Betonová zahrada - Ian McEwan

Co se stane, když se čtyři sourozenci ze dne na den stanou sirotky a rozhodnou se se svou situací poprat po svém? Julie, Jack, Sue a Tom po smrti své matky zůstávají úplně sami v domě na vybydleném předměstí. Své trochu morbidně nabyté svobody se nehodlají jen tak snadno vzdát a nastavují si vlastní pravidla, nebo spíš ignorují problémy tak dlouho, dokud jim nepřerostou přes hlavu. Bezstarostné období s trochou smutku, ale bez peskování a povinností prožívají každý jinak, ale všichni, kromě malého Toma by si nejradši svorně hráli na hlavu rodiny.

Sourozencům možná v žilách koluje stejná krev, přesto jsou každý úplně jiný. Na první pohled ledová královna Julie, mistryně v běhu, nedostupná a děsivě krásná je přirozenou autoritou pro mladší sourozence. Jack, v rozpuku puberty, kdy si začíná uvědomovat svou sexualitu, která jej trápí, nedokáže překousnout fakt, že by se měl starší Julii podřídit, zadumaná Sue, věčně ležící v knihách nebo zavřená ve svém pokoji, nekonfliktní a laskavá ke všem svým sourozencům a malý Tom, který ztrátou matky (ne tak otce) trpí ze všech nejvíc.

Ian McEwan je po právu přezdíván jako básník perverze. Většinou svých děl šokuje zakázanými tabu a Betonová zahrada, s tématem incestu není výjimkou. Celá kniha se veze na neuvěřitelně bizarní vlně podivna a dusivě ponuré atmosféry. Prožitek z autorových knih se v nejmenším nedá srovnat se čtením beletrie. Po konzumaci příběhů z McEwanovy hlavy se budete cítit jaksi špinavě a nepatřičně, ale rozhodně si z nich odnesete citelný pocit údivu a vaše šedá kůra se bude hemžit myšlenkami k prostudování a touhou ten bizár s někým stejně ujetým sdílet.

Betonovou zahradu si může každý vyložit po svém a to je na ní to úžasné. Stejně jako autorovi hrdinové, i čtenáři mají své vlastní hranice posunuté na nejrůznější úroveň a zatímco část populace knihu po pár stránkách zhnuseně zavře, jiní se neubrání zvědavosti, popřípadě se nechají zlákat nepopiratelnou literární úrovní díla, McEwanovým jazykem a jistou uklidňující melodičností stylu.

Betonová zahrada je šokující, divná, zajímavá, znepokojivá, zvláštní, proměnlivá, neuvěřitelná, temná, ale přesto přitažlivá. Vyvolá ve vás tísnivý pocit a celou škálu dalších emocí, z nichž nebude mnoho v pravém slova smyslu pozitivních, nebo snad radostných. Ale zapamatujete si je a to je hlavní. Betonová zahrada vám bude ležet v hlavě ještě nějaký ten pátek po dočtení a jednou, až přečtete ostatní McEwanovy knihy, se k ní rádi vrátíte a s chutí zreflektujete podobnost všech jeho děl. Máte-li rádi nekonformní díla plná vyslovených tabu a porušených konvencí, je pro vás Betonová zahrada tou pravou volbou. Pokud vydýcháte trochu incestu, hodně masturbace a spousta zakázaných fantazií, knihou proletíte jako nic. V případě, že se popasujte s temnými tématy, která jsou však součástí života, můžete se pokusit Betonovou zahradu pokořit. Budete pak na ni myslet, ještě hodně dlouho, na to vemte jed. Je to taková ta kniha, která má v sobě něco nejpojmenovatelného. Něco, co vás buď zaujme, nebo naprosto nepochopíte, co na tom lidi vidí. Není to zrovna čtení pro každého, ale ty, kdo se naladí na autorovu vlnu, čeká pořádná jízda.

80 %