Želivského a zamířily na hřbitov. Lépe řečeno na jeden z nejpěknějších hřbitovů, které znám. Olšany se totiž pyšní hned několika keškami na svém území. Spletité cestičky nám chviličku dělaly problém na zorientování, ale jelikož to místo je se svými podzimně barevnými stromy a klídkem pro hřbitovy tak typickým prostě kouzelné, tak nám nějaké zacházky vůbec nevadily. První tři kešky jsme odlovily úplně bez potíží a pusy nám jely a jely a my jsme probíraly vše knihami a blogy počínaje, strašidelnými vlasy konče :D

Čtvrtá nalezená keška byla pak ukrytá v jedné z nejdůmyslnějších skrýší, jaké jsem vůbec kdy měla tu čest objevit. Taky nám pěkně dlouho trvalo, než jsme se ke krabičce dostaly. Tahle potvora se nacházela před klubovnou vodních skautů. Jejich hlavolam nás zabavil na pěkných pár minut. 
Než jsme začaly zmírat hlady, tak jsme ještě stihly najít dvě další potvůrky a pak už jsme chvátaly na oběd do moc pěkné restaurace s názvem Želivárna, kde jsme se nacpaly k prasknutí a vychutnaly si vynikající domácí malinovku, na kterou mě Ellen nalákala už předem:)

Po chvíli odpočinku jsme se vydaly na původně plánovanou multicache. To je typ keše, kde musíte obejít nějaký počet dalších stanovišť, na kterých získáte souřadnice místa kde se nachází kýžená krabička :) Vyrazily jsme proto do centra, kde se nalézá keš pojmenovaná Domovní znamení. Spočívala ve vyhledávání znamení nakreslených na štítech starých domů. Až jsem žasla, kolik takových existuje. Člověk si moc fasád nevšímá, když se normálně prochází Prahou, ale když zvedne hlavu, tak skutečně objeví spoustu skvostů. Když jsme už u jedenáctého stanoviště byly úplně vyčerpané a získaly jsme konečně poslední nápovědu, stačilo už jen rozluštit finální souřadnice a hurá pro krabičku. K té jsme musely ještě kousek pěšky, ale to už nás hnala naděje, že je to konec našeho pochodu :D

 

Umístění finálky, nebo spíš provedení ukrytí bylo hrozně roztomilé :) 

Po nalezení této poslední únavné, ale přesto krásné a zábavné kešky jsme se rozhodly, že pro dnešek nám to stačilo a vydaly jsme se domů. Povedlo se nám nachodit skoro 13 km, probrat neskutečné množství témat, najít 7 kešek a utvrdit se v tom, že blogování samotné je naprosto skvělé, ale poznávání lidí pohybujících se v blogosféře je snad ještě lepší :)


Jsem hrozně moc ráda, že mi blog tak rozšířil okruh přátel :) Nejen, že jsem se díky němu začala opět bavit s Ivccou, která je teď něco jako moje spřízněná duše, ale taky jsem poznala Ellen, se kterou jsme si snad ani nemohly víc padnout do noty :) Doufám, že jsme takovou akci nepodnikly naposledy :)
Všem, kdo se pořád bojí chodit na srazy (kde jsem taky poznala spousta úžasných osobností), nebo vylézt z ulity a oslovit třeba svého oblíbeného blogera...nebojte se :) Poznávat nové lidi je součást života a kamarádů, kteří jsou díky knihám na stejné vlně, není nikdy dost :) 

Ellen také zveřejnila svůj report, takže pokud jste zvědaví, jak tenhle sraz dopadl z jejího pohledu, mrkněte se na její blog.

P.S.: Mám v plánu zveřejňovat více příspěvků o geocachingu, tak snad vás neunudím k smrti :)