Book haul za květen a červen 2016

Zkouškové je za námi, léto se aktivně hlásí o slovo a to znamená i #vicecasunacteni. Za poslední dva měsíce se moje knihovnička opět značně rozšířila a já hlásím přírůstek devíti kousků. I když jsem měla poslední dobou pocit, že nevychází nic moc, co bych nutně potřebovala, nakonec se to nějak zvrtlo a já jsem slintala po spoustě novinek (což stále platí). 

Navzdory poměrně našlapanému rozvrhu povinností jsem stíhala i hodně odpočívat (jak jinak než s knihou) a tak mohu hrdě říci, že většina novinek nezůstala nepřečtená a já se tak držím svého předsevzetí knihy nejen hromadit, ale i číst. 

Bez šance už sice úplně horkou novinkou není (v originále je starší než deset let), ale já jsem jejímu šarmu dlouho odolávala. Ne že by se mi hnusil koncept rozpojování, nebo něco podobného, ale zkrátka jsem byla všemi těmi dystopiemi už trochu přesycená. Nakonec jsem se však ke čtení dostala a nelituji. Není to žádná nezapomenutelná pecka, nicméně když vezmeme v úvahu, že světlo světa spatřila dávno před mánií po Hunger games, musím smeknout pomyslný klobouk.
Jako největšímu fanouškovi a propagátorovi knihy Ready player one mi nemohlo uniknout její nové krásné vydání. Sama jsem si v současné době knížku koupit nemohla, ale mám to štěstí, že mám v životě člověka, který mi naslouchá a plní mi co mi na očích vidí a jednoho krásného dne mě překvapil právě touto knížkou a já se málem zbláznila radostí. DĚKUJU TI, že tu pro mě jsi ♥
Koho zajímá, zda se nová nějak obsahově liší od staré - zaznamenala jsem jen jiný přepis jmen Shoto a Daito (nyní Šótó a Daitó, což jak jsem se doslechla je zcela korektní přepis z japonštiny) 

Tady byla Britt-Marie jsem původně zakoupila jako dárek babičce k narozeninám. Jí však tvorba Fredrika Backmana nějak nepadla do noty a tak jsem knížku adoptovala a ta si nyní hoví v mojí vlastní knihovně po boku Babičky (té od Backmana, aby bylo jasno). Recenze už je napsaná a čeká na vás v konceptech. Dočkáte se již brzy. Farmu pak dostala mamka na moje doporučení od dědečka k narozeninám a jelikož je sice vášnivou čtenářkou, k hromadění knih má opačný postoj než já, i Farma nakonec skončila v mých spárech. 

Proč jsme se rozešli je krásně ilustrovaná knížka, kterou napsal můj oblíbený autor. Raději však předstírám, že Daniel Handler je někdo úplně jiný, než Lemony Snicket, protože tahle sladkobolná teenagerská ubulená porozchodová hysterie se mu teda bohužel moc nepovedla. 
Naprostým opakem je pak Sochař, který byl pro mě obrovským a milým překvapením. Krásné grafické provedení může už soupeřit jen s modernistickým pojetím staré legendy, která musí být blízká snad každému, kdo někdy po něčem toužil a kdo se někdy zamiloval. 

Již tradičně nemůže chybět novinka Jamese Pattersona Čtrnáctý hřích, která jako jediná zůstala zatím nepřečtená.
Řezníka jsem netrpělivě očekávala už od chvíle, kdy jsem zaklapla poslední stránku Wonderlandu od stejné autorky. Řezník nezůstává v ničem pozadu, naopak je ještě o trochu zvrhlejší, děsivější a psychopatičtější, než autorčiny předchozí dvě knihy. 
Lovci lebek jsou dílem české autorky Hany Hindrákové, která mi knihu laskavě sama nabídla. Ve své recenzi jsem vypíchla věci, které lze ještě zlepšit, ale rozhodně mohu bez výčitek říci, že má na poli thrillerů slušně našlápnuto. 

A to je za květen a červen vše. Jaké novinky vás oslovily natolik, že jste si je pořídili? Četli jste některou z devíti výše uvedených (pokud ne, přímo v textu článku naleznete přímé odkazy na mé recenze)? Co byste mi doporučili, jako čtení vhodné na parné letní dny?