11. 2. 2018

Moje sestra žije na krbové římse – Annabel Pitcher

Jamieho sestra desetiletá Rose zemřela při teroristickém bombovém útoku, když mu bylo pět let. Navzdory tomu, že mají Jamieho rodiče ještě další dvě děti, tragická událost nenávratně roztrhla jejich rodinu a Jamie s tátou a Jas se stěhují z Londýna do Jezerní oblasti. Má to být jejich nový začátek, ale dá se vůbec začít znovu, dokud Rose pořád žije na krbové římse, i když je dávno mrtvá? Mohou se děti spoléhat na to, že se o ně dobře postará otec, který od rána do večera nasává? Může se Jas kdy vzpamatovat ze smrti svého dvojčete, když už navždy bude žít s vinou přeživší a všichni ji budou pořád srovnávat s idealizovanou verzí Rose? Jak se na ně mohla máma tak vykašlat a jít žít s úplně cizím chlapem z podpůrné skupiny? A proč Jamieho všichni obviňují z toho, že netruchlí nad smrtí Rose, když si ji prakticky nepamatuje?

Jamiemu je deset, miluje Spidermana, svou starší sestru Jas, kocoura Rogera a nemá rozum z toho, že s nimi jejich maminka už nechce bydlet. Díky stěhování se Jamie těší zejména na to, že v jeho nové škole nikdo nezná osud jeho rodiny a konečně se zbaví věčně kondolujících dospělých, kteří zkrátka předpokládají, jak hrozně se po smrti setry musí cítit. Přesto se jaksi opět dostává do role outsidera.

Jamie je pořád dětsky naivní a má na svět možná trochu omezený, zato okouzlující a obdivuhodně bystrý náhled. Jeho vyprávění je přímočaré, zaměřuje se na zdánlivě nepodstatné detaily, ale pro dospělého čtenáře je hlavní, co dokázala autorka vložit mezi kouzelně úsměvné řádky, jež jsou často k hlubokému zamyšlení. Celý příběh je neskutečně dojímavý, smutný, až tragický a nesmírně silný. Hlavními tématy jsou ztráta dítěte, alkoholismus, nevěra, šikana, rasismus, předsudky, stereotypy s xenofobie, tedy věci, o kterých se nelehko mluví, pokud se vás přímo týkají a složitě se vnímají i pokud jste pouze jejich nepřímými pozorovateli. Náročná témata jsou vyvážena odlehčeným dětským humorem a kouzlem, které do příběhu dokáže vložit pouze dětský vypravěč, který veškeré okolnost toho, co se mu děje vnímá naprosto odlišně od dospělých.

Kromě jiného je v knize skvěle vykreslen krásný a ukázkový vztah sourozenců stmelených tragédií rozpadu rodiny a důležitost sourozenecké lásky pro udržení poslední iluze fungující domácnosti. Kontrastem k tomu pak je neskutečná sobeckost dospělých, rozpad manželství po ztrátě dítěte, křivda na ostatních dvou dětech, pocit bezmoci a upínání se na iluzi, která je poslední bariérou od naprosté rezignace na snahu fungovat dál kvůli zbytku rodiny.

Jas se pak více, než kdokoli jiný snaží vymanit z minulosti a ze stínu, ve kterém posledních pět let byla nucena žít. Svazující stereotyp, do kterého ji uvrhli vlastní rodiče, formuje její nové já a ona je nucena dospět rychleji, než by se komukoli zamlouvalo. Právě ona je Jamieho záchranou kotvou a i když se na ní rodiče dopouštějí té největší křivdy, ona nepolevuje ve snaze být sama sebou.

Knížka se tváří jako příběh, který by bylo vhodné číst dětem před spaním, ale zajímavé je, že ač je vyprávěna z pohledu desetiletého kluka, děti a dospělí si z ní odnesou naprosto rozdílný, ale v obou případech plnohodnotný zážitek. Kniha vypráví mimo jiné o tom, že děti nemají žádný morální kompas a vlastně nemají jinou možnost, než na jisté věci přejímat názory dospělých, a ty pochopitelně nejsou vždy správné. Slova, která vám v souvislosti s touto knihou přijdou na mysl, se točí kolem podnětnosti příběhu, skryté bezmoci a frustrace, vlivu ztráty na dynamiku rodiny, ale na druhou stranu i odlehčenost a humor. Zajímavostí je i praktická absence flashbacků do minulosti, kdy Rose je pro čtenáře, stejně jako pro Jamieho jen děvčátko na fotce, které se nápadně podobá Jas a to činí pohled malého kloučka ještě autentičtějším. Moje sestra žije na krbové římse, stojí v žebříčku povedenosti nesrovnatelně výše autorčina Kečupová mračna. Tato kniha v sobě skrývá ohromné poselství, které je třeba vstřebávat, a nebojím se říci, že se ke knize dá opakovaně vracet a vždy se v ní dá najít něco nového, což je vzhledem k velmi skromnému rozsahu obdivuhodné.
95 %

Knihu vydalo nakladatelství Slovart pod značkou Booklab. Chcete-li si ji přečíst, lze ji zakoupit přímo zde.
Mockrát děkuji Slovart Booklab za poskytnutí recenzního výtisku, který se stal jedním z mých největších čtenářských překvapení roku. 
Share:

2 komentáře:

  1. Hrozně jsi mě nalákala a já se těším, až se do knížky pustím. Z Kečupových mračen jsem nebyla tolik zklamaná jako ty, proto jsem počítala s tím, že si další knížku určitě přečtu, ale tak nějak jsi nás popohnala :) Moc hezká recenze, jsem zvědavá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tahle je prostě boží, tu musíš mít. Hodně mi připomíná Wonder ((Ne)obyčjeného kluka). Nevím proč. Něčím, vyzněním, atmoškou :)

      Vymazat

Děkuji za tvůj příspěvek! Z každé zpětné vazby mám velkou radost a na veškeré komentáře odpovídám :)

Právě čtu

Právě čtu

Opozdilec
tagged: currently-reading

goodreads.com

Followers

Hledání

Instagram

Spolupracuji s

CBDB.cz - Databáze knih a spisovatelů, knihy online

O autorce

Moje fotka
Obyčejná pětadvacetiletá holka z Prahy, nadšená uživatelka instagramu, zbrklá, ale organizovaná, nekonečně zamilovaná do Odeonek. Hlavní čtenářské zaměření - krimi a thrillery. Poznámka k obsahu blogu: Použité obrázky obálek knih pocházejí ze serveru goodreads.com, cbdb.cz nebo databazeknih.cz a pokud u fotek není uveden zdroj, pak jsou mou vlastní tvorbou. Úryvky z knih jsou v recenzích vždy označené kurzívou, jsou přímou citací knih a nevyhrazuji si na ně žádná práva. Ta podle zákona náleží autorům knih. Pokud byste mě rádi kontaktovali v jakékoli záležitosti, napište mi na e-mail: MelindaMyaddictions@gmail.com

Populární články

Čtenářský klub - kniha měsíce

Knihy měsíce

Pusťte se do společného čtení knihy měsíce a prodiskutujte ji s námi na fóru!


Kniha měsíce

Blogové narozeniny

Místo pro vaše připomínky

Název

E-mail *

Vzkaz *

Seznam knižních blogerů

Knižní blogeři