Myslete na děti! - Ian McEwan

Soudkyně Fiona řeší komplikovaný soudní spor. Sedmnáctiletý Adam umírá na leukemii a jediné, co mu může zachránit život je krevní transfuze v kombinaci s několika léky. Vzhledem k náboženskému přesvědčení však transfuzi odmítá. On i jeho rodina totiž patří ke Svědkům Jehovovým a nemocnice se rozhodne právo podat transfuzi pacientovi bez jeho souhlasu vymáhat soudně. Nyní je na Fioně vynést rozsudek, který rozhodne o chlapcově životě či smrti. Musí se rozhodnout, co je v chlapcově nejlepším zájmu a nenechat se ovlivnit city.

Fioně táhne na šedesát a je uznávanou soudkyní Vrchního soudu. Má na kontě nespočet důležitých případů a rozhodnutí, která některým lidem změnila život. A nyní stojí před dalším téměř neřešitelným případem. Aby toho nebylo málo, mimo pracovního vytížení se jí do života přimotává manželská krize. Její životní láska se rozhodne si ještě v životě naposledy užít a věčně unavená a do práce ponořená Fiona do jeho scénáře již bohužel nezapadá.

Myslete na děti je útlá knížečka, která však skrývá ohromné poselství a nespočet námětů k zamyšlení. Podání je lehce suchopárné. Není divu, však jde o příběh ze soudního a právnického prostředí, kde je všechno nalinkováno, kde se vše do puntíku dodržuje, kde jde o formulace, o slova, o skulinky a hračičkování se slovy. Sama Fiona je lehce upjatá dáma, která se díky své profesi musela obrnit před nevídanou krutostí, násilím, psychickým týráním, zanedbáváním, náboženskými rozepřemi, trpícími dětmi, ale i přehnané empatii či snad dokonce zalíbení v některých klientech.

McEwanův styl je strohý, ale zároveň plný malebných popisů, ze kterých úplně cítíte všechny ty detaily, vůně i pocity. Akce se tu nedočkáte, zato o momenty, kdy vám zatrne a nebude vám plně lehko u srdce tu není nouze. Téma je bezpochyby těžké, takže kdo si přečte anotaci, samozřejmě nepůjde do knihy s tím, že se pročte sluníčkovým světem až k samozřejmému happy-endu. Přesto však v některých chvílích budete lapat po dechu nad chladem, necitelností a profesionalitou hlavní hrdinky, ale zároveň budete stoprocentně přesvědčení o tom, že se chová líp, než byste to kdy dokázali vy. Možná to zní zvláštně, ale ona je zároveň velmi empatická a citově založená, ale dovede dobře oddělit pracovní a osobní život. Dvě roviny, které se k sobě nyní tak nenadále přiblížily.

Autorův pohled na náboženství je naprosto unikátní. Naivita, kterou dal do vínku Adamovi vypovídá o mnohém a vysílá signál společnosti důrazněji, než by se zprvu mohlo zdát. Z dnešního pohledu je zajímavé i to, která náboženství bere v úvahu a polemice se kterými se vyhýbá. Náboženství, morálka, soudnictví, právo a vztahy, to jsou ústřední témata knihy s titulem, který se v překladu samotnému autorovi nelíbí a dle jeho názoru při zpětném převodu do angličtiny "zní strašně".

Myslete na děti není kniha k odpočinku. Je trochu těžší na mentální zpracování, což však neznamená, že by se nečetla dobře. Obsahuje hodně důležitých myšlenek a má přesně takovou hloubku, jakou se v ní rozhodnete vidět. Neapeluje, nedojímá, nedramatizuje, nebagatelizuje, ani nepodsouvá názory. Kniha tak nějak prostě plyne a je na vás, co si z ní vezmete. 

70%