Labyrint: Útěk - James Dashner

Thomas se probere v podivně vrzajícím výtahu s tím, že si nepamatuje vůbec nic, kromě vlastního jména. Když vystoupá až nahoru, dostane se do místa, kterému se říká Plac a žijí tu jen samí chlapci. Plac je obklopen Labyrintem, který se vyvolení chlapci zvaní běžci vydávají denně prozkoumávat už po dva roky a hledají cestu ven. Na noc se brány Labyrintu zavírají, bludiště proměňuje svou podobu a vynořují se nejrůznější tajemství, které byste nechtěli potkat ani ve dne. V Labyrintu už mají chlapci zaběhnutý pevný řád, každý má na starost nějakou práci a jednou měsíčně do jejich řad s železnou pravidelností přibude jeden chlapec. Ale po Thomasově příchodu se vše změní. Dorazí dokonce jedna dívka.

Konečně!! Konečně jsem se dočkala. Tuhle knížku už jsem vyhlížela nějaký ten pátek. Měla jsem ji strašně dlouhou dobu ve čtečce anglicky, ale nikdy jsem se neodhodlala k tomu, abych začala a pak jsem se dozvěděla, že je na dohled české vydání, tak jsem prostě počkala, ačkoli jsem myslela, že to asi nepřežiju.

Ta knížka je prostě skvělá. James Dashner přináší ne zas tak nový, přesto zajímavý koncept příběhu. Neokoukané prostředí a zajímavá směs charakterů  vás jednoduše nutí otáčet stránku za stránkou jako by se nechumelilo a vy brzy zjistíte, že už je několik hodin po půlnoci a měli byste knížku odložit. 
Zmatek, jaký Thomas prožívá po tom, co dorazí na Plac okusíte na vlastní kůži, protože se na vás sesype celá hromada slangových placerských výrazů, které nemohlo být jednoduché smysluplně přeložit. S prostředím se seznamujeme pozvolna a doslova na nás dýchá nálada, která na Place panuje. Navenek pohoda a smíření se s nastalým režimem, ale pod povrchem strach a nejistota v tom, kam se poděly veškeré vzpomínky a prožité životní situace. 

Charakterovou paletu tu máme opravdu pestrou. Kliďas, vztekloun, vtipálek, bručoun, najdete je tu všechny. Tentokrát jsem si kupodivu oblíbila všechny postavy, resp. žádná mě neštvala svou stupiditou a neurvalostí, což se stává spíše zřídka. 
James Dashner píše opravdu dobře a mám pocit, že i český překlad se dost povedl (přeložil Petr Kotrle). Rozhodně netrpělivě očekávám 2. díl a doufám, že Yoli zachová ten nádherný design knihy, který se skrývá pod filmovou obálkou. Minimalistické obálky, nejlépe jen s písmeny, to je moje a tahle je prostě moc pěkně barevně i graficky vyvedená.
Dávám 5 hvězdiček, protože jsem měla od knihy velká očekávání a ta se v podstatě splnila. 
Co mě jediné zarazilo, byl úplný konec, kde mi to přišlo hodně uspěchané a skoro jako by autor zjistil, že už svůj přidělenou délku knihy vyčerpal a snažil se mnohem delší příběh nacpat na 20 stránek . Ale nejspíš to celému závěru (otevřenému) dodává na dramatičnosti a spádu. Snad se vysvětlení spousty věcí dočkáme ve druhém díle :)

Obálka pod přebalem :)

Btw. na film se hrozně moc těším a určitě na něj hodlám jít co nejdříve to půjde. předpremiéru spojenou s knižním srazem bohužel časově nezvládám, ale hned jak film dorazí do kin i pro ostatní smrtelníky, tak na film vyrazím a můžete na něj očekávat review :)