Řekni sbohem - Lisa Gardner (Quincy & Rainie #6)

Agenti FBI mají plné ruce práce. Se závažnými zločiny jako by se v poslední době roztrhl pytel. Policista Sal jednoho dne za stěračem svého auta objeví obálku s identifikačními průkazy několika žen, o nichž později zjistí, že beze stopy zmizely. Kimberly se setkává s jistou prostitutkou, která ji navede na stopu muže jménem Dinchara, který má skutečně zvláštní úchylku – pavouky, které nechává po svých obětech lézt a za to jim platí. Oba policisté se mezi těmito případy snaží najít spojitost a zastavit šílenství, které se kolem Dinchary odehrává. Ten však jako by se vyšetřovatelům vysmíval. Má spousty pomocníků, kteří vykonávají špinavou práci za něj a jak je známo, bez důkazů a bez těla se vyšetřování vraždy nekoná.

Kimberley je typická ženská knižní policistka. Workoholička absolutně oddaná své práci, svéhlavá, paličatá, odvážná a přesvědčená o své jedinečnosti. Její smysl pro zodpovědnost vůči vraždám a chytání zločinců se silně tluče s nově objeveným mateřským pudem a snahou o ochranu vlastního nenarozeného dítěte. Manžel Mac z jejího záměru zůstat v aktivní službě i v pokročilém stadiu těhotenství není nadšený a partnerské neshody, které se jich nikdy netýkaly, jim začínají přerůstat přes hlavu.

Lisa Gardner je zvyklá pracovat naplno a její knihy se jen hemží snad až příliš popisnými scénami drsných situací, před kterými zavírají oči nejen ostatní spisovatelé, ale i lidé v reálném životě, neboť jde o skutečnosti tak děsivé, že všichni pro klid duše doufají, že se nemohou skutečně stávat. Encyklopedická fakta o pavoucích na začátku každé kapitoly, ze kterých běhá mráz po zádech i lidem, jimž tito drobní tvorové za normálních okolností hrůzu nenahání, jsou pouhou kapkou v moři děsu, kterého je tato kniha plná. Drsné sexuální zneužívání malých chlapečků, detailní scény s pavoučími mazlíčky a ponurá atmosféra vyvolaná viníky unikajícími spravedlnosti s neférovou samozřejmostí, vystačí na nejednu noční můru.

Ve vyprávění se střídá několik pohledů a několik časových linií. Zajímavostí je, že identita vypravěčů je čtenáři skryta, ten po celou dobu tápe, ať už se jednotlivé aktéry snaží pospojovat jakkoli usilovně. Teprve ke konci se začíná vše objasňovat přesně tím správným tempem, aby dojem šílené zvrácenosti a hrůzyplné reality zasadil ránu do toho nejbolavějšího místa. 

Řekni sbohem je jednou z těch knih, od kterých si budete během čtení muset dát chvíli pauzu, neboť se v ní toho pro normálně smýšlejícího, psychicky zdravého člověka děje až příliš. Násilí, zabíjení a s tím nedílně spjatá krev a nevratně pošramocená dětská psychika jsou na denním pořádku a do posledního puntíku vychytané načasování vám nažene takový strach, že na to jen tak nezapomenete.

Lisa Gardner se jen tak s něčím nemaže a žádné téma pro ni není tabu. To je však jeden z důvodů, proč jsou její knihy tak zatraceně dobré. Sází na originalitu, čtivost a šokování čtenáře, kam až je spisovatel a v neposlední řadě psychopat, kterým se inspiroval, schopen zajít. Její fantazie nezná mezí a vy se často přistihnete, že přes to, že jste vyděšení k smrti, nemůžete jinak než hltat kapitolu za kapitolou. Když odhlédnu od naprosto otřesného překladu (ano, mezi slovem evidence v angličtině (důkaz) a evidencí v češtině je rozdíl, což snad ví každý, kdo v životě viděl alespoň jednu kriminálku) je Řekni sbohem překvapivé, nečekaně poutavé a rozhodně stojí za pozornost všech, kdo se vyžívají v trochu drsnějších thrillerech. Není to však kniha pro každého, arachnofobové by se jí měli jednoznačně obloukem vyhnout. 

80%