Keškování s Tiw

Jednoho krásného prázdninového čtvrtečního dopoledne jsme se sešly s Tiw a již potřetí se spolu vydaly na lov kešek. Den byl jako vymalovaný, ale žádné horko, ideální podmínky na dlouhé procházení po Praze, mordování se do kopců a prolézání všelijakého křoví a houští, tedy míst, která jsou skryta před mudly (nekeškujícími zvědavci). 
Na geocachingu miluju právě to, že se díky němu podívám na krásná místa, o kterých jsem neměla ani tušení, že existují a dokonce v mém rodném městě. Oázy klidu uprostřed metropole, parky, lesy, kostelíky a jiná zákoutí.  Objevování více či méně zapomenutých a skrytých míst, to je to pravé kouzlo geocachingu.


S několikadenním předstihem Tiw vybrala skvělou pražskou sérii kešek, které se týkaly chemické problematiky (to víte, chemičtí nadšenci si nedají pokoj ani během léta). Jedná se o mystery keše, což znamená, že z listingu nezjistíte přímo souřadnice, kde je schovaná krabička, kterou si budete moc jednoduše zalogovat. Kdepak, tak jednoduché to nebude. K samotnému rozlousknutí umístění vede pouze jediná cesta. Musíte vyluštit nějakou šifru, úkol, kvíz nebo hádanku. Jelikož já jsem byla zaneprázdněná a občas i líná až hrůza, o většinu luštění se postarala Tiw (tímto jí ještě jednou moc děkuju), navíc vykoumala další jednoduché tradiční kešky, ležící v blízkosti předpokládaných cílů, abychom nejezdily sem a tam jen tak a odjížděly s jedním ubohým bodíkem v kapse. Já jsem pak měla za úkol vymyslet aspoň pořadí, v jakém daná místa objedeme, aby to bylo časově i místně nejvýhodnější. 
Všechny krabičky, které jsme se toho dne rozhodly odlovit byly něčím zajímavé. Překvapily mě umístěním - mnohdy jsem nemohla uvěřit, že jsem ještě v Praze a navíc třeba i kousek od domova, 
nebo od školy a přitom jsem o takovém nádherném kousku města neměla ani tušení. Teď mě mrzí, že jsem udělala tak málo fotek okolí, ale stejně bude nejlepší, když se tam třeba vydáte sami. Na konci článku najdete výpis všech kešek, které jsme toho dne zvládly ulovit.

Jindy mě autoři potěšili samotným provedením kešky. Miluju, když si owner dá na kešce, nebo jejím schování záležet, takže zapadne do krajiny, jako by tam byla odjakživa, případně je tak nápadná, až to člověku neznalému tohoto skvělého "sportu" prostě nedojde.

 Sečteno podtrženo, na své geocachingové konto jsme si každá mohla připsat 11 nálezů, našlapaly jsme nespočet kilometrů, snědly a vypily asi tisíc kalorií (pizza, kafíčko, dortík, popkorn...uf), opálily se o několik odstínů, probraly nekonečné množství možných i nemožných témat od čtení až po znechucení nad vlasy ve vaně, posteskly si, že nám zatím asi nevyjde plán, který kdyby klapnul, byl by naprosto dokonalý a geniální. 
Nakonec jsem se rozhodly završit výlet kinem, kde jsme se královsky pobavily (a já jsem si samozřejmě poplakala) na úžasně roztomilém a tak trochu smutném animáku Inside out (česky V hlavě), který můžu jen a jen doporučit. 

Zkrátka a dobře, byl to zase jeden z těch naprosto skvělých dnů, kterých není nikdy dost. 
Moji milí čtenáři, scházejte se s kamarády, choďte ven, lovte kešky a užívejte léta, sluníčka, buďte vděční za to, co život nabízí, seznamujte se s lidmi se stejnými zájmy, protože máte jistotu, že se spolu nikdy nebudete nudit a vždycky si budete mít co povídat. Však i my dvě jsme toho důkazem ♥ Díky Šárko, bylo to parádní!

Chemická série
Mýdlo
Chemické rovnice
Smog
Výstražné symboly
Mendělejevův sen



Ostatní tradičky
Na vrcholu světa
Herbář - bříza
Památník padlých - Vítězné náměstí
Geocaching na ČVUT (na to, že je tahle takový kousíček od mé školy mi trvalo dost dlouho, než jsem její status mohla změnit na Found it)
ČSOB NHQ
Divadlo post scriptum (tady nás čekalo moc hezké překvápko, kterým byla odměna za log - vstupenka na představení pro dva, tak třeba s Tiw při příští příležitosti nasbíráme pár kešek a pak vyrazíme za kulturou)  

Číst dále

Geovýlet s Ellen

Blogosféra je prostě plná skvělých lidí. Stačí jen mít to štěstí a natrefit na ty, se kterými si budete rozumět úplně bezpodmínečně. A co když kromě knihomolství máte společené i další koníčky? Pak je to perfektní :)


Po dlouhém plánování a několika nevydařených pokusech jsme se konečně sešly s Ellen. Už na blogu jsme si padly do oka a z následné komunikace na facebooku nám bylo jasné, že se nejspíš žádné rozpačité momenty a mlčení konat nebudou :)

Vydaly jsme se tedy do víru velkoměsta. Sraz jsme měly na zastávce Želivského a zamířily na hřbitov. Lépe řečeno na jeden z nejpěknějších hřbitovů, které znám. Olšany se totiž pyšní hned několika keškami na svém území. Spletité cestičky nám chviličku dělaly problém na zorientování, ale jelikož to místo je se svými podzimně barevnými stromy a klídkem pro hřbitovy tak typickým prostě kouzelné, tak nám nějaké zacházky vůbec nevadily. První tři kešky jsme odlovily úplně bez potíží a pusy nám jely a jely a my jsme probíraly vše knihami a blogy počínaje, strašidelnými vlasy konče :D

Čtvrtá nalezená keška byla pak ukrytá v jedné z nejdůmyslnějších skrýší, jaké jsem vůbec kdy měla tu čest objevit. Taky nám pěkně dlouho trvalo, než jsme se ke krabičce dostaly. Tahle potvora se nacházela před klubovnou vodních skautů. Jejich hlavolam nás zabavil na pěkných pár minut. 
Než jsme začaly zmírat hlady, tak jsme ještě stihly najít dvě další potvůrky a pak už jsme chvátaly na oběd do moc pěkné restaurace s názvem Želivárna, kde jsme se nacpaly k prasknutí a vychutnaly si vynikající domácí malinovku, na kterou mě Ellen nalákala už předem:)

Po chvíli odpočinku jsme se vydaly na původně plánovanou multicache. To je typ keše, kde musíte obejít nějaký počet dalších stanovišť, na kterých získáte souřadnice místa kde se nachází kýžená krabička :) Vyrazily jsme proto do centra, kde se nalézá keš pojmenovaná Domovní znamení. Spočívala ve vyhledávání znamení nakreslených na štítech starých domů. Až jsem žasla, kolik takových existuje. Člověk si moc fasád nevšímá, když se normálně prochází Prahou, ale když zvedne hlavu, tak skutečně objeví spoustu skvostů. Když jsme už u jedenáctého stanoviště byly úplně vyčerpané a získaly jsme konečně poslední nápovědu, stačilo už jen rozluštit finální souřadnice a hurá pro krabičku. K té jsme musely ještě kousek pěšky, ale to už nás hnala naděje, že je to konec našeho pochodu :D

 

Umístění finálky, nebo spíš provedení ukrytí bylo hrozně roztomilé :) 

Po nalezení této poslední únavné, ale přesto krásné a zábavné kešky jsme se rozhodly, že pro dnešek nám to stačilo a vydaly jsme se domů. Povedlo se nám nachodit skoro 13 km, probrat neskutečné množství témat, najít 7 kešek a utvrdit se v tom, že blogování samotné je naprosto skvělé, ale poznávání lidí pohybujících se v blogosféře je snad ještě lepší :)


Jsem hrozně moc ráda, že mi blog tak rozšířil okruh přátel :) Nejen, že jsem se díky němu začala opět bavit s Ivccou, která je teď něco jako moje spřízněná duše, ale taky jsem poznala Ellen, se kterou jsme si snad ani nemohly víc padnout do noty :) Doufám, že jsme takovou akci nepodnikly naposledy :)
Všem, kdo se pořád bojí chodit na srazy (kde jsem taky poznala spousta úžasných osobností), nebo vylézt z ulity a oslovit třeba svého oblíbeného blogera...nebojte se :) Poznávat nové lidi je součást života a kamarádů, kteří jsou díky knihám na stejné vlně, není nikdy dost :) 

Ellen také zveřejnila svůj report, takže pokud jste zvědaví, jak tenhle sraz dopadl z jejího pohledu, mrkněte se na její blog.

P.S.: Mám v plánu zveřejňovat více příspěvků o geocachingu, tak snad vás neunudím k smrti :)

Číst dále

Kačerova radost

Ačkoli jsem blog založila už víc jak před půl rokem, stále se tu ještě neobjevil článek o třetí z mých vášní, podle kterých tento blog dostal adresu. Geocaching!!! Pokud někdo netuší co to je, tak je to vlastně hledání pokladů. Někdo se rozhodne schovat někde, většinou na nějakém kulturně nebo přírodně zajímavém a pěkném místě poklad a souřadnice pokladu umístí na stránky geocachingu. Zájemce si pak danou kešku/schránku/poklad rozklikne, přečte si co zajímavého o ní owner, neboli zakladatel či majitel keše napsal a pak se ji vydá hledat. Většinou to není samozřejmě poklad v pravém slova smyslu. V nejvíce případech se prostě jedná o krabičku  ve které se nachází malý sešitek, do kterého nálezce napíše své jméno nebo nick, pod kterým v geocachingovém světě vystupuje a poté co se zapíše fyzicky do sešitku (logbooku), tak i na webových stránkách zapíše svůj nález. Existuje mnoho typů keší, od tradiček, kdy máte souřadnice dané rovnou a můžete vesele vyrazit, přes mystery keše, které vyžadují většinou vyluštění nějaké šifry, nebo multi-cache, kde musíte navštívit několik stanovišť pro zjištění finálních souřadnic, kde se ukrývá samotná krabička. Ale o všech těchto věcech bych mohla napsat nekonečný článek a vše se dá jednoduše najít, takže pokud jste tento krásný "sport" ještě neznali, neváhejte se informovat přímo na oficiálních stránkách, případně na českém fóru . Klidně můžete i kontaktovat přímo mě ať už na blogu nebo e-mailem. Jsem spíše sváteční "kačer" (jak se sami hledači pokladů nazývají), stíhám lovit hlavně o dovolených a tak podobně. K dnešnímu dni mám pouze  87 nálezů, ale to vůbec nezmírňuje moje nadšení pro tento koníček. Je to príma, věc, podle které se třeba krásně plánuje trasa procházek či výletů. Mám ráda, když mám určitý cíl a jen tak nebloumám.
Co mě na geocachingu děsí je to, že už se vůbec neštítím strkat ruce do různých podezřelých škvír, děr, dutin stromů, nebo ošmatávat nejrůznější okapy, zábradlí, cedule a jiné špinavé věci, či vyděsit broučí rodinky pod kameny, jen kvůli tomu, že by se tam přece mohla skrývat kýžená krabička :D A to ani nemluvím o tom, že některé keše, jsou schované třeba i v kanálech :D Ale tam jsem se ještě neodvážila :) 

 No a proč jsem se konečně dostala k napsání tohoto pro někoho možná nudného článku? Protože jsem dneska konečně po dlouhé době vyrazila na lov a našla rovnou pět kousků :) Vděčím za to hlavně svojí sestřičce, která se mnou na chatě popadla kolo a vyrazila na krátkou (2,5 hodinovou) projížďku po keškách, které mi ještě v okolí scházely. 
Díky geocachingu se dostanete na spoustu krásných míst, kam byste se třeba ani jinak nevydali. My jsme třeba dneska měly možnost se krásně rozhlédnout po krajině z tohoto místa. Fotka to vůbec nevystihuje, ale hrozně se mi líbí tenhle viadukt, který se nachází v Krnsku. Myslím, že nebýt keše, asi bychom o tohle přišly. A to by byla škoda. 

Geocaching miluju. Ačkoli s tím někdy svoje blízké neskutečně otravuji, tak se ho stejně nevzdám.

Tak co, jsou mezi vámi nějací další nadšení kačeři? Jaký je váš nejbizardnější zážitek s tímto koníčkem? Nebo třeba plánujete s touhle bohulibou činností začít? :) Pište, pište, jsem vážně zvědavá! 

Číst dále